Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě je nejvýznamnějším poutním místem křesťanského světa a nachází se na místě, kde podle tradice proběhl žalář, ukřižování, pohřbení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Historie baziliky sahá do 4. století, ale budova byla opakovaně ničena a znovu budována a její současná podoba je výsledkem četných renovací. Svatostánek je spravován několika křesťanskými denominacemi a vnitřně se jich vzájemně dotýká napětí i spolupráce, zejména v souvislosti s ustanovením z roku 1852, které rozděluje kompetence mezi církve.
Na Golgotu, místo ukřižování, a na hrob Ježíše nad sebou ležící rotunda a bazilika tvoří základní strukturu chrámu. Koncepce rozdělení prostoru odděluje místo ukřižování od hrobu Kristova; rotunda a bazilika vznikly po odkrývání hrobky v období Konstantinova panování a Helena byla dohlížela na stavbu. Tato architektura a její změny vzbuzují napětí mezi různými církvemi, které o chrám pečují a bohoslužby vykonávají.
V průběhu dějin chrám několikrát utrpěl: byl zničen v roce 614 Peršany a v roce 1009 jej téměř zcela zničil chalíf Hakim. Křižáci jej v letech 1099-1141 významně přestavěli; dnes se chová jako „chrám všeho křesťanstva“, kde správu vykonávají řecká pravoslavná, římskokatolická (františkáni) a další tradiční církve, a Arméni či Kopťové zde mají své kaple. Dílčí konflikty o vlastnictví a užívání prostoru se řešily právě darem z roku 1852 a následnými úpravami.
Jako zvláštní poslední dílky poutní historie stojí za zmínku, že chrám stojí nad místem, kde byl podle křesťanského svědectví ukřižován, pohřben a vzkriesen Kristus, a že o tom, co je považováno za autentické místo, se vedou dlouhodobé debaty mezi církvemi a muslimskými správci. V dnešní době bývá chrám často přeplněný věřícími, a proto se doporučuje přijít brzy ráno, aby byla zachována klidná atmosféra a plnější prožití posvátného místa.
Architektura a areál chrámu
Přední komora chrámu je zdobena omítkou okrové barvy a klenuta je valenou klenbou. Před pláštěm závěru stojí pískovcové polosloupy nesoucí lomené oblouky a nad nimi je umístěna lucerna. Vstupní průčelí mosílně zasahuje do interiéru a nad ním se nachází trojice nápisových polí. Hlavní ocelová a mramorová obnova po požáru roku 1808 a následujících opravách dala chrámu současnou podobu s rotundou a bazilikou propojenou do jedné kompozice.
Uvnitř se nachází kaple svaté Heleny a pod ní stará vodní cisterna, Inventio Crucis, kde se údajně našel kousek Ježíšova dřeva. V roce 1927 došlo k zemětřesení a struktura byla zpevněna železnými traverzami; v interiéru byly vybudovány dvoupodlažní arkády a zůstal zachován původní vnější obvod rotundy až do výšky 11 m.
Správa a ritualita
Chrám Božího hrobu je řízen několika církvemi: nejvíce pravomocí má řecká pravoslavná, po ní římsko‑katolická, zastoupená dnes františkány; arménská církev zde má své kaple, koptská a syrská církev mají po jedné kapli, etiopská ortodoxní církev žije ve svém klášteře na střeše kaple sv. Heleny. Jiná církev si musí postavit své kostely opodál; gruzínská ortodoxní církev byla vytěsněna a ruská pravoslavná církev zde nemá trvalé zastoupení. Všechny tyto skupiny spolu jednají podle zásady „Status quo“ z roku 1852, který jasně vymezuje, co patří které církvi a co je sdílené.
Muslimská komunita má v chrámu zvláštní roli prostředníka: klíčník, který každodenně odemyká dveře chrámu a dohlíží na průběh bohoslužeb, je součástí tradičního společenství Nusajbů, jehož členové se podělili o zvláštní povinnosti související s chrámem. Arcibiskup jeruzalémského patriarchátu Theodosios (Hanna) pakt označuje za důležité poselství mezináboženského respektu. Podle biskupa Aris Širvaniana současná situace vyhovuje a přispívá ke klidu mezi církvemi.
Historie a současnost místa
Kaple Božího hrobu na Zderaze byla postavena u severní zdi klášerního areálu a dnes slouží veřejnosti častěji než dříve. Kaple je původně součástí severní zdi kostela a prošla rekonstrukcemi na počátku 20. století po zboření části chrámu v roce 1904. Infrastruktura chrámu je spojena s Ottomanským Status quo; klíčovou roli hraje i průběh bohoslužeb, svíční a oltářní zřízení uvnitř komor a v rotundě.
Historie místa je příběhem dobývání, svárů i náboženského souznění, kde biskupové a arabští muslimští správci spolupracují na udržení svatyně. Chrám Božího hrobu stojí na prosluněném místě ukřižování a pohřbu Ježíše, a zasluhuje si, aby byl pro věřící opět a opět místem modlitby a duchovního setkání mezi kulturami.
Chrám Božího hrobu: Jak byl postaven -- Video ze Svaté země
Kaple Božího hrobu na Zderaze a provázanost s klíčem Nusajbů připomínají, že samotná existence chrámu je výsledkem dlouhodobého kompromisu a respektu k různým tradicím. Tuto duchovní diverzitu lze chápat jako příklad mezináboženského dialogu v konkrétním historickém prostoru, kde se střetávají epochy, kultury a víry.