Ve světle počátku k celocírkevní akci “40 dní s Biblí 2025” najdte v tomto článku. Na jaře 2025 vás už po patnácté zveme ke společnému čtení Bible v rámci akce “40 dní s Biblí”. Tentokrát následujeme tradici starověké církve a v předvelikonočním půstu otevřeme knihu Genesis. Zůstaneme jen u jejích prvních tří kapitol. Ty jsou totiž nejen začátkem Bible, ale takříkajíc biblickým mottem, Biblí v kostce, předznamenáním, jež udává tóninu Písma, předehrou, v níž zaznívají hlavní melodie Boží zvěsti. Chceme sebe, církev, svět zahlédnout ve světle těchto tak prostých, a přece tak hlubokých a tajuplných slov - ve světle počátku.
Struktura akce a význam počátku
Texty tentokrát rozdělíme do devíti kázání, seriál bude tedy delší; začne už o masopustní neděli (2. března 2025) a potrvá jako obvykle do Neděle vzkříšení (20. Jednotlivá staršovstva, mládeže, vedoucí skupinek a ostatní účastníci celou akci mohou celou doplnit podle vlastní fantazie v rámci specifických podmínek své rodiny a svého sboru.
První kapitoly a jejich poselství
1. Královská 8/b/Kgs1/81. Královská 71. Královská 91Tehdy Šalomoun svolal k sobě do Jeruzaléma shromáždění izraelských starších, všechny představitele dvanácti pokolení a předáky izraelských rodů, aby vynesli schránu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, totiž ze Sijónu.
2Ke králi Šalomounovi se shromáždili všichni izraelští muži ve svátek v měsíci etanímu, což je sedmý měsíc. 3Když všichni izraelští starší přišli, zvedli kněží schránu 4a vynesli nahoru schránu Hospodinovu a stan setkávání i všechny svaté předměty, které byly ve stanu; to vše vynesli kněží a lévijci. 5Král Šalomoun a s ním celá izraelská pospolitost, která se kolem něho před schránu sešla, obětovali tolik bravu a skotu, že nemohl být pro množství spočítán ani sečten.
6Kněží vnesli schránu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatostánku domu, do velesvatyně, pod křídla cherubů. 7Cherubové totiž rozprostírali křídla k místu, kde byla schrána, takže cherubové zakrývali shora schránu i její tyče. 8Tyče však byly tak dlouhé, že jejich konce bylo vidět ze svatyně před svatostánkem, avšak zvenčí viditelné nebyly; jsou tam až dodnes. 9Ve schráně nebylo nic než dvě kamenné desky, které tam uložil Mojžíš na Chorébu, kde Hospodin uzavřel smlouvu s Izraelci, když vyšli z egyptské země. 10Když kněží vycházeli ze svatyně, naplnil Hospodinův dům oblak, 11takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Hospodinův dům naplnila Hospodinova sláva.
12Tehdy Šalomoun řekl: „Hospodin praví, že bude přebývat v mrákotě. 13Vybudoval jsem ti sídlo, kde budeš přebývat, vznešené obydlí, po všechny věky.“ 14Pak se král obrátil a žehnal celému shromáždění Izraele; celé shromáždění Izraele přitom stálo. 15Řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl: 16‚Ode dne, kdy jsem vyvedl Izraele, svůj lid, z Egypta, nevyvolil jsem v žádném z izraelských kmenů město k vybudování domu, aby tam dlelo mé jméno. Ale vyvolil jsem Davida, aby byl nad Izraelem, mým lidem.‘ 17Můj otec David měl v úmyslu vybudovat dům jménu Hospodina, Boha Izraele. 18Hospodin však mému otci Davidovi řekl: ,Máš sice dobrý úmysl vybudovat mému jménu dům, 19avšak ten dům nezbuduješ ty, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder; ten vybuduje dům mému jménu.‘ 20Hospodin splnil své slovo, které vyřkl. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, dosedl podle Hospodinova slova na izraelský trůn a vybudoval jsem dům jménu Hospodina, Boha Izraele. 21Připravil jsem tam místo pro schránu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel s našimi otci, když je vyvedl z egyptské země.“
22Pak se Šalomoun v přítomnosti celého shromáždění Izraele postavil před Hospodinův oltář, rozprostřel dlaně k nebi 23a řekl: „Hospodine, Bože Izraele, není Boha tobě podobného nahoře na nebi ani dole na zemi. Ty zachováváš smlouvu a milosrdenství svým služebníkům, kteří chodí před tebou celým srdcem. 24Ty jsi zachoval svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil. Vlastními ústy jsi přislíbil a vlastní rukou jsi to naplnil, jak je dnes zřejmé.“
25Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil slovy: ‚Nebude přede mnou vyhlazen následník z tvého rodu, jenž bude sedět na izraelském trůnu, budou-li ovšem tvoji synové dbát na svou cestu, aby před mnou chodili, jako jsi chodil přede mnou ty.‘ 26Nyní tedy, Bože Izraele, nechť se prokáže spolehlivost tvého slova, které jsi promluvil ke svému služebníku, mému otci Davidovi.
27Ale může Bůh opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval? 28Hospodine, můj Bože, skloň se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě o smilování a vyslyš lkání a modlitbu, kterou se tvůj služebník před tebou dnes modlí: 29Ať jsou tvé oči upřeny na tento dům v noci i ve dne, na místo, o kterém jsi řekl, že tam bude dlít tvé jméno. Vyslýchej modlitbu, kterou se bude tvůj služebník modlit obrácen k tomuto místu. 30Vyslýchej prosbu svého služebníka i Izraele, svého lidu, kterou se budou modlit obráceni k tomuto místu, vyslýchej v místě svého přebývání, v nebesích, vyslýchej a odpouštěj.
31Jestliže se někdo prohřeší proti svému bližnímu a ten by mu uložil, aby se zaklínal přísahou, a on by tu přísahu složil před tvým oltářem v tomto domě, 32ty sám v nebesích vyslyš, zasáhni a rozsuď své služebníky; prohlaš svévolníka za svévolného a odplať mu podle jeho cesty, a prohlaš spravedlivého za spravedlivého a odměň jej podle jeho spravedlnosti. 33Bude-li poražen Izrael, tvůj lid, od nepřítele pro hřích proti tobě, ale navrátí se k tobě, vzdají chválu tvému jménu a budou se k tobě modlit a prosit o smilování v tomto domě, 34vyslyš v nebesích a odpusť Izraeli, svému lidu, hřích a uveď je zpět do země, kterou jsi dal jejich otcům. 35Uzavřou-li se nebesa a nebude déšť pro hřích proti tobě, budou-li se modlit obráceni k tomuto místu a vzdávat chválu tvému jménu a odvrátí se od svých hříchů, protože jsi je pokořil, 36vyslyš v nebesích a odpusť svým služebníkům a Izraeli, svému lidu, hřích; vždyť je vyučuješ dobré cestě, po níž by měli chodit, a dej déšť své zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví. 37Bude-li v zemi hlad, bude-li mor, obilná rez či sněť, kobylky nebo jiná havěť, bude-li ho v zemi jeho bran sužovat nepřítel či jakákoli rána a jakákoli nemoc, 38vyslyš každou modlitbu, každou prosbu, kterou bude mít kterýkoli člověk ze všeho tvého izraelského lidu, každý, kdo pozná ránu svého srdce a rozprostře své dlaně obrácen k tomuto domu. 39Vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a odpusť, učiň a odplať každému podle všech jeho cest, neboť znáš jeho srdce - vždyť ty sám jediný znáš srdce všech lidských synů -, 40aby se tě báli po všechny dny, kdy budou žít na půdě, kterou jsi dal našim otcům. 41Také přijde-li cizinec, který není z Izraele, tvého lidu, ze vzdálené země kvůli tvému jménu, 42neboť budou slyšet o tvém velkém jménu a o tvé mocné ruce a o tvé vztažené paži, přijde-li a bude se modlit obrácen k tomuto domu, 43vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a učiň vše, oč k tobě ten cizinec bude volat, aby poznaly tvé jméno všechny národy země a bály se tě jako Izrael, tvůj lid, aby poznaly, že se tento dům, který jsem vybudoval, nazývá tvým jménem.
44Vytáhne-li tvůj lid do boje proti nepříteli po cestě, kterou jej pošleš, a budou-li se modlit k Hospodinu směrem k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu, 45vyslyš v nebesích jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo. 46Zhřeší-li proti tobě, neboť není člověka, který by nehřešil, a ty se na ně rozhněváš a vydáš je nepříteli, aby je zajali a jaté vedli do nepřátelské země, vzdálené nebo blízké, 47a oni si to v zemi, do níž byli jako zajatci odvedeni, vezmou k srdci, obrátí se a budou tě v zemi těch, kdo je zajali, prosit o smilování: ‚Zhřešili jsme, provinili jsme se, svévolně si vedli,‘ 48navrátí-li se tedy k tobě celým srdcem a celou duší v zemi svých nepřátel, kteří je odvedli do zajetí, a budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu, 49vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo; 50odpusť svému lidu, čím proti tobě zhřešili, i všechna jejich provinění, kterých se proti tobě dopustili. Dej jim najít slitování u těch, kdo je zajali; ať se nad nimi slitují. 51Vždyť jsou tvým lidem a tvým dědictvím, které jsi vyvedl z Egypta, z pece železné. 52Nechť jsou tvé oči otevřené k prosbě tvého služebníka i k prosbě Izraele, tvého lidu, a slyš je, kdykoli budou k tobě volat. 53Ty sám jsi je sobě oddělil za dědictví ze všech národů země, jak jsi prohlásil skrze svého služebníka Mojžíše, když jsi vyvedl naše otce z Egypta, Panovníku Hospodine.“
54Když Šalomoun dokončil svou modlitbu k Hospodinu, celou tuto modlitbu a prosbu o smilování, vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou s dlaněmi rozprostřenými k nebesům. 55Pak vstoje udělil mocným hlasem požehnání celému shromáždění Izraele: 56„Požehnán buď Hospodin, který podle svého slova dal odpočinutí Izraeli, svému lidu. Nezapadlo ani jedno ze všech dobrých slov, která mluvil skrze svého služebníka Mojžíše. 57Kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci! Nechť nás neopouští a neodvrhuje! 58Nechť nakloní naše srdce k sobě, abychom chodili po všech jeho cestách a dodržovali jeho prikázání, nařízení a práva, která přikázal našim otcům. 59A nechť jsou tato má slova, kterými jsem prosil o smilování před Hospodinem, blízská Hospodinu, našemu Bohu, ve dne i v noci, aby zjednával den co den právo svému služebníku i právo Izraeli, svému lidu, 60aby poznaly všechny národy země, že Hospodin je Bůh; není žádný jiný. 61Vaše srdce buď cele při Hospodinu, našem Bohu, abyste se řídili jeho nařízeními a dodržovali jeho přikázání tak jako dnes.“
62Král a s ním celý Izrael slavili před Hospodinem obětní hod. 63Šalomoun obětoval Hospodinu v oběť pokojnou dvacet dva tisíce kusů skotu a sto dvacet tisíc kusů bravu. Tak zasvětili král a všichni Izraelci Hospodinův dům. 64Onoho dne posvětil král střed nádvoří, které je před Hospodinovým domem, neboť tam přinesl oběť zápalnou, obětní dar a tučné díly pokojných obětí, protože bronzový oltář, který je před Hospodinem, byl příliš malý, než aby pojal zápalnou oběť, obětní dar i tučné díly pokojných obětí. 65V onen čas slavil Šalomoun a s ním celý Izrael slavnost, velké shromáždění před Hospodinem, naším Bohem, od cesty do Chamátu až k Egyptskému potoku; trvala sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní. 66Osmého dne propustil lid a oni dobrořečili králi a šli do svých stanů radostně a s dobrou myslí pro všechno, co dobrého učinil Hospodin svému služebníku Davidovi a Izraeli, svému lidu.
Střet s otázkou stvoření a dne odpočinku
1. Královská 71. Královská 9 Možná jste si už všimli, jaký vliv na vás má, pokud vynecháte víkendový odpočinek. Člověk začne být mírně dezorientovaný a není si jistý, jaký je právě den. Když se zeptáte, jak dlouho trvalo podle Bible stvoření světa, dostanete mnohdy dvojí odpověď. Některý výklad uvádí, že to bylo šest dní. Jiní tvrdí, že to bylo dní sedm. Správná odpověď na to, jak dlouho trvalo podle Bible stvoření světa, je skutečně sedm dní. Zastánci stvoření v šesti dnech vycházejí z předpokladu, že sedmý den, čili v sobotu, již Bůh odpočíval.
Stvořitelský týden má velice zajímavou strukturu. První tři dny Bůh vytváří, jak si můžete všimnout v tabulce, nádoby nebo prostory, které v dalších třech dnech stvořitelského týdne naplňuje obsahem. Takže 4. den naplňuje obsah prostoru stvořeného 1. den, 5. den naplňuje nádobu 2. dne a 6. den nádobu 3. dne. Asi nejzajímavější je vztah 6. a 7. dne, kdy 6. dne Bůh vytváří nádobu jménem člověk, nádobu jménem manželství muže a ženy a 7. V době sepsání Bible samozřejmě neexistovaly české názvy jednotlivých dní. Navíc se později rozdělilo chápání konce týdne, kdy původně končil týden sobotou a až později se ustanovila neděle coby den sváteční.
Exodus 16,26 „Šest dní budete sbírat, ale sedmý den je den odpočinku. Exodus 20,10 „Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Deuteronomium 5,14 „Ale sedmý den je den odpočinku Hospodina, tvého Boha.
Ačkoliv mezi věřícími panuje shoda ohledně stvoření světa v sedmi dnech, vyskytují se diskuse, zda bylo oněch sedm dní skutečně rovno pozemskému týdnu. Zatímco například zastánci tzv. Odmalička jsme zvyklí, že v neděli se nepracuje, že neděle je od slova „nedělat“. Proto považujeme nedělní den za den sváteční, ale málokdo ví, že sobota je z hebrejského slova „šabata“, což znamená odpočívat nebo odevzdávat se s důvěrou Bohu. Tradice sobotního svátečního dne je tedy historicky daleko starší a vychází přímo z biblické zprávy o stvoření světa i z tzv. Mojžíšova desatera. Neděli kniha Genesis ani Starý zákon takto nezmiňují, ta se dostala do křesťanské tradice až o několik set let později.
Marka 6,2 - „Když nastala sobota, začal Ježíš učit v synagoze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: ’Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? Kde se tedy vzalo uctívání nedělního dne?‘ Již v době předkřesťanské slavily mnohé národy poslední den v týdnu jako den Slunce. Odtud názvy Sunday či Sonntag. I dnes, kdy je za námi téměř 2 tisíce let křesťanské tradice, existují církve, které se odvolávají na souvislost mezi dnem Slunce a dnem Páně a tvrdí, že Slunce je znamením Krista. Pro tuto souvislost však v Bibli nenalézáme žádné opodstatnění.
5Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. 10ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. 11V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. 17Nezáviď svému bližnímu jeho dům. 18Když všechen lid viděl a slyšel to hřmění a blýskání, troubení rohu a dýmající horu, třásl se strachy. 20Mojžíš lidu odpověděl: "Nebojte se. 24Uděláš mi pouze hliněný oltář a na něm budeš obětovat své zápalné a pokojné oběti, svůj brav i skot.
1. UŽ JSTE si někdy při sledování televizních zpráv říkali: ‚Kam ten svět spěje?‘ K tragickým událostem dochází tak náhle a neočekávaně, že žádný člověk nemůže předpovědět, co bude zítra. (Jakub 4:14) Jehova ale budoucnost zná. 2, 3. 2 Ježíš Kristus mluvil o Božím Království, které skoncuje s ničemností a přemění zemi v ráj. (Lukáš 4:43) Lidé si vždy přáli vědět, kdy toto Království přijde. Vždyť i učedníci se Ježíše zeptali: „Co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ (Matouš 24:3) Ježíš jim řekl, že to, kdy nastane konec tohoto systému věcí, ví přesně jen Jehova Bůh. (Matouš 24:36) Zároveň ale předpověděl, k jakým věcem bude na zemi docházet těsně před tím, než Království nastolí skutečný mír a bezpečí.
3 Nicméně ještě než prozkoumáme doklady toho, že žijeme v „závěru systému věcí“, uvažujme krátce o válce, kterou žádný člověk nemohl pozorovat. Tato válka se totiž odehrála v neviditelné duchovní říši. 4, 5. (a) Co se stalo v nebi krátce po dosazení Ježíše na královský trůn? 4 V předchozí kapitole jsme se dozvěděli, že Ježíš Kristus se v roce 1914 stal v nebi Králem. (Daniel 7:13, 14) Krátce poté, co obdržel královskou moc, začal jednat. „V nebi vypukla válka,“ říká Bible. „Michael [což je další jméno Ježíše Krista] a jeho andělé vedli bitvu s drakem [Satanem Ďáblem] a drak a jeho andělé vedli bitvu.“ a Satan a jeho ničemní andělé neboli démoni tuto válku prohráli a byli z nebe vyhnáni a svrženi k zemi.
5 Všimněme si, k čemu měla válka v nebi vést. Satan měl ve svém rozlícení působit lidem na zemi bídu neboli těžkosti. Ještě dále v této kapitole si vysvětlíme, že v době zmíněných těžkostí žijeme my dnes. Toto období však nemá trvat dlouho. Jak Bible říká, má to být „krátké časové období“. A Satan si to dobře uvědomuje. Bible tuto dobu označuje jako ‚poslední dny‘. (2. Timoteovi 3:1) Můžeme být opravdu rádi, že s Ďáblovým zhoubným vlivem na zemi Bůh brzy skoncuje. Uvažujme teď o některých událostech, jež byly v Bibli předpověděny a k nimž dochází právě v dnešní době. Jsou totiž důkazem toho, že žijeme v posledních dnech a že těm, kdo milují Jehovu, Boží Království brzy přinese věčné požehnání.
6 „Povstane . . . národ proti národu a království proti království.“ (Matouš 24:7) Během uplynulého století byly ve válkách zabity miliony lidí. Jeden britský historik napsal: „Dvacáté století bylo tím nejvražednějším obdobím v zaznamenaných dějinách.“ Zpráva z Worldwatch Institute uvádí: „Ve válech vedených během [20.] století bylo zabito třikrát víc lidí než ve všech válkách, které se vedly od prvního století n. l. až do roku 1899.“ Od roku 1914 se obětí válek stalo přes 100 milionů lidí. 7 „Bude nedostatek potravy.“ (Matouš 24:7) Odborníci říkají, že během posledních třiceti let se produkce potravin velmi zvýšila. Nicméně nedostatek potravy přetrvává, protože mnoho lidí nemá dost peněz na to, aby si jídlo mohli obstarat. V rozvojových zemích musí více než miliarda lidí vystačit s denním příjmem jednoho dolaru nebo ještě menším. 8, 9. Geological Survey dochází každý rok průměrně k devatenácti velkým zemětřesením. Ta jsou natolik silná, že při nich jsou poškozeny budovy a vznikají trhliny v zemi. A v průměru každý rok dochází k nějakému zemětřesení, při němž jsou budovy totálně zničeny. Z dostupných záznamů vyplývá, že zemětřesení si od roku 1900 vyžádala přes dva miliony životů. 9 „Budou . . . mory.“ (Lukáš 21:11) Navzdory pokrokům v oblasti medicíny je lidstvo sužováno nemocemi - jak dobře známými, tak i novými.
10. 10 Kromě toho, že v Bibli bylo předpověděno, jaké události se budou odehrávat na světové scéně, obsahuje tato kniha také popis určitých změn, ke kterým dojde v lidské společnosti. Apoštol Pavel totiž popisuje, jaké vlastnosti bude většina lidí mít. 11 Jsou lidé ve vašem okolí takoví? Bezpochyby ano. Lidé se špatnými vlastnostmi jsou všude. 12, 13. 12 Poslední dny jsou skutečně plné utrpení, přesně v souladu s tím, co bylo v Bibli předpověděno. 13 „Pravé poznání se rozhojní,“ předpovídá biblická kniha Daniel. Kdy se to mělo stát? Během „času konce“. (Daniel 12:4) Zvláště od roku 1914 Jehova pomáhal těm, kdo mu chtěli sloužit, aby získávali hlubší porozumění Bibli. Díky tomu si tito lidé stále více vážili cenných pravd, které se týkají Božího jména a záměru, výkupní oběti Ježíše Krista, stavu mrtvých a vzkříšení.
14. 14 „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi,“ řekl Ježíš Kristus ve svém proroctví o „závěru systému věcí“. (Matouš 24:3, 14) Dobrá zpráva o Království - tedy o tom, co toto Království je, co udělá a jak mohou lidé zažít požehnání, které jeho vláda přinese - se káže po celé zeměkouli nejméně ve 230 zemích a ve více než 400 jazycích. Dobrou zprávu o Království horlivě oznamují miliony svědků Jehovových. Ti pocházejí „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjevení 7:9) Svědkové vedou bezplatná domácí studia Bible s miliony lidí, kteří se chtějí dozvědět, co tato kniha doopravdy říká. To je skutečně působivé splňování Ježíšova proroctví - zvláště když vezmeme v úvahu Ježíšova prorocká slova, že praví křesťané budou „předmětem nenávisti všech lidí“.
15. (a) Věříte tomu, že dnes žijeme v posledních dnech? Proč? 15 Vzhledem k tomu, že se dnes splňuje tolik biblických proroctví, nesouhlasíte snad s tím, že žijeme v posledních dnech? Až bude dobrá zpráva oznámena do té míry, že s tím bude Jehova spokojen, určitě přijde „konec“. (Matouš 24:14) Slovem „konec“ se míní čas, kdy Bůh skoncuje s veškerou ničemností, jež na zemi existuje. Jehova zničí všechny lidi, kteří se mu svévolně stavějí na odpor, a vykonáním tohoto rozsudku pověřil Ježíše a mocné anděly. (2. Tesaloničanům 1:6-9) Satan a jeho démoni již nebudou zavádět národy na scestí. Potom Boží Království přinese požehnání všem, kdo se podřizují jeho spravedlivé vládě.
16. 16 Konec Satanova systému věcí je již blízko, a proto bychom si měli položit otázku: ‚Co mám dělat já?‘ Je moudré, když se budeme dozvídat další věci o Jehovovi a o tom, co od nás očekává. (Jan 17:3) Pečlivě studujte Bibli. Zvykněte si pravidelně se scházet s dalšími lidmi, kteří se také snaží konat Boží vůli. (Hebrejcům 10:24, 25) Přijímejte rozsáhlé poznání, které Jehova Bůh zpřístupnil lidem po celém světě, a podnikněte nezbytné změny ve svém životě, abyste se mohli těšit z Boží přízně.
17. 17 Jak Ježíš předpověděl, doklady toho, že žijeme v posledních dnech, většina lidí nebere v úvahu. Ke zničení zlých lidí dojde náhle a neočekávaně. Tento rozsudek zastihne většinu lidí naprosto nepřipravenou, podobně jako zloděj, který přichází v noci. (1. Tesaloničanům 5:2) Ježíš varoval: „Jako byly Noemovy dny, taková bude přítomnost Syna člověka.“
18. 18 Proto Ježíš svým posluchačům řekl: „Dávejte . . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi a aby na vás náhle, v jednom okamžiku, nepřišel ten den jako léčka. Přijde totiž na všechny, kdo bydlí na tváři celé země. Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly, a stát [schválení] před Synem člověka.“ (Lukáš 21:34-36)
19. 19 Je moudré vzít si Ježíšova slova k srdci. Proč? Protože ti, kdo mají schválení Jehovy Boha a ‚Syna člověka‘, Ježíše Krista, mají vyhlídku na to, že přežijí konec Satanova systému věcí a že budou žít navždy v nádherném novém světě, který je bezprostředně před námi. Boží zákon obsahuje deset přikázání. Jsou zapsána v Bibli, Exodus 20,1-17: „Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: ‚Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi nebo na zemi, ani ve vodách pod zemí. Nebudeš si klanět ani sloužit.‘
20. 20 Důležitý prvek: Boží zákon můžeme shrnout do jednoho slova - láska. Apoštol Pavel to vysvětluje v Bibli, Galatským 2,15.16: „Víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Jsme zavázáni dodržovat Boží zákon.“ Jaký je smysl zákona? Odpověď hledáme v Romanech 3,27-31: skutky zákona nás nespasí; jen víra nás uschopní obstát před Bohem. Je to spolu s poznáním, že Bůh nekryje výhradně jen církev, ale všechny lidi, kdo se obrátí ke Kristu.
Jak si zapamatovat úplně vše: Geniální systém učení chirurgů
Na závěr: Boží zákon a jeho naplnění v lásce ukazují, jak žít tak, aby Bůh přijal naše snahy a abychom mohli těšit z Jeho milosrdenství.