Objevte kouzlo sochy Cristo Redentore v Maratee na hoře Monte San Biagio a nechte se unést jedním z nejpůsobivějších výhledů na Tyrhénské pobřeží v Itálii.
Montee San Biagio a místo výjimečného výhledu
Hora Monte San Biagio - součást Lukánských Apenin - se tyčí do výšky 620 metrů nad tyrkysovým pobřežím jižní Itálie v regionu Basilicata. Z jejího vrcholu se rozprostírá dechberoucí výhled na moře, zálivy a městečko Maratea, která jako jediná obec v kraji leží na pobřeží Tyrhénského moře. A právě tady, v tomto výsostném bodě ticha a výhledu, stojí majestátní socha Krista Vykupitele (Cristo Redentore) - méně slavná než její protějšek v Riu de Janeiru, ale o nic méně silná.
Historie vzniku a proměna ikonické sochy
Příběh této sochy sahá až do roku 1907, kdy byl na vrcholu Monte San Biagio vztyčen kovaný železný kříž - připomínka odporu obyvatel Maratey proti francouzské invazi v roce 1806. Ve 40. letech se uvažovalo o jeho nahrazení betonovým křížem, ale opravdová proměna přišla až roku 1961, kdy piemontský podnikatel a mecenáš hrabě Stefano Rivetti di Val Cervo přišel s myšlenkou postavit na hoře sochu Krista - nejen jako symbol víry, ale i jako gesto naděje, vděku a lidského sjednocení. V letech 1963-1965 vyrostla na vrcholu hory 21,13 metru vysoká socha s rozpětím paží 19 metrů.
Vzhled Krista zcela opouští tradiční představy. Má krátké vlasy, mladistvou tvář a klidný výraz - ne bolestný, ale mírný, odpouštějící. Tělo se mírně naklání směrem k bazilice sv. Blažeje, noha naznačuje pohyb. Innocenti k tomu řekl: „Chtěl jsem vytvořit sochu, která nebude křičet. Která nebude pouze připomínat smrt, ale nabídne nový začátek.“
Ačkoliv šlo o ambiciózní projekt, k jeho slavnostnímu odhalení nikdy nedošlo. Po volbách v roce 1964, kdy Rivettiho političtí spojenci neuspěli, vzniklo mezi ním a obcí napětí. Ceremoniál byl zrušen - bez náhrady. A přece si socha našla své místo v srdcích místních i návštěvníků. Bez pompéznosti, bez televizních kamer - prostě tam byla. Na její základně je vyryt nenápadný latinský nápis: „Deo Gratias Agens / Stephanus Rivetti / Valcervus Comes / Hoc Simulacrum / Posuit / A.D.
V Maratee se od konce 60. let vypráví příběh o zázračném světle, které mělo vyjít z hrudi sochy během jedné bouřlivé noci krátce po jejím dokončení. Blesky zuřivě křižovaly oblohu, vlny rozbíjely pobřeží a lidé se báli o životy. Právě tehdy několik rybářů spatřilo neobvyklé matné světlo, které nešlo z elektrického zdroje - jakoby socha Krista tiše zářila zevnitř a světlo padalo na město. Náhle se bouře odklonila, jako by byla odražena neviditelnou silou. Dodnes se říká: „To světlo nevidíš očima.“
Socha se stala cílem poutníků i lidí hledajících útěchu. Nevkládají květiny - spíše dopisy, kamínky, dřevěné křížky. Někteří jen sedí v tichu, obráceni k soše zády a tváří k moři. Je to jejich chvíle ticha. „Nepřišli jsme za sochou.“
Symbolika a současnost
V roce 2013 se Kristus z Maratey stal symbolem evropské účasti na Světovém dni mládeže v Rio de Janeiru. Partnerství mezi Riem a Marateou bylo oficiálně stvrzeno roku 2021 - dvě města, dvě sochy, jedna víra. Kristus z Maratey, vážící přes 400 tun, stojí bez podstavce - nohou spočívá přímo na zemi. Nepovyšuje se nad krajinu, ale vyrůstá z ní. Je její součástí. Nehlásá, ale připomíná.
Chcete-li skutečně pochopit ticho a hloubku tohoto místa, vydejte se na vrchol Monte San Biagio, nejlépe při západu slunce. Pohled přes ramena Krista na moře, kopce a vesnici pod vámi je nezapomenutelný. A ticho? Kristus Vykupitel z Maratey není socha, která uchvacuje svou výškou. Uchvacuje svou přítomností. Je to strážce, který nestojí na piedestalu, ale na skále.
