Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes je možno slavit slavnost výročí posvěcení kostela. Radostnou povahu dnešního svátku krásně vyjadřovali naši předkové v písničce: „O posvícení všechno to voní, tak jako v apatyce. Husa se v troubě peče, sádlo jí ze zad teče...“
Tady - v Čechách - říkáte „posvícení“, u nás - na Moravě - zase máme „hody“, v církevním liturgickém kalendáři je napsáno „Slavnost výročí posvěcení kostela“. Je to slavnost poděkování za úrodu polí a zahrad, za dary léta a za to, že naši předkové nelenili a postavili pro nás tento svatý dům Boží. Je to památka jeho posvěcení a důvod radosti je jasný: stojí tady živý dům Boží, ve kterém je základem Kristus Pán, a kvádry - to jsme my, živí lidé v chrámě.
Základní myšlenka posvícení
Posvícení je slavnost, která vyjadřuje posvěcení chrámu a dává najevo, že kostel je víc než jen stavba z kamene a vápna. Kostel je dům Boží mezi lidmi, místem setkání, povzbuzení a duchovního občerstvení, kde Bůh skrze Ježíše Krista působí v liturgii, modlitbě a společenství věřících.
Historie a původ posvícení
Historicky posvícení vychází z triumfu posvěcení chrámů, kdy první svěcení nových chrámů bylo slaveno jako velká slavnost. Eusebius z 4. století popisuje, jak chrámy byly posvěceny, a dává obraz veliké slávy těchto obřadů. Od 5. století se tento obyčej rozšířil po církvi Západu. Nejstarší svědectví nacházíme v pamětech poutníků a postupně se tato praxe završila jako slavnost výročí posvěcení kostela, která se slaví dodnes. V českých zemích se tradiční datum posvícení uchovalo a často odpovídá třetí říjnové neděli, podle praxe Josefa II., který stanovil jednotný termín pro oslavy posvícení ve Rakouských zemích.
Oslavy a zvyky spojené s posvícením
Tradiční posvícení bývalo spojeno s hodovými hostinami, hudbou, tancem a kolotoči. Na Břevnově se posvícení každoročně koná s tradičními hody: pečené husy s knedlíkem a zelím, pečený býk, šunka a další dobroty, doprovázené lokály a pivo. Na Moravě a v některých vesnicích se slaví podobně, s koláči a jinými místními specialitami jako hnětynka. Dříve se často slavilo s průvody masek a zábavami pro děti; časem se některé zvyky přesunuly do víkendových termínů a jejich forma se mění v regionech. Pro posvícení bývá charakteristická i návaznost na slavnosti svatých patronů chrámu a na poutě, které často kombinuje církevní a světské prvky.
Posvícení má svůj význam i v samotném průběhu liturgie. Při zasvěcení nového kostela se slaví eucharistie jako klíčový úkon a průvod věřících k chrámu, kropení svěcenou vodou, intronizace lekcionáře a ostatků, modlitba zasvěcení a pomazání křižmem. Tyto rituály vyjadřují posvátnost chrámu, který je zasvěcen Božímu slova a oběti a který má být světlem a povzbuzením pro věřící. Obřad zasvěcení zdůrazňuje, že kostel je svátostí a znamením církve, které spojuje věřící s Bohem i se vzpomínkou na předky, kteří jej vystavěli.
Masopust a období půstu
Masopust je období radosti a hodů, které následuje po Vánocích a je spojeno s průvody masek, hudbou a tancem; během masopustu bývá střídání obcí a tradičními maskami jako kobylou, medvědářem, bavou s nůší a dalšími. Po bujarém masopustu následuje 40denní půst až do Květné neděle, která vymezuje postní období před Velikonocemi.
Velikonoce: původ a tradice
Velikonoce navazují na pohanské oslavy jara, ale dnes jsou nejdůležitějším křesťanským svátkem, který slaví zmrtvýchvstalého Krista. Děti obcházejí vesnici s řehtačkami a pomlázkou, která symbolizuje život a plodnost; vyšlehání pomlázkou má být znamením obnovy a mládí. Odpoledne a následující dny se konají tradiční koledy, návštěvy a dárky. Zvyky kolem Velikonoc se liší region od regionu, ale jádro zůstává spojené s oslavou Ježíšova vzkříšení a s rodinným setkáním.
Advent a Vánoce: dary, věnce a betlémy
Advent zahajuje čtyřtýdenní období příprav na Vánoce; lidé věnují adventní věnce čtyřem svíčkám a jmelí se používá pro zdobení domovů a ochranu. Barborka - větev ovocného stromu - předpovídá manželství, Mikuláš a jeho doprovod Anděl/Čert tradičně navštěvují rodiny s dětmi. Na Štědrý den se připravuje štědrovečerní večeře, časté je podávání kapra a další tradiční pokrmy; po večeři následuje rozdávání dárků a ponořená modlitba. Vánoce samotné, nazývané Boží hod, jsou časem rodinné pohody, darů, tradičního cukroví a betlémů, které se tvoří z různých materiálů a připomínají narození Spasitele. Vánoční stromek, jeho ozdoby a svíčky jsou nedílnou součástí domácí výzdoby a rituálů.
Závěr
Posvícení, výročí posvěcení kostela, je příležitostí k připomenutí identity farnosti jako společenství lidí okolo Ježíše, které je posíleno Božím slovem a svátostmi. Kostel je domovem Boha mezi lidmi a symbolem církve rozptýlené po domácnostech a školách. Slavnosti posvěcení a výročí chrámů zůstávají živé, i když se jejich formy a data mění, a zároveň nás spojují s dávnou tradicí, která počíná v dřívějších epochách křesťanství a pokračuje v našem současném společenství věřících.
