Všichni to občas zažíváme: procházíme si svým utrpením, strachem, pouští a tmou. Křičíme své otázky a odpovědi nepřicházejí. Modlíme se, a netušíme, zda nás někdo slyší. Velikonoční příběh je silný příběh. A než se dobere svého vrcholu ve vzkříšení, skýtá řadu znepokojivých momentů.
Vezměte si například Getsemanskou zahradu, kam se Ježíš odebral, modlil se a čelil poryvům úzkosti a strachu. Marek Vácha, katolický kněz a přednosta Ústavu etiky 3. LFUK, považuje Getsemanskou zahradu za jeden z klíčových momentů velikonočního příběhu. „Evangelista o něm píše: ‚Padla na něj hrůza a úzkost‘ a modlí se: ‚Bože, jestli je to možné, ať mě mine tento kalich.‘ A - prosím pěkně - tahle modlitba nebude vyslyšena!“
My někdy máme dojem, že Bůh je - s prominutím - cosi jako, řekněme, automat na kávu, kam vhodíme minci a vypadne mi požadovaný nápoj. A pokud to takto nezafunguje, tak zpochybním samotnou existenci Boha, smysluplnost světa a podobně: ‚Bože, jestli neuděláš to, o co Tě prosím, tak neexistuješ. Getsemane, oheň plane oheň sžírá hoří víra Getsemane co se stane co se děje zem se chvěje stíny ztráty v duši dráty v dlaních hřeby Jezu je v nebi v dlaních hřeby nebo že by ostré klíny naší viny…
„Ta Getsemanská zahrada je možná to největší pokušení Krista - tady je ještě možno se zvednout a odejít pryč z toho příběhu. Potom už do Getsemanské zahrady přichází Jidáš s četou, která je ozbrojena meči a holemi, přichází zatčení Krista, výslechy a ukřižování na Velký pátek. V té Getsemanské zahradě je ta nejhorší chvíle Krista.“
Pro mě je to vždycky obrovské povzbuzení - když se člověk setká s určitým typem křesťanů, kteří říkají: „No, musíš se pořád radovat, křesťanství, to je náboženství radosti!“ … tam čteme: „Padla na něj hrůza a úzkost.“
Takže najednou si člověk uvědomuje, že v našem životě, stejně jako v našem náboženském prožívání věcí, jsou jistě chvíle i té extatické radosti, radosti ze života. Ale také tam přichází ten zážitek Getsemanské zahrady, kdy si procházíme všichni svými pouštěmi, nocemi, vyprahlostmi, utrpeními, svými otázkami, kdy se ptám: „Je Bůh, nebo není Bůh? Slyší někdo ty moje modlitby, nebo neslyší? Je tady někde v tom vesmíru nějaké ucho, které to zajímá?“
Po úzkosti v Getsemanské zahradě, po výkřiku Velkého pátku, po otázkách, na které nepřicházejí odpovědi, následuje ticho Bílé soboty, a posléze naděje a světlo.
Getsemanská zahrada se nachází na úpatí Olivové hory na východní straně jeruzalémského Starého Města. Už celá staletí navštěvují turisté a poutníci Getsemanskou zahradu, aby se podívali na osm prastarých olivovníků. Právě tyto nádherné stromy mají být přímými svědky Ježíšovy noční modlitby, při které potil krev, Jidášova zrádného polibku a následného zatčení Krista.
Ve skutečnosti je však všechno jinak. Bible o Getsemanské zahradě nic neříká. Podle Biblické archeologické společnosti (BAS) neziskové vzdělávací organizace, která se věnuje zkoumání a šíření informací o archeologii v biblických zemích, Getsemanská zahrada s největší pravděpodobností není autentickým místem. Getsemanská jeskyně je asi sto metrů severně od zahrady a může být skutečným místem Ježíšova zatčení.
Getsemanská jeskyně je historické místo, kde údajně měli během svých návštěv Jeruzaléma Ježíš a jeho učedníci přespávat. Jeskyně rozkládající se na ploše asi 190 metrů čtverečních se od Ježíšovy doby téměř nezměnila. Návštěvníci si mohou povšimnout starověkých nápisů popisujících Ježíšovu modlitbu a Jidášův zrádný polibek. Bronzové postavy pod oltářem znázorňují spící učedníky. Formální kaplí se jeskyně stala poprvé ve 4. století našeho letopočtu.
Zahrada byla založena až stovky let po Kristu. Touchpoint Izrael uvádí, že dnešní Getsemanská zahrada byla založena až ve 4. století našeho letopočtu a osm olivovníků nejspíš nepamatuje dobu Krista. Avšak olivový olej, lisovaný ze starých stromů, má symbolický význam jako připomínka psychického tlaku, kterému Ježíš Kristus čelil před svým obětováním.
Olivový olej měl v biblických dobách velký význam: používal se při bohoslužbách k pomazání a symbolizoval magické vlastnosti, chránil před zlými duchy a měl symbolizovat mír a dlouhověkost. Olivy a olivový olej tedy spojují historické a náboženské vrstvy místa s každodenní praxí obyvatel a s mýtem o posvátnosti stromů.
Getsemanská zahrada je dnes spravována řádem františkánů. Návštěvníci mohou vnímat propojení přírody a duchovna, návrh míru a solidarity. V zahradě zůstává osm stromů, které prý pamatují dobu Krista, a jejich existencia propojuje minulost s přítomností a vyzývá k zamyšlení nad osudem i vírou.
Když procházíme Getsemanskou zahradou, můžeme vnímat spojení mezi židovskou a křesťanskou tradicí, která vznikla v Jeruzalémském opevnění. Zahradu se rozprostírá pod hradbami Starého města, nad which vyčnívá oranžová kupole Skalního chrámu (691). Tento chrám je dominantou Jeruzaléma a třetím nejsvatějším místem islámu po Mekce a Medíně.
Getsemanská zahrada hraje důležitou roli v pašijovém příběhu Ježíše: do zahrady se odebral na Zelený čtvrtek po poslední večeři. Zahrada je místem Ježíšovy úzkosti, Jidášovy zrady a Ježíšova zatčení. Dnes se o zahradu stará řád františkánů a je místem klidu uprostřed městského ruchu, kde lze přemýšlet o utrpení, vytrvalosti a naději na zázrak. Každý člověk má svoje Getsemany; tedy i my procházíme v životě těžkými chvílemi a hledáme sílu k dalšímu životu.
Slovo Getsemany - Gat-Šemon - se dá volně přeložit jako lis na olej. V době Ježíše se zde nacházel selský dvorec, kde se lisoval olivový olej. Zahrada dnes skrývá osm stromů, které pamatují dobu Krista. Podle Bible byla zahrada obehnaná buď kamennou zídkou, anebo živým plotem. Olivový lis na fotografii je údajně také z doby Ježíše Krista.
Historie olivovníků patří k nejstarším kulturním rostlinám; olivovníky byly pěstovány již ve starší době kamenné a byly považovány za posvátné. Olivový olej byl nejen potravinou, ale i léčivým prostředkem a byl připisován magické a zázračné vlastnosti. Olivy a olivový olej údajně chrání člověka před zlými duchy a jsou symbolem štěstí a míru.
Na závěr: Getsemanská zahrada spojuje historické, náboženské a kulturní vrstvy, je místem meditace nad utrpením, vytrvalostí a nadějí na zázrak. Olivy v zahradě symbolizují jak duchovní tlak, tak historický význam místa a jeho propojení s biblickým příběhem Ježíše Krista.