V roce 2027 oslavíme 400leté jubileum přenesení ostatků sv. Norberta z Magdeburgu na Strahov. Při této příležitosti nabízíme odkaz na pořad „Hudba v řádu premonstrátů“, který byl vysílán na ČRo v rámci cyklu Duchovní hudba. Zpěvy a varhanní improvizace pocházejí z dvou hudebních nosičů - „Coram angelis psallam tibi Domine“ a „Columnae spirituales - Duchovní sloupy“ - vydaných k 900. letům řádu. Zde je vyvolená nádoba naplněná Duchem svatým, zde je Norbert, veliký přítel Boží, zde je statečný bojovník, který zápasil s dávným drakem, zde je anděl míru, hlasatel pokání, mocný slovem i skutkem. K tomuto Otci, my (synové a) dcery, k tomuto ochránci, my svěřenci, oddaně přistupme, pokorným hlasem jej prosme a volejme: Svatý Boží, příteli Ženicha, Norberte, Otče a strážce, slávo našeho řádu, svou prosbou nakloň nám Pána, vyslyš nás, Norberte!
V úvodu pořadu zazní antifona složená u příležitosti přenesení ostatků sv. Norberta na Strahov v roce 1627. Přednesli ji bratři strahovského konventu pod vedením kantora otce Gorazda Krušiny z O.Praem. Je darem české církevní provincii, že ostatky sv. Norberta spočívají již bezmála 400 let ve Strahovském klášteře v Praze a že sv. Norbert se stal českým národním patronem. Také skrze něj přišlo do církve obnoveným způsobem evangelium na začátku 12. století a Duch svatý - první dar vzkříšeného Pána - nově mocně zavanul a mnohé přitáhl a přitahuje i dnes k pravdivému následování Ježíše Krista.
Máme o tomto zlomu zprávu především v legendě „Vita Norberti B“. Norbert je nejprve formován jako scholár v prostředí Xantenské kolegiátní kapituly, své vzdělání završil v Laonu, intelektuálním centru své doby. Druhorozený šlechtický synek vyrůstal v přelomové době. Žil v době krize - konfliktu, který pulzoval tehdejší společností - vměšování světské moci do církevního života. Snad by se dal stručně charakterizovat jako uchvácení církevního systému feudální mocí. Církví druhé poloviny 11. století hýbe reformní proud, který později historie označí jako „Gregoriánskou reformu“.
Jistý scholár - Bruno Kolínský - v Remeši opustil výuku, aby se s několika druhy shromáždil v samotě v pohoří Chartreuse. Nějaký Bernard, budoucí Norbertův přítel, se ve stejné době učí číst žalmy a elegantní Ciceronovu latinu ve škole u kanovníků v Saint-Vorle. Později se stane otcem výjimečné řeholní rodiny a opatem v Clairvaux. Norbert slouží u kolínského arcibiskupa a od roku 1110 u císařského dvora. Zde ve formálním klerickém stavu zažívá panský, vnitřně roztříštěný život. Norbert je jako dvořan ve středu dění - uprostřed politiky a diplomacie má vhled do eskalujících sporů.
Roku 1111 je svědkem vyhrocení konfliktu mezi císařem a papežem. Paschal II. je císařem Jindřichem V. zajat. To Norbertem otřásá, papeže žádá o odpuštění a vnější společenská krize jej vnitřně orientuje na zcela jinou dráhu. Legenda označovaná jako „Vita Norberti B“ popisuje klíčovou událost v mozaice obrácení Norberta. Vše dostává rychlý spád v létě roku 1115. Tehdy byl Norbert doslova vyhozen ze sedla - svým koněm poplašeným prudkou letní bouřkou a úderem blesku. Uprostřed této dramatické události slyší Norbert jasný hlas - „obrať se od zla a konej dobro“ - výzva, která je bodem krystalizujícího duchovního zvratu v jeho životě.
V následujícím období pěti let prochází životní konverzí. Norbert hledá - u benediktinů v Bitburgu, u poustevníka Ludolfa na břehu Mosely, stává se strhujícím kazatelem… Bude mnichem, poustevníkem či poutníkem…? Až ho Bůh přivádí skrze přátelství s laonským biskupem Bartolomějem do údolí, kde spočine se svými následovníky. Zde dostává skrze sen znamení - do údolí Prémontré proudí v procesí zástup mužů v bílém, se stříbrným křížem, kadidlem a svícemi. Zde se rodí Norbertovo založení a on mu dává jako základ řeholi sv. Výzvou pro premonstráty v 21. století.
Autor článku: Mgr. et. Mag. Řád premonstrátů je společenstvím řeholních kanovníků. Jeho zakladatelem je sv. Norbert, který žil v první třetině 12. století. Název „premonstráti“ je odvozen od prvního kláštera řádu v údolí Prémontré na severu Francie. Již od počátku svého založení se řád pokouší propojit život kontemplativní ve společenství s životem činným ve svém okolí. Řád je plodem gregoriánské reformy, která se pokoušela zlepšit duchovní život kleriků.
Každý klášter tvoří právně samostatnou jednotku, tak Řád premonstrátů se řídí řeholí sv. Augustina, která byla sepsána kolem roku 397. Kanovníci vidí ideál svého života především ve společenství, v životě, jakým žil sv. Augustin jako biskup se svými kleriky u svého biskupského domu v Hippo. On byl autorita, která uskutečnila ideál života prvotní církve v Jeruzalémě a ke které se snažili navrátit v rámci gregoriánské reformy řeholní kanovníci. Tento život je popsán v novozákonní knize Skutků apoštolů ve verši: 4,32: „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.“
V době sv. Norberta došlo ke znovuobjevení řehole sv. Sv. Norbert, zakladatel řádu, ve své době přijal povolání kázat a žít radikálně evangelijním způsobem života. Tím, že byl dříve světským kanovníkem, měl ve své touze po důslednosti svého života blízko k přijetí řehole sv. Augustina. Postupem doby oslovil svým kázáním i způsobem života další muže a ženy, kteří ho následovali. Řád byl založen v Prémontré na Vánoce roku 1121. Prvním klášterem v Čechách je Strahov, který byl založen roku 1143.
Strahovský klášter zaujímá čestné místo mezi všemi premonstrátskými kláštery, protože od roku 1627 je zde uloženo tělo sv. Norberta, zakladatele řádu. Strahov byl v minulosti významným centrem vzdělanosti a kultury, stejně jako duchovním centrem. Do českých zemí přišli premonstráti zásluhou olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka a první klášter v Čechách vznikl na Strahově v roce 1143. Následovaly další kláštery mužské i ženské. Rozkvět řádu trvá do 14. století, kdy kláštery přispívaly k prohlubování náboženského i kulturního života. Těžké rány zasadilo řádu husitství, reformace, osvícenství a francouzská revoluce. Zničen byl mateřinec v Prémontré. Řád téměř zanikl, když po roce 1835 měl pouze 9 mužských a 6 ženských klášterů. V 80. letech 19. století byla obnovena jednota řádu díky úsilí strahovského opata a generálního opata řádu Zikmunda Starého. Řád mnohokrát prokázal svou životaschopnost - zdrojem potřebné energie byly vždy návrat ke kořenům a odvaha k vnitřní proměně.
V našich zemích byl rozkvět řádu násilně zastaven po roce 1950, kdy byly všechny kláštery zavřeny, řada opatů i bratří byla nespravedlivě odsouzena ve vykonstruovaných monstrprocesech, někteří zaplatili svou víru i životem. Rovněž strahovský opat a rodák z nedalekého Vilína Bohuslav Jarolímek ve vězení zemřel jako mučedník. Jednotlivé komunity však pokračovaly ve své činnosti i v ilegalitě, dále přijímaly a formovaly nové členy, takže po roce 1989 mohly začít s obnovou řádového života. Řád premonstrátských řeholních kanovníků je duchovní řád řeholních kanovníků a má také svou ženskou větev, Kongregaci sester premonstrsatek.
Název premonstráti vznikl podle mateřského kláštera ve francouzském Prémontré, který založil v lesním údolí poblíž burgundského Laonu roku 1120 Norbert z Xantenu. Jako samostatný řád potvrdil premonstráty roku 1126 papež Honorius II. (zpočátku se nazývali norbertini). Premonstrátský řád se stejně jako cisterciáci rychle šířil po Evropě. Oba řády vytvořily pevné a vlivné organizace, řízené z jednoho centra - z původních klášterů. Jejich představitelé významně zasahovali i do politického života. Premonstráti působili jako misionáři mezi Polabskými Slovany, Prusy, Zemgaly a Litevci. Určitou roli hráli při kolonizaci. Řád se řídí řeholí sv. Augustina. Hlavní zásady zahrnují asketický život, konání kněžských povinností mezi věřícími, charitu, rozvíjení vzdělanosti a vědy. Hlavní činností řádu je kazatelství, duchovní správa, věda a školství.
V roce 1990 měl řád po celém světě 73 klášterů s 1349 členy, z nichž mělo 979 kněžské svěcení. První premonstrátský klášter v Čechách byl založen roku 1143 na Strahově olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. Strahovský klášter je dodnes hlavním centrem premonstrátů v Čechách. Pod jeho pravomoc spadá klášter Milevsko, dále jsou v České republice premonstrátské kláštery Teplá, Nová Říše a Želiv.
Málokomu se poštěstí, aby ho hlídala celá armáda. A už vůbec ne po smrti. Svatý Norbert, zakladatel řádu premonstrátů, je výjimkou. Four centuries odpočívá v Praze, protože v časech třicetileté války doprovodily jeho ostatky do Strahovského kláštera oddíly císařských vojáků. Přečtěte si příběh obratu, odvahy a města, které dokáže být útočištěm i majákem zároveň. Norbert se narodil na přelomu 11. a 12. století u dnešní německo-nizozemské hranice, v aristokratické rodině. Jako druhorozený syn byl předurčen církevní dráze a stoupal vzhůru rychle, až ke dvoru Jindřicha V., císaře Svaté říše římské. A pak přišel rok 1115 a blesk z čistého nebe: úder, který by měl zabíjet, mu obrátil život naruby.
Hedvábný dvorský šat nahradil hrubé roucho kajícníka. Ne všichni mu však tleskali. Jeho ostrá kázání mířila proti zkaženosti a přepychu, a tak raději odešel do údolí Prémontré, kde založil klášter, který se stal základem premonstrátského řádu. Roku 1134 umírá v Magdeburku, a tak by se zdálo, že už je dopovězeno. Magdeburg i Strahov však zůstávají propojené: při třicetileté válce následovala ostatky sem a právě sem. Kostel sv. Když se Magdeburg v bouřích třicetileté války přiklání k protestantství a úcta k relikviím mizí, hrozí Norbertovu hrobu zničení. Pražský strahovský opat Kašpar z Questenberka získává svolení k převzetí ostatků, císař Ferdinand II. vydává rozkaz a s doprovodem vojáků Albrechta z Valdštejna se vydává k Praze zvláštní průvod: světec, kterého střeží armáda.
Jeho ostatky spočinou ve stříbrném sarkofágu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově, v klášteru, který založil český kníže Vladislav II. už roku 1143. Na Norberta se tak v Čechách nikdy nezapomnělo. Strahovský klášter prošel husitským pleněním, švédským rabováním, dělostřelbou a později komunistickým uzavřením, ale vždy se znovu nadále zvedl. Norbertův blesk svítí dodnes a připomíná, že proměna je možná v životě jednotlivce i v paměti města. Vedle baziliky se otevírá Strahovská knihovna, jedna z nejkrásnějších klášterních knihoven na světě. Sv. Augustin předává Norbertovi své řeholní pravidla, a tak Strahov spolu s katedrálou a Loretem vytváří spolupráci, která propojuje duchovní i kulturní život země.
Premonstráti v českých zemích a jejich dědictví
Premonstráti jsou kanovnickým řádem žijícím podle řehole sv. Augustina. Řád založil Norbert z Xanten ve 12. století a v Čechách se poprvé objevil na Strahově. Strahovský klášter je častým místem k návštěvě: od něj vycházejí klášterní komunity a jejich duchovní i kulturní vliv. Strahov je místem, kde se setkává moderní společnost s pastýřskou spiritualitou premonstrátů a kde přednášky a liturgie propojují minulost se současností.
Rodina premonstrátů zahrnuje mužskou větvi a Kongregaci sester premonstrtratek. Hlavní činností řádu je kazatelství, duchovní správa, vzdělání a věda. Liturgická modlitba je středem života komunity a slouží jako prostředek kontaktu s Bohem. Do českých zemí přišli premonstráti díky vlivu Jindřicha Zdíka, olomouckého biskupa, a první klášter na Strahově byl založen 1143. Strahov byl nazván Sion a stal se významným centrem vzdělanosti, kultury i spirituality.
V 80. letech 19. století došlo k obnově řádu díky úsilí strahovského opata. Po roce 1989 nastala obnova řádového života, která vedla k oživení komunit a rozvoji duchovnosti v nových podmínkách. Dnes řád přežívá díky návratu ke kořenům a odvaze k vnitřní proměně, která umožňuje žít život podle řehole sv. Augustina i v moderním světě.
tags: #zakladatel #radu #premonstratu