Svatá Zdislava a bazilika svatého Vavřince a svaté Zdislavy tvoří významný historicko-duchovní a architektonický celek v Litomyšli, který po staletí fascinuje věřící i širokou veřejnost. Proslula dobrotou a obětavou službou všem potřebným. S manželem panem Havlem vybudovala kostel, klášter a špitál, v kterém ošetřovala nemocné a mnoho jich uzdravila. Nad jejím hrobem byl v letech 1699-1729 postaven chrám, který se stal perlou baroka na severu Čech.
V roce 1996 byl papežem Janem Pavlem II. tento chrám povýšen na baziliku minor svatého Vavřince a svaté Zdislavy. Lidé jsou po staletí fascinováni životem sv. Zdislavy. V roce 2023 byla v bazilice dokončena I. etapa rozsáhlé rekonstrukce, kterou pomáhá spolufinancovat Evropský fond pro regionální rozvoj. V roce 2025 byla vydána kniha Jan Rucz: Láskou ke svatosti: Kniha o svaté Zdislavě; výtěžek z prodeje knihy je určen na obnovu baziliky sv. Vavřince a svaté Zdislavy a bude pokračovat obnova baziliky a obnovy bočních oltářů.
Obnova baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy bude pokračovat. Chceme restaurovat boční oltáře v bazilice a na venkovní balustrádu doplnit kamenné kopie třech zbývajících barokních soch Franze Binnerta: sv. Jana Nepomuckého, sv. Prokopa a nejblahodranější Panny Marie. Děkujeme všem dárcům.
P. Pavel M. Od 28. května 2026 je dostupný nový benefiční kalendář na rok 2027. Součástí koleje je refektář se štukovou a malířskou výzdobou a podobně zdobená kaple zvaná Očistec. Už při založení koleje vznikla rozsáhlá, později několikrát upravovaná zahrada se sadem, která dnes tvoří důležitou část komplexu tzv. Klášterních zahrad.
V roce 1714 začal majitel litomyšlského panství, hrabě František Václav z Trautmannsdorfu se stavbou nového velkého kostela a nových škol. Namísto původních plánů Mikuláše Rossiho byl přijat projekt významného barokního architekta Giovanni Battisty Alliprandiho; po jeho smrti v roce 1720 dokončoval stavbu kostela František Maxmilián Kaňka, který jen upravil vzhled fasád a byl zřejmě autorem interiérů.
Budova školy (dnešní Muzeum a galerie) byla dokončena roku 1719, nad portálem byla osazena socha zakladatele řádu - sv. Josefa Kalasanského; stavba kostela o tři roky později. Na výzdobě kostela se podílela řada dalších významných umělců - sochy čtyř evangelistů v křížení a sv. Václav a sv. Prokop na fasádě vznikly dílnou M. B. Brauna, klenbu kupole vymaloval Václav Jindřich Nosek a obraz na hlavním oltáři dodal italský malíř F. Trevisani.
Historie a význam stavby
Kostel se stal neodmyslitelnou součástí panoramatu města a jednou z nejvýznamnějších barokních staveb regionu. Vybavení kostela utrpělo během časů několik požárů - zejména v letech 1735, 1775 a 1814. Při požáru v roce 1775 bylo poničeno vnitřní vybavení, výmalba kupole byla zničena a oltářní obraz byl nahrazen kopií. Zařízení bylo doplňováno i v průběhu 19. století.
Varhany na kůru, kdysi jeden z nejlepších nástrojů ve východních Čechách, dnes bohužel v dezolátním stavu; postavil je ve 20. letech 19. století kutnohorský varhanář Horák. Kostel sloužil bohoslužbám piaristů a studentů piaristických škol. Stal se také místem posledního odpočinku členů řádu i hrabat z rodu Trautmannsdorfů a Valdštejnů-Vartenberků. Piaristé opustili Litomyšl v roce 1948.
V letech 1948-1949 proběhla poslední dlouhodobá oprava kostela (opravy věží a krytiny). Od roku 1958, kdy byl poprvé oficiálně konstatován havarijní stav celého kostela, se táhly neúspěšné snahy o rekonstrukci. V roce 1972 byl kostel převeden do vlastnictví státu a spravuje jej Památkový ústav v Pardubicích; teprve v roce 1978 byl zpracován projekt na celkovou rekonstrukci, práce však nezačaly.
V letech 1981-82 bylo demontováno vnitřní zařízení kostela a část vybavení byla předána k restaurování; k plánované demontáži soch evangelistů a varhan však již nedošlo a práce byly zastaveny. Na začátku devadesátých let proběhlo v kostele několik koncertů v rámci festivalu Smetanova Litomyšl. V roce 1991-94 pak proběhla částečná rekonstrukce chrámu; opravena byla střecha, obě věže a fasáda.
V letech 1997-2000 byla opravena i budova koleje. Piaristický kostel dnes není veřejnosti volně přístupný. 4.7. Hrady a zámky byly v dubnu otevřeny hlavně o víkendech, od 1. května je památky otevřeny denně od úterý do neděle; rozšířená návštěvní doba se týká řady objektů v regionu.
Historie Zdislavy z Lemberka je pevně spjata s havlovským rodem a s působením dominikánů; Zdislava (1220-1252) byla mladá žena, která se vdala za Havla z Lemberka, starala se o rodinu i panství, zakládala kláštery a šířila víru. Její láska k rodině a chudým byla proslulá, a díky zázrakům, které dosvědčují kroniky i legendy, byla nazývána „paní svatého života“. Ačkoli byla jen matkou čtyř dětí, její úcta trvá po staletí.
Již ve své době byla prohlášena za svatou roku 1995. Je patronkou České dominikánské provincie a celé dominikánské rodiny. Dominikáni - řád bratří kazatelů - sem přišli před rokem 1250 a založili nemocnici s klášterem za přispění Havla Markvatice a paní Zdislavy. Cílem jejich úsilí bylo nejen zbožné cítění, ale také kulturní a duchovní rozvoj, neboť kláštery byly ohnisky nových myšlenek.
V Husitských válkách byl klášter a město těžce poškozeno; po válkách začala obnova. V roce 1693 se klášter začal rekonstruovat; dokončení proběhlo v roce 1698. Dekretem císaře Josefa II. z roku 1786 byl klášter zrušen a řeholní bratři odešli. V roce 1945 se dominikáni vrátili; jejich další činnost byla narušena komunistickou amplií v roce 1950, následovala krátká období návratů a odnětí svobody až do roku 1990. Od té doby se dominikáni snaží obnovit dílo a pokračovat ve svatém životě i vzdělávání veřejnosti.
Zdislava z Lemberka, uznávaná jako světice a patronka, se dodnes uctívá českým lidem a její životní příběh zůstává inspirací pro obnovu a dobro. Její svatořečení proběhlo 1995, a tak se stala patronkou České dominikánské provincie a celé dominikánské rodiny.