Ludmila byla jednou z hlavních předků českých panovníků a královen a její život je úzce spjat s dobytvou proměnou českého státu a nástupem křesťanství.
Narodila se někdy po polovině devátého století, samozřejmě v pohanské rodině - jak to u nás tehdy ani jinak být nemohlo.
Lze se jen dohadovat, že pocházela z jednoho z řady knížecích rodů, první historicky doložený Přemyslovec Bořivoj by si jistě ženu nižšího původu za manželku nevzal.
Bylo to údobí rozpínání moci přemyslovského rodu, který ze středních Čech expandoval nejen mečem, ale i sňatky.
Historikové uvádějí, že se Ludmila vdávala snad jako čtrnácti či patnáctiletá, a se svým mužem měla nejméně šest dětí (ty, které nepřežily batolecí věk, nepočítáme).
Ludmila žila v dramatické době, kdy docházelo ke sjednocování českého státu, a do toho přišla zcela nová ideologie - křesťanství.
Jak všichni víme z dějepisu (a ti starší i z Jiráskových knih) křesťanství na naše území přinesli slovanští věrozvěstové bratři Cyril a Metoděj.
Jaké bylo její manželství s knížetem Bořivojem I. nevíme, ale z hlediska počtu dětí zjevně úspěšné.
Tečku za ním však udělala Bořivojova smrt v jeho pětatřiceti nebo čtyřiceti letech.
A tady se ukázala velká vnitřní síla jeho vdovy Ludmily, která uchránila nástupnictví pro své tehdy ještě příliš mladé syny, a i když Bořivojovým nástupcem se stal jeho spojenec velkomoravský kníže Svatopluk, po jeho smrti se vlády ujal Bořivojův syn Vratislav I.
Ludmila v té době měla stále značný vliv na veřejné dění, a vychovávala i své vnuky, pozdější knížata Václava a Boleslava.
Ani Vratislav se však nedožil kmetského věku, a po jeho smrti se Ludmila musela podělit o vliv s Vratislavovou vdovou kněžnou Drahomírou.
Co si budeme povídat, mezi tchyní a snachou to dvakrát neklapalo.
Do toho spory mezi přívrženci východního a západního ritu a složitá mezinárodní situace, kdy Ludmila tíhla ke spojenectví s Bavorskem, zatímco Drahomíra se orientovala na vzmáhající se Sasko.
Prostě žádné staré dobré časy, ale nejistota, nepřátelství a výjimkou nebyly úkladné vraždy.
Drahomíra poté v místě Ludmiliny smrti nechala vystavět kostel, z nějž pak kníže Václav nechal přenést její ostatky do kostela sv. Jiří na pražském hradě.
Její kult se šířil, a někdy v polovině 12. století se stala první českou svatou, což se odrazilo i v rozměru a slavnostní podobě aršíku.
Výtvarně i polygraficky jde o skvělé dílo, avšak samotné poštovní známky s takovými náměty mohou vyvolat etické otázky a vyvolat diskuzi o vhodnosti zobrazování historických postav.
Už vícekrát jsem v této rubrice vyjádřil názor, že emisní plán nemůže suplovat výuku dějepisu, a pokud pošta chce svými známkami někoho zaujmout, měly by být věnovány tématům, která lidi zajímají.
Tak to dělá čím dál víc států, a slaví s tím úspěch.
Ve vlastním zájmu by tedy Česká pošta měla usilovat o modernizaci komise tvořící emisní plán na ministerstvu průmyslu a obchodu.
