Na počátku bratři neměli prostředky, které by shrnovaly jejich historii a spiritualitu a sloužily jako jejich rozlišující znamení.
Proto bratři, kteří přišli ze Svaté země do Evropy, podávají o svém poslání následující vysvětlení: „Někteří noví bratři v Řádu nevědí, jak odpovědět těm, kdo se ptají: Jak a kdy byla naše spiritualita vytvořena a proč si říkáme Řád bratří Blahoslavené Panny Marie z hory Karmel.
Rádi bychom tedy jako odpověď podali následující vyhlášení: Prohlašujeme tedy, abychom dosvědčili pravdu, že počínajíc proroky Eliášem a Elizeem, kteří zbožně žili na hoře Karmel, řada svatých otců jak Starého, tak Nového zákona, kteří byli velmi okouzleni samotou, kterou tato hora skýtá, zde bezpochyby žila, blízko Eliášova pramene, chvályhodným způsobem života v nepřetržitém svatém pokání a s plody svatosti.
V tomto povolání sloužíme my, jejich učedníci, Bohu až do dnešního dne v různých částech světa.
Čtyřmi hlavními prvky tohoto kréda se tedy stali: Eliáš, Elizeus, Panna Maria a hora Karmel.
Karmelitánský znak se neobjevil okamžitě v té podobě, jakou známe dnes.
1. Poprvé se karmelitánský znak objevil v tisku r. 1499.
Ústředním prvkem znaku je postava Panny Marie, která je umístněná na pozadí oválného štítu slunce, který drží dva andělé.
Maria sedí na trůnu, levou rukou drží Dítě Ježíše, pravou posuzuje požehnání.
Pod jejíma nohama se nachází měsíc s latinským nápisem: Luna sub pedibus eius (Měsíc pod jejíma nohama).
Hlavu ji zdobí věnec z dvanácti hvězd.
Matka Božího Syna je zde vyobrazená ve své slávě jako nanebevzatá a korunovaná, jako vládkyně celého vesmíru.
Touto podobou obraz odpovídá popisu Nevěsty ze Zjevení sv. Jana, které měl na ostrově Patmos: „Potom se na nebi ukázalo veliké znamení: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy“ (Zj 12, 1).
Ježíš drží v pravé ruce jablko - symbol královské moci nad světem, v levé ruce ostrý meč - symbol slova pravdy posledního soudu.
I tento prvek je převzatý z Apokalypsy: „Z jeho úst vycházel ostrý dvojsečný meč“ (Zj 1, 16).
Štít slunce je rozdělený vodorovnou linií.
V horním poli je zobrazená Nevěsta z Apokalypsy, dolní pole je dvěma liniemi, které tvoří obrys hory, rozdělené na tři menší pole.
Pole jsou bílá, nemají ještě bílo-hnědé zabarvení, které se objevilo až později.
Nad štítem slunce jsou umístněny dva latinské výroky.
První zní: Ego sum Mater et decor Carmeli (Já jsem Matka a ozdoba Karmelu).
Uvedený znak přetrval s nevelkými změnami až do konce 16. století.
Jednou z podstatných změn bylo objevení dvou hvězd v jeho horní části, na místě výroku o prorocích: Helias et Heliseus Prophetae, duces Carmelitarum.
2. Významná změna znaku se uskutečnila r. 1595.
Jeho celkem novou formu nacházíme v dekretech generála řádu Jana Štěpána Chizzoly, které vydal v Seville pro karmelitány Španělska a Portugalska.
Vytratila se z něho postava Panny z Apokalypsy a na jejím místě se objevuje třetí hvězda.
Všechny tři hvězdy jsou umístněné v oválném štítě rozděleném na tři pole, který tvarem připomíná štít slunce ve znaku z r. 1499.
Celý znak korunuje nápis: Vexillum Carmelitarum (Zástava karmelitánů).
Vytratil se též nápis: Ego sum Mater et decor Carmeli.
Namísto toho se objevují dva nové prvky: ruka, vyčnívající z koruny, která drží ohnivý meč, a stuha, obepínající znak, s nápisem: Zelo zelatus sum pro Domino Deo exercituum (Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů - 1 Kr 19, 10).
3. Tereziánská reforma zachovala v plnosti karmelitánský znak, přidala jedině kříž v horní části štítu.
III. I když se karmelitánský znak vyvíjel, nikdy se změny netýkaly jeho základního obsahu.
1. Jejich interpretace nikdy nepůsobila větší problémy, protože vývoj znaku poukazuje na to, že symbolizují postavy Marie, Eliáše a Elizea.
Dvě hvězdy v bílých polích se objevily na místě výroku: Helias et Heliseus Prophetae, duces Carmelitarum.
Nemohou tedy označovat nic jiného než postavy proroků, duchovních otců karmelitánského řádu.
Je pochopitelné, že třetí hvězda (bílá) v hnědém poli, která se objevila ve znaku z r. 1595, symbolizuje Nevěstu z Apokalypsy, Matku a Ozdobu Karmelu, ústřední postavu prvního znaku z r. 1499.
2. Tento prvek sa zachoval v nezměněné formě ve všech etapách vývoje „karmelitánské zástavy“ (Vexillum Carmelitarum), od nejstarší (1499) až po současnou.
Umožňuje nám však dvojí interpretaci.
Protože v pozdějších verzích znaku (po r. 1595) bylo zabarvení polí štítu bílo-hnědé (nebo bílo-černé), někteří usuzují, že se jedná o symboliku kompletního karmelitánského oděvu.
Dvě bílé pole by tedy mohla symbolizovat bílý plášť, hnědé pole zase hnědý hábit.
Líne dělící štít na tři pole tvoří podobu hory, a proto jiní zde vidí obrys hory Karmel.
3. Koruna s dvanácti hvězdami zdůrazňuje mariánský charakter řádu a připomíná nám první znak (1499), kde se také nachází.
Je to atribut Nevěsty z Apokalypsy, oděné do slunce.
Maria se tu představuje ve své slávě jako nanebevzatá a korunovaná a jako vládkyně nad celým světem po boku svého Syna.
V této souvislosti je možné připomenout, že jednou z prvních mariánských slavností - spolu se Zvěstováním a Neposkvrněným Početím - které řád slavil se zvláštní úctou, byla slavnost Nanebevzetí Panny Marie.
Tato slavnost uváděla karmelitány do tajemství kralovaní jejich Matky v nebi (Ego sum Mater Carmeli) - s duší a oslaveným tělem; k ní se karmelitáni - tak jako všichni ostatní věřící - utíkali v době svého pozemského života.
4. Tento prvek se objevil ve znaku r. 1595.
A protože se nachází v blízkosti nápisu Zelo zelatus sum pro Domino Deo exercituum (Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů), není pochybností, že ruka a ohnivý meč patří tomu, který vyslovil tato slova - proroku Eliášovi.
Ostrý a dvojsečný meč se nacházel už ve znaku z r. 1499.
Drželo ho Dítě Ježíš.
Eliášův meč ukazuje na božský původ jeho poslání.
Byl prorokem Božího Slova, o kterém nejen že neustále rozjímal a podle kterého žil, ale prostřednictvím kterého též vykonal soud nad Izraelem, nad Baalovými proroky a nad králem Achabem.
Povstává Eliáš, prorok jako oheň, a jeho slovo plálo jako pochodeň“ (Sir 48, 1).
Eliášův ohnivý meč karmelitánovi připomíná, že jeho slova mají být stejně ohnivá.
5. Podobně jako Eliášův ohnivý meč, i tento výrok se objevil už ve znaku z r. 1595.
Určuje heslo řádu, a zahrnuje v sobě eliášského ducha.
Prorok je člověk, který stojí před tváří živého Boha, a z tohoto intimního vztahu se rodí horlivost v poslání a jeho účinné působení.
6. Ve znaku tereziánského Karmelu se objevilo na vrcholu hory Karmel znamení kříže.
Pravděpodobně ho sem vnesl sv. Jan od Kříže, protože hora se pro něho stala hlavním symbolem zobrazujícím duchovní cestu karmelitána.
Kromě toho se zdá, že umístnění kříže na vrcholu hory (jako tomu bylo na Golgotě) má větší smysl než spojení znaku s prvky karmelitánského oděvu.
Odpověď sv. Jana od Kříže, spolureformátora Karmelu, kterou podle tradice dal Kristu u jeho obrazu: „Chci trpět pro tebe a být opovrženým“ - staví Ježíšův kříž a lásku, plynoucí z něho, do centra tereziánské spirituality.
Kdo se připodobní ukřižovanému Mistru, bude mít účast na jeho věčném kralování.
IV. Bohatství karmelitánského charismatu a historie řádu otevírá cestu i pro jiné výklady některých prvků znaku.
To platí především pro symboliku tří hvězd.
Všechny tyto výklady jsou však pozdější.
I když jsou velmi populární, nenásledují to, co vyplývá z prvního znaku Řádu (1499).
1. Zajímavý je výklad tří hvězd podaný Kilianem Healy O.Carm.
Podle něj bílá hvězda na hnědém pozadí symbolizuje proroka Eliáše na hoře Karmel.
Bílá je symbolem mráčku, který prorok viděl z Karmelu, jak vystupuje z moře a který podle tradice řádu symbolizuje Neposkvrněné Početí Panny Marie.
Dvě další hvězdy jsou symboly dvou Kristových přirozeností: božské a lidské.
Autor této interpretace vysvětluje, že vznik nové formy znaku v r. 1595 souvisel s dramatem rozdělení jednoty církve, zejména reformačních znesvěcení svátosti kněžství a eucharistie.
2. Další varianta interpretace otce Healyho je, že hvězda nacházející se na hoře Karmel jsou ctnosti svatých karmelitánského řádu, a dvě další hvězdy jsou dvě přirozenosti Spasitele.
3. Se zajímavým výkladem tří hvězd se setkáváme mezi zástupci tereziánské reformy.
Symbolika bílé hvězdy zůstává stejná - to je Maria, Královna Karmelu.
V dalších dvou hvězdách někdo vidí postavy světců reformátorů, protože „bosý karmel má svůj vlastní styl, rozvinutý podle Terezie od Ježíše a Jana od Kříže.
4. Často můžete slyšet názor, že tyto tři hvězdy ve znaku symbolizují evangelní rady čistoty, chudoby a poslušnosti.
Úžasná historie karmelitánského řádu
tags: #znak #karmelitanu #popis