Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci se proto zlobili a říkali: „Stýká se s hříšníky!“ Tu jim Ježíš vyprávěl příběh. Pověděl jim tedy toto podobenství: „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesátdevět na pustém místě a nepůjde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?“
Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: „Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.“ Právím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devět spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.
Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? Každý má rád dobré příběhy. Odkud máš příběhy nejradši ty? Z knih, z kina? A co se v nedávné době líbilo tobě, co ti z nich utkvělo jako ponaučení o životě?
Právím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrací, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují.
Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: „Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.“ On jim rozdělil majetek. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal.
Tu šel do sebe a řekl: „Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.“
I vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: „Otče, zhřešil jsem proti Bohu i tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.“
Ale otec nařídil služebníkům: „Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a na nohy sandály! Přiveďte vykrmené tele a zabijte je! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase živ, ztratil se, a byl nalezen.“ A začali se veselit.
Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: „Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.“ Tu se rozlubil a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a domlouval mu.
Ale on otci odpověděl: „Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dal jsi pro něj vykrmené tele!“
Otec mu řekl: „Dítě, ty jsi vždycky se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.“
Záznam druhé promluvy z postní duchovní obnovy, která proběhla v únoru 2016 na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, připomíná nejen modlitbu a ztišení, ale i konkrétní kroky k hledání těch, kdo se od Boha odvrátili. K Ježíšovi přicházelo mnoho celníků a hříšníků. Farizeové a zákoníci se proto zlobili a říkali: Stýká se s hříšníky! Tu jim Ježíš vyprávěl příběh: Představte si, že jeden člověk měl sto ovcí. Když se jen jedna z ovcí zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na pastvě a nehledá tu ztracenou tak dlouho, dokud ji nenajde?
Když ji najde, raduje se z toho. Nese ji zpět na ramenou. Když přijde domů, řekne přátelům a sousedům: „Radujte se se mnou!“ Ježíš říká, tak je to u Boha v nebi. Ježíš říká: Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř je hotov za své ovce i zemřít. Pastýř, který pracuje jen za mzdu, uteče, když vidí přicházet vlka. Tak může vlk ovci urvat a stádo rozehnat. Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a ony znají mne.
Židé, kteří tuto řeč slyšeli, o tom mezi sebou rozmlouvali: „Mluví z něj zlý duch.“ Jiní mínili: „Takhle nemluví nikdo, kdo je posedlý.“
- V příběhu ztracené ovce ukazuje Ježíš na Boží radost nad obrácením člověka a na touhu nebeských bytostí slavit, když někdo nalezne cestu zpět k Bohu.
- V podobenství o ztracené minci ukazuje hodnota jednotlivce v očích Boha a pečlivé hledání i za běžnými domy, dokud není ztracená věc opět nalezena.
- Podobenství o ztraceném synovi zdůrazňuje odpuštění, příjem a oslavu návratu člověka, který se od Boha odklonil, i kontrast s postihem a závistí staršího syna.
Jak čísta propojení s dnešní církevní praxí
Členové církve i obecné komunity mohou vidět v těchto příbězích výzvu k péči o ztracené bratry a sestry, k otevření prostoru pro kajícnost a obnovu. Církevní vedoucí a členové bývají jako ta žena, která ztratila minci a po jejím nalezení vyzývá ostatní k radosti, připomínající, že Boží radost nad obráceným člověkem je klíčová motivace pro službu a vyhledávání těch, kteří se od Boha odklonili. Přátelé a sousedé jsou jako andělé Boží, kteří radují nad pokáním člověka, jenž se vrátil. Tento obraz výjimečného uvědomění si hodnoty člověka před Bohem podporuje zvěstování, modlitbu a praktickou pomoc lidem na cestě zpět ke Kristu.
Obecná témata, která lze z podobenství vyčíst, zahrnují: odpovědnost vůči ztraceným lidem, radost nad pokáním a obnova vztahu s Bohem, a to vše ve světle Ježíšova učenictví o dobrém pastýři a jeho vztahu k lidem na okraji společnosti.
Je důležité si uvědomit, že podobenství není jen o ztrátě či nalezení věcí, ale o hlubší teologii Božího milosrdenství a touze doprovázet člověka na cestě návratu. V závěru příběhu o dvou synech se ukazuje, že pravá rodina Božího království zahrnuje netradiční spojení lidí, kteří se navzájem doprovázejí na cestě víry, ať už patří k nim kdokoli, kdo hledá odpuštění a nový začátek.
Vícekrát se v textu objevuje výzva k reflexi: co znamená hledání v našich životech - koho hledáme, koho chceme doprovázet na cestě zpět ke Kristu a jaké strategie máme pro obyvatele, kteří ztratili víru či se od ní odvrátili?
V závěru uvedených textů z postní duchovní obnovy se objevuje výzva k tomu, aby každý mohl zkusit přehodnotit své postoje vůči lidem kolem sebe a nabídnout jim cestu zpět do společenství víry. Podobenství z Lukáše 15 vybízí k radosti nad každým obráceným člověkem a k pochopení Božího srdce pro ty, kdo se ztratili.