Dominantou Palackého náměstí v historickém jádru Ivančic je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Kostel stojí pravděpodobně na místě, kde stával jeho dřevěný předchůdce. Podle pověsti měl základ ke kostelu položit sv. Václav. Pravděpodnější však je, že původní kostel, založený v začátcích přemyslovského státu, byl zasvěcen sv. Václavu.
V roce 1278 bylo město vypleněno a zničeno vojskem Rudolfa Habsburského. V následujících desetiletích došlo k výstavbě nového města. Vedle starého kostela byl stavěn chrám a věž se stala součástí chrámu. Kostel v průběhu historie utrpěl několik poškození. V roce 1763 vyhořelo město i s chrámem. Při ohni byla poškozena gotická klenba presbytáře, která byla nahrazena klenbou nižší, a celý presbytář byl barokně upraven. Také gotická okna presbytáře a lodí byla přestavěna na okna barokní. V levé lodi, kde se až dosud nalézala oddělená kaple sv. Anny, byl vytvořen jediný prostor. Touto stavební úpravou dostal chrám svou konečnou vnitřní podobu.
Pod presbytářem je krypta. Je gotická, přes tři metry vysoká. Byla otevřena v roce 1947 a v té době byla do výše asi dvou metrů zaplněna lidskými kostmi, zřejmě ze hřbitova, který býval až do roku 1560 kolem chrámu. Původní kostel byl zasvěcen sv. V levé lodi byl vytvořen jediný prostor spojením oddělené kaple sv. Palackého nám. Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv.
Současný kostel stojí pravděpodobně na místě, kde stával jeho dřevěný předchůdce. Podle nejstarších městských knih, které se bohužel nedochovaly, měl základ k ivančickému kostelu položit sv. Václav. Jedná se spíše o pověst. Právě pravděpodobnější je, že původní kostel, založený v začátcích přemyslovského státu, byl zasvěcen sv. Václavu. K roku 1221 je uváděn farář Matouš a v roce 1239 se připomíná farář Merkvart, „plebanus de Ywansic“.
V roce 1278 bylo město vypleněno a zničeno vojskem Rudolfa Habsburského. V následujících desetiletích došlo k výstavbě nového města. Pohroma pro město i kostel přišla v roce 1304. Obyvatelé utekli do chrámu a Kumáni chrám zapálili a odtáhli. O rok 1312 se v Kronice zbraslavské připomíná zázrak v ivančickém chrámu: člověk malé víry v přítomnost Krista Pána ve Svaté Hostině ukryl svatou přijímání a královna Eliška se dozvěděla o zázraku. Královna darovala nejdražší svůj klenot krásné monstranci farnímu kostelu, ale svěřila jej do opatrování klášteru zbraslavskému, kde se později v bojích husitských ztratil i s jinými poklady.
Chrám byl opraven pouze provizorně a teprve asi po třiceti letech se přikročilo k opravě důkladné. Byl postaven presbytář a pod jeho závěrem zřízena krypta. V sedmdesátých letech 14. století se začalo s klenutím lodí. Do husitských válek se stačilo zaklenout pouze východní polovinu trojlodí. Na dokončení čekala stavba až do 80. let 15. století. V roce 1461 přešlo město z majetku královského do držení pánů z Lipé. Asi v letech 1474-1495 byly vystavěny obě boční lodě a zaklenuta hlavní loď.
V roce 1763 vyhořelo město i s chrámem. Při ohni byla poškozena gotická klenba presbytáře, která byla nahrazena klenbou nižší a celý presbytář byl barokně upraven. Také gotická okna presbytáře a lodí byla přestavěna na okna barokní. V levé lodi, kde se až dosud nalézala oddělená kaple sv. Anny, byl vytvořen jediný prostor. Touto stavební úpravou dostal chrám svou konečnou vnitřní podobu. Již v třicátých letech 20. století kostel vyžadoval opravy, které však válka nedovolovala. Pohled na kostel v roce 1945 byl již tristní. Nešlo pouze o dělostřelecký zásah věže při přechodu fronty.
Ve válce a po ní došlo k dalším úpravám. Opravy byly zahájeny v roce 1947, kdy byl farářem Jan Slabý a předsedou kostelního výboru pan Zikmund Kališ. Přestavba byla prováděna podle návrhů architekta Claudia Madlmayera a nové plastiky byly dílem Heřmana a Karla Kotrby. Hned při prvních výkopech byla objevena na východním konci jižní lodi zapomenutá krypta. Stará střecha musela být stržena a ještě v témže roce postavena nová, prejzová. V roce 1948 byl odstraněn pseudogotický zeleně natřený hladní oltář z roku 1886. Na nový Madlmayerův oltář byla usazena mramorová menza z předchozí. Na dvířka svatostánku byla umístěna nová dřevořezba Poslední večeře Páně z roku 1949. Oltářní pozadí z přírodního dubu bylo navrženo s ohledem na prostředí zbarokizovaného presbytáře. Byl na něm umístěn Winterhalterův obraz Nanebevstoupení Panny Marie a sochy sv. Cyrila a Metoděje z někdejšího barokního oltáře.
Do konce roku 1950 bratři Kotrbové dodali sochy českých patronů. V roce 1950 byla vyřešena i úprava kaple Božího hrobu. Oltář pro nedůstojné provedení a zchátralost působil špatným dojmem. U nového se použil dobře zachovalý kříž a staré sochy. Na oltář Panny Marie Bolestné v jižní lodi byl dokončen r. 1954. Je rovněž z přírodního dubu. Dvířka svatostánku představují pelikána. Oltář byl postaven po vzoru křídlových gotických oltářů. Střední částí je pieta, v bočních křídlech jsou výjevy z bolestného růžence. Stolařské práce na oltářích provedl místní občan pan Rudolf Kallab, kovové předměty zhotovil pan Václav Feith z Letkovic. Všechny práce se děly v poválečném nedostatku a ve stísněných poměrech totalitního zřízení. Nátlak moci vyvrcholil vypuzením místních kněží z Ivančic státními úřady r. 1962.
Pod presbytářem je krypta. Je gotická, přes tři metry vysoká. Byla otevřena v roce 1947 a v té době byla do výše asi dvou metrů zaplněna lidskými kostmi, zřejmě ze hřbitova, který býval až do roku 1560 kolem chrámu. Žel. Obraz, zavěšený na místě hlavního oltáře, znázorňuje téma zasvěcení kostela, tedy Nanebevzetí Panny Marie. Je dílem známého pozdně barokního malíře Josefa Winterhaldera mladšího. Stejně jako po stranách umístěná dvojice soch sv. U pilířů hlavní lodi stojí také dvojice protějškových rokokových oltářů z 2. poloviny 18. století, zasvěcených svatému Floriánovi a svaté Barboře.
Severní lodi pak nalezneme ještě krásný oltář Svaté Rodiny z roku 1765 se sochařskou výzdobou od Jana Adama Nesmanna; uprostřed v nice Panna Maria, Ježíšek a sv. Josef, níže po stranách pak sv. Anna a sv. V severní lodi se nachází i kaple Komínků z Engelhausu. Jižní loď obsahuje novodobou oltářní archu Panny Marie Bolestné od řezbáře H. V Komínkovské kapli u vstupu do chrámu je umístěna monumentální socha Krista na kříži a po stranách drobné sošky Panny Marie a sv. Veroniky z poloviny 18. století. Protějšek kazatelny tvoří křtitelnice se sousoším kázání.
Věž kostela měří 53 m a původně měla strážní funkci. První dvě patra pocházejí ze 13. století. V roce 1607 byl objekt přestavěn Pertoldem VI. Bohobudem z Lipé. Hranolová severní předsíň byla doplněna renesanční helmicí věže. V 18. století přešel dům do majetku města a v roce 1872 zvýšen o další patro. Kostel je dlouhý 42 metrů a široký 21,5 metrů. Renesanční kruchta a kalvínská kaple doplňují gotický trojlodní kostel s polygonálním presbytářem a barokní klenbou.
Na západní straně náměstí stojí Mariánský morový sloup z roku 1726, autorem je Štěpán Pagan. Sloup je zasvěcen Panně Marii a ochráncům proti moru. Pískovcová barokní kašna na východní straně Palackého náměstí pochází z roku 1609 a v roce 1763 ji doplnila socha sv. Blížící se podzim, tedy měsíc září je turistům sympatický. V Ivančicích se u kaple Sv. Jakuba klene křížová cesta s 14 kapličkami s plastickými litinovými reliéfy.
Z Ivančic vyrazíme na rozhlednu Vladimíra Menšíka na Hlíně, odkud je nádherný výhled na Pálavu. Vladimír Menšík, rodák z Ivančic, patří mezi naše významné herce a přezdívá se mu také „pověstný ivančický bavič“.
První stavba osamocené strážní věže stávala v Ivančicích již ve 13. století. Ve 14. století začala gotická stavba; v průběhu 15. století byl kostel zaklenut a v 16. století vestavěna renesanční kruchta. Věž měří 53 m a původně stávala osamoceně jako strážní. V dalších stoletích došlo k různým úpravám a pobořením; nejzásadnější rekonstrukce nastala po požáru v roce 1763 a následné úpravě interiéru.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ivančicích tak představuje složitý vývoj od románského základu přes gotickou stavbu až po barokní a renesanční úpravy, s kryptou pod presbytářem a s bohatou sochařskou a malířskou výzdobou 18. a 20. století. Dnes je místem bohaté historické paměti i významné architektonické hodnoty, která spojuje časové etapy od středověku po moderní restaurátorské zásahy.