Raffael Santi (1483-1520) byl italský malíř a architekt v období vrcholné renesance. Spolu Leonardem da Vinci a Michelangelem je považován za nejvýznamnějšího výtvarného umělce té doby. Jeho dílo mělo vliv na vývoj malířství hluboko do 19. století. Narodil se v Urbinu r. 1483. Jeho otec byl malířem a literátem na urbinském dvoře.
Za první Raffaelovo samostatné dílo se dnes všeobecně uznává procesní prapor pro město Città di Castelo s výjevy Ukřižování na jedné straně a Zrození Adama a Evy na druhé straně. V roce 1504 pobýval Raffael v Sieně, poté odešel do Florencie, kde tou dobou pracovali Leonardo da Vinci a Michelangelo pro palác Signorie. Raffael se poznal i s Masaccim a s Bartolomeem. Během pobytu ve Florencii neobdržel Raffael od městské rady žádnou zakázku. Pracoval pro florentské měšťany, maloval portréty a obrazy Madon do domácností.
Ze tří oltářních obrazů, které Raffael během svého pobytu ve Florencii namaloval, byly dva určeny kostelům v Perugii, zbývající - Madonu pod baldachýnem - si objednal pro svou rodinnou kapli florentský měšťan Bernardo Dei, pro kterého pracovali Leonardo, Michelangelo i Raffael. V r. 1508 na doporučení Bramanta pozval papež Julius II. Raffaela do Říma. Těžiště kulturního života se v té době přesunovalo z Florencie do věčného města. Julius II. si přál z Říma vytvořit nejen mocensko-politické, ale také kulturní centrum světa a centrum humanismu. Na sklonku r. 1508 získal Raffael od papeže objednávku na fresku na několik místností vatikánského paláce. Pro pětadvacetiletého umělce to byla prestižní záležitost, které dovedl náležitě využít, a zůstal v Římě již natrvalo.
Zakázek, kterými byl zahrnován jak papežským dvorem, tak soukromými mecenáši, bylo tolik, že je jediný malíř nemohl zvládnout. Raffael si proto po vzoru jiných malířů vytvořil dílnu, v níž zaměstnal nadané pomocníky. Raffael byl jmenován dvorním písařem, což pro něj byla funkce pouze symbolická, nicméně spojená s fixním platem. Navázal kontakt se svým budoucím dlouholetým mecenášem a později i finančním poradcem, bankéřem Agostinem Chigi, kterému freskami vyzdobil jeho vilu zvanou Villa Farnesina.
V r. 1513 zemřel papež Julius II. a nahradil ho Lev X. z rodu Medici. Rovněž u tohoto papeže se Raffael těšil přízni a obdržel od něj řadu důležitých zakázek. Po Bramanteově smrti v roce ho papež jmenoval stavitelem baziliky sv. Petra. Protože Raffael neměl mnoho zkušeností s projektováním architektury, ustanovil mu papež postupně dva ráce: plán baziliky, který by byl Raffaelovým autografem, se však nedochoval. Další významnou funkcí, která do Raffaelova života zasáhla mnohem významněji, bylo jmenování konzervátorem římských starožitností. Papež ho do tohoto úřadu jmenoval v r. 1515 a zároveň mu povolil, aby materiál z nenávratně poškozených památek použil na nové stavební projekty. Raffael byl v této činnosti mimořádně úspěšný.
Nejprve zastavil ničení starých nápisových desek, soch a architektonických článků, z nichž byl částečně postavený středověký Řím. Raffael se začal živě zajímat o archeologii, chtěl obnovit antický Řím…
Raffael se nikdy neoženil, i když byl zasnouben s vnučkou kardinála Marií Bibbienou. Měl též milenku jménem Margherita, dceru pekaře. Za její portrét je považován obraz zvaný La Fornarina (Pekařka), i když mnozí historikové umění tento názor zpochybňují, vyskytly se i pokusy spojovat s umělcovým životem neznámou ženu z obrazu zvaného Dáma se závojem.
Podle dobových svědectví byl Raffael, na rozdíl od uzavřeného Michalangela, přátelský, otevřený a milý. Jeho povaha mu umožňovala rychle navazovat společenské kontakty. Raffael zemřel roku 1520, v den svých 37. narozenin. Své jmění rozdělil mezi žáky a jednoho příbuzného. Na vlastní přání byl pohřben v Pantheonu. Významný básník kardinál Bembe obdařil jeho náhrobek těmito slovy: „Ille hic est Raffael, timuit quo sospite vinci, rerum magna parens et moriente mori.“
Za svůj krátký život vytvořil Raffael docela rozsáhlé dílo; v některých případech ovšem nelze jeho vlastní tvorbu spolehlivě odlišit od práce jeho dílny. Zanechal po sobě nejen obrazy a nástěnné malby, ale také množství grafických listů, návrhy na gobelíny, architektonické projekty. Raffael patřil k renesančním umělců, typu "homo universalis" a projevoval zájem i o další umělecká odvětví.
Z Raffaelových obrazů jsou známé zejména početné Madony: Madona Connestabile (1504, Ermitáž), Madona del Granduca (1504, Florencie), Madona v zeleni (1506, Vídeň), Krásná zahradnice (1507, Louvre, Paříž), Svatá rodina domu Canigiani (asi 1507, Mnichov), Madona Alba (1511) a Sixtinská madona (1513/1514, Drážďany). Portrétní malba: Dama s jednorožcem (1506/1507, Villa Borghese), portrét papeže Julia II. (Londýn, 1512), Dama se závojem (1514/1516, Florencie), La Fornarina (1518/1519, Řím), portréty kardinála Farnese (kolem 1512, Neapol) a další. Vrcholná díla zahrnují výzdobu tří vatikánských komnat (Stanze) a další fresky ve Villa Farnesina a kaplích Chigi.
Jedno z nejkrásnějších měst Evropy, renesanční perla Florencie, je město Medicejských, Danteho, Giotta, Bocaccia, Bruneleschiho, Boticelliho, Michelangela i Machiavelliho. Pokladnice umění, a to jak svými sbírkami, tak architekturou a výzdobou interiérů. Působili tu nejslavnější umělci a zanechali po sobě nesmrtelné dílo. Metropole Itálie a proslulé "Věčné město", jedna z nejstarších živých metropolí na světě. Starořímské, renesanční a barokní památky, perly architektury, sochařství i malířství, rázovité čtvrti plné života. Svatopetrský chrám a proslulá Vatikánská muzea v kontextu římského kulturního prostředí.
O literárních a výstavních aspektech Raffaelova dědictví svědčí i historické prameny. Zmiňované výstavy a katalogy ukazují Raffaela jako neobyčejně invenčního malíře. Své nápady zachycoval prostřednictvím kreseb prováděných různými styly a technikami. Zvláštní důraz na autorský rukopis a původnost kreseb vzbuzuje trvalé diskuse o jejich stáří a původu. V Moravské galerii v Brně se nachází kolorovaná kresba Svaté rodiny tradičně spojovaná s Raffaelovým jménem, ačkoli její přesná identifikace zůstává předmětem výzkumu.
O vývoji a osude kresby Svatá rodina z Moravy se v souvislostech diskutuje, včetně hypotéz o vzniku kolem roku 1600 na medicejském dvoře ve Florencii, kde byly miniaturizovány významné obrazy. Umělecké relikvie se tak do Evropy šířily prostřednictvím kopií a redukcí, například díly Daniel Fröschl a Valerio Marucelli a jejich redukce Raffaelova díla. Archivní a restaurátorské práce ukazují, že kolorované detaily a techniky mohou napomáhat určování původu a stáří kresby v souvislém kulturním kontextu.
Termín výstav a restaurátorských analýz zahrnuje období od 29. 9. 2017 do 7. 1. 2018 a reflektuje snahu o lepší pochopení Raffaelovy kresby a jejího místa v českých sbírkách.
„Mistři renesance: Leonardo, Michelangelo, Raffael a Donatello“ #historie #fakta
Klíčové momenty života a díla
- Raffaelův vliv na vývoj italského malířství a jeho vliv na epochu po něm
- První samostatné dílo a práce ve Florencii a Perugii
- Řím a zakázky papežů Julius II. a Lev X.; práce na Vídeňské koloritě a Villa Farnesina
- Role konzervátora římského starověku a archeologie
- Rodinný život, partnerky a vznik slavných portrétů a Madon
- Hlavní malířská díla a místní kompozice ve Vatikánských komnatách
- Odkaz, který formoval vývoj evropského umění a sběratelské praxe