Marek je označován za člověka, který měl velké oči - zapsal totiž ve svém evangeliu detaily a věci, které se odehrály, které bylo možné vidět očima. Markovo evangelium je jednou ze čtyř knih v Bibli, které mluví o životě Ježíše Krista. Tyto čtyři knihy se shodují svou výpovědí, ale z každé z nich lze vyčíst jiné věci, kterých si její autor všiml. Je sice nejkratší a ze všech čtyř evangelií obsahuje nejméně promluv, ale pravděpodobně je nejstarším textovým svědkem o životě Ježíše Krista. Dobře a stručně svědčí o nejdůležitějších událostech z Ježíšova života, o jeho učení i o jeho životě, smrti a vzkříšení.
Podívejme se nyní na stručnou osnovu Evangelia podle Marka: Celý text lze rozdělit na dvě části: Ježíšova veřejná služba v Galileji a okolí (kap. 1 až 8), Ježíšova cesta do Jeruzaléma, utrpení a smrt (kap. 9 až 16).
A) Prolog a předzvěst Božího království
Prolog představuje hlavní téma: Počátek evangelia o Ježíši Kristu, Syna Božího. Hlas volajícího na poušti vyzývá k přípravě cesty Páně a k pokání, což souvisí s Janovým křtem a očekáváním křtu Duchem svatým, který má přijít skrze Ježíše.
Hlas volajícího oznamuje: „Hle, posílám posla před tebou, aby připravil tvou cestu.“ V Chrámu a v zákonických sporech se objevují napětí a pochybnosti o tom, kdo Ježíš je, ale v předepsaném programu Markova evangelia je klíčové, že Ježíš začíná své veřejné působení s autoritou a mocí, kterou démoni a nemocní poznávají, i když učedníci zatím ne.
B) Ježíšova veřejná služba v Galileji (kapitoly 1-8)
Ježíšovo kázání evangelia začíná v Galileji: „Čas se naplnil - Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ Daný program zahrnuje učení, zázraky a exorcismy, které potvrzují Boží království na blízku. Učení v synagogách je doprovázeno uzdravováním a vyháněním démonů, čímž se zjevuje autorita Ježíše nad zlými duchy i nad nemocemi.
První období ukazuje volání Dvanácti: Šimon, Ondřej, Jakub a Jan, kteří opouštějí své práce a následují Ježíše; jejich povolání jako rybářů lidí symbolizuje nový způsob života v rámci Božího království. Následné zázraky v Kafarnaum ukazují, že Ježíš mluví s mocí, která se liší od tradičních učeníků Písma; lidé jsou ohromeni a zpochybňují, co to znamená pro jejich svět.
Malomocný a další nemocní, které Ježíš uzdravuje, demonstrují soucit Boží s lidmi a jeho schopnost očišťovat, což má důsledky pro veřejné vnímání Ježíše. Po očištění malomocného je Ježíš varován, aby o tom nic nemluvil, protože jeho veřejné působení by mohlo být ovlivněno očekáváním lidí a politickými důsledky. Brzy poté Ježíš odchází do jiných měst Galileje, aby kázal a vymítal démony, zatímco jeho popularita roste.
C) Struktura a témata Markova evangelia (shrnutí obsahu a významů)
Prolog (1,1-13) propojuje Markovo evangelium s proroctvími Starého zákona: Izaiáš a Malachi vznikají v kontextu Janova křtu, Ježíšova identita jako Syna Božího je potvrzována, a po křtu následuje pokušení na poušti. Evangelium je tedy interpretováno jako plnění starozákonních očekávání a jako vstup do Božího království skrze Ježíše Krista.
Hlavní těžiště Markova vyprávění spočívá v učení, uzdravování a exorcismech, které demonstrují božskou autoritu nad přírodou, nemocemi a démony. Ve velké části textu Marko popisuje Ježíšovy zázraky a jejich souvislost s hlásáním Království Božího, přičemž zázraky slouží jako svědectví o Boží přítomnosti a moci.
V průběhu knihy se objevují tři předpovědi utrpení Syna a jeho následná pasáž do Jeruzaléma: Ježíš upozorňuje na budoucí utrpení, dává učedníkům klíčové ponaučení o skutečné velkosti u službě a vůdcovství, a zároveň vyjevuje, že jeho nárok na mesiášství obsahuje také oběť a utrpení, které budou završeny smrtí a vzkříšením.
D) Závěr a shrnutí Markova evangelia
Evangelium končí prázdným hrobem a svědectvím o Zmrtvýchvstání, které potvrzuje klíčové tvrzení o Ježíšově Bohu a jeho misi. Petr a následovníci se učí chápat Ježíšovo identitu i jeho utrpení, zatímco fanoušci a veřejnost reagují rozporuplně na Ježíšovy činy a slova. Markovo evangelium tedy poskytuje zhuštěný, avšak hluboký obraz Ježíše Krista jako Božího Syna, který hlásá Boží Království, uzdravuje a vyhání démony, a nakonec vstupuje do jeruzalémského týdne, kde bude čelit utrpení a smrti, aby následně přinesl naději skrze vzkříšení.
