Pasáž: jan 12,32-4032A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“ 33To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. 34Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověha?“ 35Ježíš jim řekl: „Ještě jen na malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. 36Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi. 37Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; 38a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?‘ 39Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: 40‚Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže neuvidí očima a srdcem nepochopí, neobrátili se a já je neuzdravím.‘
Pasáž: jan 12,27-5027„Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. 28Otče, oslav své jméno!“ Z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ 29Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: „Anděl k němu promluvil.“ 30Ježíš nato řekl: „Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. 31Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“ 33To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. 34Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“ 35Ježíš jim řekl: „Ještě jen na malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. 36Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“
Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi. 37Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; 38a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?‘ 39Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: 40‚Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže neuvidí očima a srdcem nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.‘ 41Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm. 42Přesto v něho uvěřili i mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy. 43Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
Ježíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal. 45A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. 46Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 48Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. 49Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. 50A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“
Řecké slovo pro peklo neboli Hádes (adees) znamená bez pohledu. Člověk překonává tmu, prozkoumává v říši šeré smrti temný kámen do každého koutku. Tma nad propastnou tůní z počátku světa (Gn 1,2) byla tmou vzbouřivších se andělů (podle některých otců). Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.
Říkáte: „Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí a sjednali jsme úmluvu s podsvětím. Valí se bičující příval? Už nebudeš mít slunce za světlo dne, ani jas měsíce ti nebude svítit. Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh tvou oslavou. A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.“
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Podle toho se poznají děti Boží a děti ďábla: kdo nežije spravedlivě a nemiluje svého bratra, není z Boha. Ne jako Kain, který byl z ďábla a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, závidění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království. neboť jste stále tělesní.
Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Dokud světlo máte, věřte v světlo, abyste synové světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi. Zlé oko závidí i chléb a vidí nouzi na svém stole. Podřiďte se tedy Bohu.
Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Jejich myšlení se ovšem zatvrdilo. Vytěsní-li v duši světlo tmu, nastává SVATOST. v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk? Bože, sliby tobě dané splním, přinesu ti oběť chvály, neboť jsi mě vysvobodil z jisté smrti. Ze spánku povstal, děkuji Ti, Nejsvětější Trojice, že pro mnohou dobrotivost a dlouhoshovívavost nerozhněvala ses na mne hříšného a lenivého služebníka svého, a nezahubila jsi mne s přestoupeními mými, ale ukázala jsi lidumilnost svou. A nyní, Vládce Bože přesvatý, osviť oči srdce mého.
Hebrejský výraz ʼór a řecký výraz fos se vztahují - jak doslovně, tak i obrazně - na to, co vychází ze svítících těles, jako je lampa (Jer 25:10) nebo slunce, a také na to, co je opakem tmy. (Iz 5:20; Jan 11:10, 11) Obecně se má za to, že světlo je tvořeno částicemi energie, které mají i vlastnosti vln. Sluneční světlo je kombinací barev. Každá barva má jinou vlnovou délku. Barva nějakého předmětu je určena tím, jakou část světelného spektra odráží jeho povrch. Světlo tedy poskytuje těch mnoho barevných odstínů, které jsou potěšením pro oko. Zdroj světla. Jehova Bůh je Tvůrcem světla a Stvořitelem temnoty. (Iz 45:7)
V prvním stvořitelském dni řekl: „Ať nastane světlo.“ (1Mo 1:3) Již dříve stvořil nebesa (včetně „velkých světel“ - slunce, měsíce a hvězd; srovnej Ža 136:7-9) a zemi. (1Mo 1:1) A tak to, že na zemi začalo existovat světlo, zjevně znamenalo postupné odstraňování všeho, co dosud slunečním paprskům bránilo v přístupu na tuto planetu. A k ‚oddělení‘ světla od tmy muselo dojít v souvislosti s rotací země na její oběžné dráze kolem slunce. (1Mo 1:4, 5) Mnohem později Jehova postihl tmou Egypťany, ctitele slunce, ale tato tma nepostihla Izraelity. (2Mo 10:21-23)
Je kniha Genesis Historií? - Podívejte se na celý film
Když Jehova vyváděl svůj lid z Egypta, poskytoval jim světlo prostřednictvím ohnivého sloupu. Písmo opakovaně spojuje světlo se Stvořitelem. Žalmista říká: „Jehova, můj Bože, prokázal ses jako velmi veliký. Důstojností a nádherou ses oděl, zahalil ses světlem jako oděvem.“ (Ža 104:1, 2) Toto prohlášení odpovídá popisu toho, co Ezekiel viděl ve zjevení: „A uviděl jsem něco podobného žhnutí élektra, co vypadalo jako oheň všude kolem uvnitř něho, od vzhledu jeho boků a nahoru; a od vzhledu jeho boků a dolů, jsem viděl něco, co vypadalo jako kámen, a všude kolem měl jas. Bylo tu něco, co vypadalo jako oblouk, který se objevuje ve velkém množství oblaků v den lijícího se deště. Takový byl vzhled okolního jasu. Byl to vzhled podoby Jehovovy slávy.“ (Ez 1:27, 28)
O staletí dříve jen částečný projev této slávy způsobil, že Mojžíšův obličej zářil. „Bůh je světlo a ve spojení s ním není vůbec žádná tma.“ (1Ja 1:5) Je spravedlivý, přímý a svatý (5Mo 32:4; Zj 4:8) a nemá nic společného s potupnými a nečistými praktikami, jež jsou obvykle spojovány s tmou. (Srovnej Joba 24:14-16; 2Ko 6:14; 1Te 5:7, 8.)
Proto lidé, kteří chodí ve tmě tím, že projevují nenávist ke svému bratrovi, a kteří nejednají podle pravdy, s ním nikdy nemohou být ve spojení. Jehova je ‚Otec nebeských světel‘. (Jk 1:17) Je nejen „Dárce slunce pro světlo ve dne, ustanovení měsíce a hvězd pro světlo v noci“ (Jer 31:35), ale také Zdroj veškerého duchovního osvícení. (2Ko 4:6)
Jeho zákon, soudcovská rozhodnutí a slovo jsou světlem pro ty, kdo se jimi nechají vést. (Ža 43:3; 119:105; Př 6:23; Iz 51:4) Žalmista prohlásil: „Světlem od tebe můžeme vidět světlo.“ (Ža 36:9; srovnej Ža 27:1; 43:3.)
Stejně jako je sluneční světlo od svítání stále jasnější, dokud „nebude pevně založen den“, je stále jasnější i stezka spravedlivých, osvěcovaná Boží moudrostí. (Př 4:18) Jít po cestě, kterou ukazuje Jehova, znamená chodit v jeho světle. (Iz 2:3-5) Na druhé straně, když se člověk dívá na věci nečistým způsobem nebo se zlým úmyslem, je ve velké duchovní tmě. Jak řekl Ježíš: „Je-li . . . tvé oko ničemné, bude celé tvé tělo temné.“
Světlo a Boží Syn. Po svém vzkříšení a vystoupení do nebe Ježíš Kristus, „Král těch, kdo kralují, a Pán těch, kdo panují,“ „přebývá v nepřístupném světle“. Toto světlo je tak nádherné, že je nemožné, aby Krista spatřily oči slabého člověka. (1Ti 6:15, 16) Jeden muž, Saul (Pavel) z Tarsu, byl oslepen světlem z nebe, které viděl, když se mu zjevil oslavený Boží Syn. Během své pozemské služby byl Ježíš Kristus světlem, které poskytovalo duchovní osvícení týkající se Božích záměrů a Boží vůle vzhledem k těm, kdo získají Boží přízeň. (Jan 9:5; srovnej Iz 42:6, 7; 61:1, 2; Lk 4:18-21.)
Zpočátku měly užitek z tohoto ‚velkého světla‘ jen „ztracené ovce izraelského domu“. (Iz 9:1, 2; Mt 4:13-16; 15:24) Ale duchovní osvícení se neomezuje jen na přirozené Židy a proselyty. (Jan 1:4-9; srovnej Sk 13:46, 47.)
Když byl novorozený Ježíš přinesen do chrámu, letitý Simeon o něm mluvil jako o „světle, aby byl odstraněn závoj z národů“. (Lk 2:32) Jak Pavel vysvětloval Efezanům, neobřezaní Nežidé byli vzhledem k Bohu a jeho záměrům ve tmě: ‚Dříve jste byli podle těla lidmi z národů - byli jste nazýváni „neobřízka“ tím, co se nazývá „obřízka“, udělaná rukama na těle -, že jste byli právě v té době bez Krista, odcizeni izraelskému státu a cizími lidmi vůči smlouvám o slibu, a neměli jste žádnou naději a byli jste bez Boha ve světě.‘ (Ef 2:11, 12)
Avšak když byla dobrá zpráva o Kristu přinesena Nežidům, ti z nich, kdo reagovali příznivě, byli ‚povoláni ze tmy do Božího podivuhodného světla‘. (1Pe 2:9) Ale ostatní připustili, aby je zaslepil ten, který se proměňuje v „anděla světla“ neboli osvícení (2Ko 11:14), „bůh tohoto systému věcí“, takže jejich mysl „neprozářilo osvícení slavnou dobrou zprávou o Kristu“. (2Ko 4:4)
Dali přednost tmě, protože chtěli pokračovat ve svém sobeckém způsobu života. Následovníci Krista se stávají světlem. Ti, kdo projevovali víru v Krista Ježíše jako „světlo světa“ a sami se stali jeho následovníky, se stali „syny světla“. (Jan 3:21; 8:12; 12:35, 36, 46) Oznamovali druhým, co je nutné, aby získali Boží přízeň a život, a dělali to „na světle“, tedy otevřeně. (Mt 10:27)
Podobně i Jan Křtitel sloužil jako světlo, když „kázal křest jako symbol pokání“ a poukazoval na příchod Mesiáše. (Lk 3:3, 15-17; Jan 5:35) Své světlo nechávají svítit Kristovi následovníci také svými znamenitými díly, slovem a příkladem. (Mt 5:14, 16; srovnej Ří 2:17-24.)
„Ovoce světla se skládá z každého druhu dobroty, spravedlnosti a pravdy.“ Odhaluje tak nízkost hanebných skutků, které patří tmě (smilstva, kdejaké nečistoty, chamtivosti a podobně) a kterých se dopouštějí ‚synové neposlušnosti‘. Následkem toho jsou hanebné skutky vidět ve správném světle, a v tom smyslu, že jsou zjevné jako věci odsouzené Bohem, se samy stávají světlem. (Ef 5:3-18; srovnej 1Te 5:4-9.)
Křesťané jsou vyzbrojeni ‚zbraněmi světla‘, duchovní výzbrojí od Boha, a díky této výzbroji jsou schopni stát pevně jako schválení Boží služebníci, když válčí „proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech“. Další obrazná použití. Písmo mnohokrát používá slovo světlo v obrazném smyslu. Výrazem „světlo mých vlastních očí“ je myšlena schopnost vidět. (Ža 38:10)
Když Bůh někomu „dává světlo“, znamená to, že mu dává život nebo že mu umožňuje žít dál. (Job 3:20, 23; srovnej Ža 56:13.) „Děti, jež neviděly světlo,“ jsou ty, které se narodily mrtvé. (Job 3:16; srovnej Ža 49:19.)
Vyjádření „pro oči je dobré, aby viděly slunce,“ se dá chápat tak, že ‚je dobré být naživu‘. O ranním slunci je barvitě napsáno, že ‚chytá nejzazší konce země, aby z ní byli vytřeseni ničemní‘, protože slunce rozhání zločince. Jejich ‚světlem‘ je tma, protože jsou zvyklí provádět své zlé skutky pod jejím pláštíkem. Toto obrazné „světlo“ jim je odňato doslovným světlem úsvitu.
Stejně jako světlo patří u všeho živého k základním životním podmínkám, bez světla nemůžeme žít. Ve starozákonních knihách nacházíme ve smyslu propojení světla a života tytéž souvislosti. Biblické texty hovoří o světle živých. Kazatel v této záležitosti vyslovuje: „Sladké je světlo a milé pro oči je vidět slunce.“ (Kaz 11,7) a Job mluví o nemluvňatech, která před narozením nespatřila světlo (Jb 3,16).