Ježíš mluví o světle, a že dokud máme světlo, máme následovat cestu, aby nás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máme světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla. Ještě jen na malou chvíli je světlo mezi vámi.
Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: „Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?“
Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: „Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže neuvidí očima a srdcem nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.“
Šlo o to, že Ježíš přišel jako světlo, které má osvěcovat ty, kdo věří; „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.“
A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. Ten, kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím.
Nepocházejí spolu s námi jen zůstávající temnota, ale Ježíš říká: „Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.“
Když tedy je světlo mezi námi, máme chodit v světle a mít víru v světlo, abychom se stali syny světla; a ti, kteří jsou následovníky Krista, se stávají světlem.
Osvícení vyšel z Ježíše, který Ježíše popisuje jako světlo světa; „Světlo mých vlastních očí“ znamená schopnost vidět a chápat. Když Bůh někomu „dává světlo“, znamená to, že mu dává život nebo že mu umožňuje žít dál.
Naše evangelium zahaleno není těm, kteří spějí k záhubě; ti však dávají přednost tmě a světla se vzdávají. Žalmista vyznává: Jehova je světlem a spásou; v jeho světle nacházíme světlo.
Jestliže světlo vyžaduje správné oči, „toto oko čisté, celé tělo má světlo“; pokud oko je špatné, celé tělo je ve tmě. Světlo tedy není jen fyzické, ale i duchovní poznání Boží vůle a cesty.
Jehova Bůh je Otec nebeských světel, Dárce slunce pro světlo ve dne, ustanovení měsíce a hvězd pro světlo v noci, a Zdroj veškerého duchovního osvícení.
Jeho zákon a slovo jsou světlem pro ty, kdo jím nechají vést svou cestu; chodit ve světle znamená jít Božími cestičkami a žít spravedlnost.
Slovo „světlo“ se používá i obrazně pro širší duchovní vnímání - světlo očí znamená schopnost vidět, a světlo, které Bůh dává, znamená život a existenci.
Křesťané jsou vyzbrojeni „zbraněmi světla“ a díky výbavě mohou stát pevně jako služebníci Boží, bojující proti temnotám, proti vládám, proti duchovním silám v nebeských místech.
Také Apostolové a Jan Křtitel sloužili jako světlo, kázali a ukazovali na světlo - příchod Mesiáše - a jejich světlo svítí i po dnešní době.
Následníci Krista by měli být světlem pro druhé, žít otevřeně a veřejně hlásat, co je nutné, aby získali Boží přízeň a život na světle.
V souladu s tím se světlo a temnota týká i etických postojů: skutky tělesnosti a nenávisti se ukazují ve světle božího slova jako temnota, a lidé se mají vyhýbat těmto skutkům.
Ježíšova smysluplná výzva k víře ve světlo je stále platná: „Dokud světlo máte, věřte ve světlo, abyste syny světla byli.“
Texty dále spojují světlo s osvícením pro Národy i Izraelity, a ukazují cesty, jak žít spravedlivě v Boží perspektivě.
V této souvislosti je důležité chápat biblické pojmy jako metaforický obraz světla, které vyvrací temnotu a vede k životu v Bohu.