Geografické umístění a orientace stavby
Areál kostela sv. Štěpána se nachází na vyvýšenině Dómský pahorek - jihozápadně od hlavního litoměřického náměstí, kde vyplňuje část jihovýchodní strany Dómského náměstí, u jeho jižního nároží. Tato raně barokní stavba vznikla v druhé polovině 17. století v souvislosti se zřízením litoměřického biskupství. Zatímco fasády jsou dosti strohé - až na hlavní průčelí, oživené sochařskou výzdobou - interiér má bohatou, umělecky kvalitní výbavu. Severovýchodně od kostela stojí velmi vysoká věž se zvonicí, která nahradila svou nízkou barokní předchůdkyni, a to až na konci 19. století. Průčelí věže do náměstí je zhruba ve stejné linii jako průčelí kostela sv. Štěpána. Věž vysoká 65 metrů má bosovaná nároží, hořejšek je kamenný. Završená je kupolí s tamburem a lucernou. Obě tyto stavby propojuje spojovací oblouk pocházející z doby výstavby věže. Nahoře oblouk zdobí balustrové kamenné zábradlí, na oblouku je umístěný osobní znak Emanuela Jana Křtitele Schöbela, který byl 14. litoměřickým biskupem.
Historie a architektura kostela samotného
Kapucínský kostel svatého Štěpána je často označován za jednu z nejvýznamnějších sakrálních památek Bratislavy a bývá charakterizován jako stavba poměrně skromná a strohá, odpovídající kapucínskému řádu. Jde o neorománskou stavbu, která vznikla na počátku 18. století a nachází se na Župní náměstí č. 10. Hned na úvod si můžeme prozradit, že se jedná o stavbu bezvěžovou, s jednoduchou nečleněnou fasádou a valenou klenbou s lunetami. Interiér je jednolodní a chrámovou loď odděluje vítězný oblouk; po pravé straně je kaple a sakristie, po levé pak klášterní chodba. Veškeré vnitřní zařízení kostela - lavice, oltáře i kazatelna - je zhotoveno z tmavě mořeného dřeva, zdobeného intarziemi. Již zmíněný Bertholdův hlavní oltář sv. Štěpána krále z roku 1737 je tvořen mohutnou barokní architekturou s monumentálním obrazem od řádového bratra Udalricha z Welsu, který představuje prvního uherského krále Štěpána I., předávajícího Panně Marii do ochrany svého syna Imricha a Uhry, symbolicky zpodobněné jako na podušce ležící královskou korunu. Na obraze ovšem najdeme také siluetu dobové Bratislavy se všemi jejími dominantami.
Boční oltáře hlavního oltáře pocházejí z roku 1737 a jsou věnovány sv. Františkovi z Assisi a sv. Antonínovi Paduánskému. Jsou oba sloupové a stojí po stranách vítězného oblouku. Jejich obrazy (Stigmatizace sv. Františka a Vize sv. Antonína) namaloval Anton K. Rosier.
Dále v kostele najdeme - v lodní nice umístěný - oltář sv. Kříže (rok 1737, barokní sloupová architektura s obrazem a křížem s korpusem Krista) a jeho protějšek, tedy oltář sv. Fidelia ze Sigmaringenu (rok 1749, sloupová architektura, obraz kapucínského pátera Norberta z Vídně). Páter Norbert je rovněž autorem obrazů řeholních světců a dvou skříňových relikviářů z I. poloviny 18. století. Dále v interiéru lze nalézt oválný obraz sv. Jana Nepomuckého a cyklus osmi velkých obrazů s Kristovým utrpením namalovaných brатrem Udalrem; dále dva skříňové a dva pyramidální relikviáře v rokokovém rámu a pozdně barokní křtitelnice z II. poloviny 18. století.
Návštěvníci bratislavského kostela sv. Štěpána si jistě povšimnou mariánského sloupu, který byl před kostelem vztyčen v roce 1725. Pravidelné bohoslužby se konají denně v 6:00, 17:00 a 19:00 hodin. Výjimkou je sobota, kdy ranní bohoslužba odpadá, a neděle, kdy se bohoslužby konají navíc ve 8:00, 9:30 a 11:00 hodin.
Historické souvislosti kapucínského komplexu
Kapucíni do Bratislavy přišli v roce 1676 a po třiceti pěti letech získali pozemky pro stavbu kostela a klášera v roce 1698. Základní kámen kláštera byl položen v prosinci 1708 a kostel byl dokončen v roce 1717. V roce 1727 byl klášter rozšířen a v roce 1735 byl kostel téměř zruinován kvůli propadům základů v měkké půdě; arcibiskup Imrich Eszterházy zajistil restaurování a část kostela byla stržena a dále rekonstruována vojenským inženýrem Feliceem Donatem Alliem ve spolupráci s řádovým stavitelem Bertholdem. V roce 1737 byly dokončeny stavební práce v klášteře pod dohledem Františka Portenhausera. Hlavní oltář sv. Štěpána zůstal dominantní stavební prvek a byl dokončen; v návaznosti na to byla v letech 1860-1861 historizující úprava průčelí provedená Ignácem Feiglerem mladším, při níž byla do průčelní niky umístěna kamenná socha sv. Štěpána od Anton Brandla. Do konce 19. století byla v interiéru instalována křížová cesta s Gaigovými reliéfními panely, dokončena vnitřní výmalba a kostel byl ještě jednou restaurován, včetně hoy krypt. Kostel jako celek si zachovává charakter kapucínské architektury: bez věží, s jednoduchou fasádou a lomenou klenbou; chórové lavice a oltáře jsou výrazně zdobené tmavým dřevem a intarziemi.
Insignie a umělecké detaily interiéru
Hlavní oltář sv. Štěpána krále z roku 1737 zobrazuje prvního uherského krále Štěpána I. s korunou, předávajícího Panně Marii do ochrany svého syna Imricha a Uhry; obraz obsahuje i siluetu dobové Bratislavy. Boční oltáře představují sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského; obrazy Stigmatizace sv. Františka a Vize sv. Antonína namaloval Rosier. Oltář sv. Kříže a oltář sv. Fidelia ze Sigmaringenu doplňují architektonické a ikonografické detaily interiéru. Pozoruhodné jsou také skříňové relikviáře a rokokové rámování, které doplňuje vnitřní mobiliář a umělecký program kapucínů.
Možnosti využití prostoru a plánované vizuály
Kostel a klášter nabízejí bohatý obrazový a sochařský program z 18. století a raného 19. století; interiéry mohou být doplněny také o mariánský sloup a další sakrální prvky, které dotvářejí atmosféru místa. V rámci článku lze doplnit vhodné vizuální prvky:
Tisková a informační shrnutí
Kapucínský komplex v Bratislavě, kostel sv. Štěpána a okolní stavby, představuje jedinečnou ukázku barokně-kapucínské architektury s výrazným historickým vývojem, od původních stavebních úprav po XIX. století, s důrazem na skromnost v exteriéru a bohatství interiéru.
tags: #bratislava #kostel #stepana #tabulka