SOAP: 1. V průběhu našeho společného studia o identitě jsme přišly na to, že „kdo jsme“ nemá nic společného s tím, co jsme kdy dokázaly. Je to o tom, kým je Bůh a co pro nás udělal. Pokud naši identitu spojujeme s místem, kde žijeme, naším povoláním nebo životními okolnostmi, pak jakmile se něco z tohoto změní, budeme zklamané a do budoucna odrazené. Dopis apoštola Jana rané církvi byl psán, aby (nejen) tehdejším věřícím připomněl pravou Ježíšovu podstatu: že byl plně Bohem a plně člověkem. I tehdy se totiž objevovali falešní učitelé, kteří popírali, že by Ježíš byl mesiášem. Pasáž v 1. Janově 4:4 nám připomíná naši identitu Božích dětí. Jako Boží děti jsme byly vybavené Duchem svatým a sjednocené skrze Ježíše Krista.
V Ježíši jsme: novými stvořeními, bylo nám odpuštěno, jsme ospravedlněné, vykoupené, zapečetěné, osvobozené, zachráněné, vysvobozené, milované, přijaté, vyvolené, Bohem poznané, požehnané, vybavené, zmocněné, záměrně stvořené a přijaté za Jeho vlastní. Jste, kdo Bůh říká, že jste. Bože, je tolik hlasů a vlivů, které se mě snaží odtáhnout od pravd Tvého Slova a přehlušit, kým Ty říkáš, že jsem. Děkuji Ti za dar Ducha svatého, který mi pomáhá odkrývat a přemáhat tyto lži a já pak mohu plně spočinout ve vědomí, že jsem Boží dítě.
13. 6. 2021 Dnešní neděle připomíná evangelijní pojem Boží království. Co to přesně je? Je to totéž jako církev nebo ho lze ztotožnit s nějakou politickou vládou? Boží vláda ve světě se často nepodobá našim představám, jak by Bůh měl zasáhnout. Je tedy Boží království jen ideál nebo je to reálná skutečnost? Jak funguje?
Boží království: realita, naděje a praktické fungování
Na začátku 6. stol. př. Kr. byl Izrael dobyt babylonským králem a mnoho lidí včetně Ezechiela bylo odvedeno do zajetí. Nově dosazená vláda v Izraeli, konkrétně král Sidkijáš, usilovala o tajné spojenectví s Egyptem, což skončilo o deset let později zdrcující tragédií. Ezechiel předpovídá tyto události (Ez 17), ale zaslibuje Boží řešení - mesiáše. Tak praví Pán, Hospodin: „Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vyčnívající hoře. Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem.“
Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí. Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému.
Jak souvisí tato a další prorocká přirovnání s tématem identitu a Božího kralovství? Připomínají, že Boží slovo propojuje Starý a Nový zákon a ukazuje na Boží vládu nad stvořením. Dobré je chválit Hospodina. Dobré je chválit Hospodina, - opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! - Zrána hlásat tvé milosrdenství - a za noci tvou věrnost. Spravedlivý pokvete jak palma, - poroste jak cedr na Libanonu. - Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, - pokvetou v nádvořích našeho Boha.
2. Svatý Pavel se musí hájit: jeho úmysly pocházejí skutečně od Boha. Proto nezastírá před čtenáři svoji svízelnou situaci (2 Kor 4,7-12). Realita tohoto světa není cílem naší pouti, ten leží za její hranicí. Pavel tím nezpochybňuje dar života a nutnost ho chránit.
Bratři! Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu.
Podobenství o semeni a Božím království
A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově těla zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. „Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky.“ Podobenství mají pomoci porozumět světu víry: jde o obraznou řeč a nelze je vykládat doslova. Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu.“
Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal Boží slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil.
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života. Když se člověk snaží najít ideální model pro fungování světa, většinou brzy narazí na mnoho problémů. Ale Bůh problémy, zlo nebo lidská omezení nevnímá jako překážku.
14. (Bratři!) Jako (Boží) spolupracovníci vás napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo! (Bůh) přece říká: `V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.' Hle, teď je ta "doba příhodná", hle, teď je ten "den spásy"!
Komentář: Mt 5,43-48 Církev vítězí nad svými nepřáteli právě tím, že se za ně modlí. Dnes mě Pán znovu zve k dokonalosti - skutečně chce, abych byl jeho obrazem.
Jak Boží království formuje identitu, hodnoty a jednání věřících
16. (Bratři!) Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude také sklízet, a kdo rozsévá požehnaně, požehnaně bude také sklízet. Každý ať dá podle toho, jak se sám u sebe rozhodl, ne s těžkým srdcem a proti své vůli, protože Bůh miluje radostného dárce. A Bůh je dosti mocný, aby vás hojně zahrnul svými dary, takže pak budete mít vždycky a ve všem dostatek, že stačíte i na to, abyste dělali mnoho dobrých skutků.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, abyste nekonali dobré skutky okázale před lidmi, jinak nemáte odplatu u svého Otce v nebesích.“
Mt 6,1-6,16-18: Můj vztah k Bohu ať je co nejintimnější a nejdůvěrnější. Právě ve skrytosti se mohu připravit na společné slavení s celou církví. Pocta vzdávaná veřejně pak bude upřímnější.
17. (Bratři!) Kéž byste ode mě snesli trochu nerozumu! Ano, sneste to ode mě! Mám vás totiž tak žárlivě rád jako Boží. Přijde k vám někdo a hlásá jiného Ježíše, než jsme hlásali my, přijímáte jiného Ducha, než jste přijali od nás, jiné evangelium, než jste kdysi od nás dostali - a vy to pěkně snesete!
18. (Bratři!) Když se modlíme a žijeme podle Boží vůle, projevujeme skutečnou radost a pokoj. A když nám Ježíš říká, že Bůh miluje svou církev a chce ji chránit, získáváme jistotu, že Boží království není jen ideál, ale skutečná prvotní realita pro naše životy.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Když se modlíte, Otče náš, posvěť se jméno tvé; přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpuštíme našim viníkům.“ Komentář: Mt 6,9-12
Praktické poznání hodnoty - co je skutečně cenné
14. (Bratři!) Když už to chlubení musí být - ač to není k ničemu - přejdu k viděním a zjevením od Pána. Znám jednoho křesťana, který byl před čtrnácti lety uchvácen až do třetího nebe. Nevím, zdali byl v těle, nevím, zdali byl mimo tělo. To ví Bůh. A vím o tom člověku, že byl uchvácen do ráje - zdali byl v těle, či mimo tělo, to nevím, to ví Bůh - a že uslyšel slova nevyslovitelná, která člověk nesmí vyřknout. Tímto člověkem se budu chlubit; sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi.
Když se však člověk orientuje na Boží království a poznání Ježíše Krista, poznání Božího slova a lásku k bližnímu, pak i hmotný majetek ztrácí na významu. Moudrost a kázeň a poznání Božího slova jsou nejcennějšími zásobami, které člověk může mít.
15. 1-4. (a) Jaké hmotné věci by mnozí mladí lidé rádi měli? (b) Jaký vliv má poznání Božího slova na hodnotu života? 5-7. (a) Proč je naše osobnost cennější než majetek? (b) Jaké vlastnosti máme projevovat?
8-12. (a) Proč je naše osobnost důležitá? (b) Jaké vlastnosti nám otevírají cestu k opravdové společenství a k věrnému následování Ježíše. Timoteus a Pavel ukazují, že skutečná hodnota spočívá v charakteru, věrnosti a službě druhým, nikoli v hmotném zisku.
13-15. (a) Koho obohacujeme, když necháme pocit materiální touhy ovládat náš život? (b) Jak rozlišovat mezi majetkem, který nám pomáhá žít pro Boha, a tím, co nás může od Božího království odtáhnout? Ať máme jakýkoliv majetek, používáme ho pro dobro druhých.
Podobně jako Ježíš Kristus nám představil skutečný charakter Otce, máme i my představovat Ježíše světu. Opravdově věřící jsou svědectvím pro svět; jejich život a charakter mají ostatním ukazovat, jaký je Ježíš a co to znamená mu sloužit.
16. Ježíš vyprávěl podobenství o králi a jeho odbotech, aby ilustroval odpuštění. Jehova odpustil velký dluh každému věřícímu, a proto máme odpouštět i my druhým - s vděčností a s odrazem naší vlastní viny. 17. Památné slavnosti nám dává důvod zamyslet se nad tím, zda se na spoluvěřící nezlobíme a zda odpouštíme stejně, jak Bůh odpouští nám.
18-19. Derivační příběh Lily a Carol ilustruje, že péče o druhé vyžaduje trpělivost, lásku a odhodlání, a že pravá láska nemusí být vždy snadná; nakonec se stává poznáním Boží dobroty a naděje v jeho slibech.
19. Od Jehovy jsme opravdu dostali „nepopsatelný velkorysý dar“. Nikdy ho nepovažujme za samozřejmost. Zvlášť v období Památné slavnosti si připomínejme vše, co pro nás Jehova a Ježíš učinili.
Obrazová ilustrace Boží vlády a naděje pro každého člověka pomáhá čtenáři vizualizovat způsob, jakým Bůh zasahuje a plánuje pro naši záchranu.
Na závěr: skutečné bohatství spočívá v životě s Bohem, naplněném pokojem a radostí z poslušnosti. Když se zaměřujeme na Boží lásku a přijetí jako Boží děti, naše identita se stává pevnou i tváří v tvář zkouškám světa.