Horní č. p. Horní č. p. Dvoupatrová masivní raně barokní budova obdélného půdorysu. Hlavní západní průčelí objektu směřuje do Horní ulice a je členěné římsami a vysokým toskánským pilastrovým řádem, přičemž mezi pilastry jsou profilované oblouky původně volných, nyní však zazděných arkád. Vysoký dvoupatrový volutový štít domu byl dodatečně upraven a opatřen ve středu kasulovým oknem po stranách vždy s dvojicemi pilastrů se dvěma nad sebou řazenými nikami s mušlemi. Štít je opatřen zdobnými plastickými prvky ve vrcholu. Střecha budovy je sedlová. Dispozice interiéru všech podlaží je shodná, rozdělená na dva trakty. V přízemí na jižní straně vede chodba, která bývala v patrech otevřená. Prostory přízemí a prvního patra jsou zaklenuty valenými, křížovými a neckovými klenbami. Severní trakt obsahuje v přízemí dva velké sály při okrajích a dva menší prostory ve středové části. Druhé patro je plochostropé a zdobené vpadlými štukovými poli. Objekt situovaný osamoceně na skalním hřbetě nad prokopanou šíjí v nejužším místě meandru řeky Vltavy je vedle objektu Státního hradu a zámku Český Krumlov a kostela sv. Víta ve městě Český Krumlov výraznou dominantou městského panoramatu. Budova byla vystavena F. A. Golstsem (literatura uvádí též příslušníky stavitelské rodiny Perti) v letech 1650 - 1652 na místě městských hradeb a šesti gotických středověkých domů z původní zástavby Horní ulice pro potřeby jezuitského semináře. Objekty byly po pravé straně ohraničeny stavbou Horní brány. Zbytky gotických sklepů těchto původních staveb jsou zachovány v západní části domu. Jezuité jednotlivé domy postupně vykupovali od jejich majitelů a upravovali je pro své potřeby pod vedením dvou italských architektů, Giovanniho Battisty a Antonia. Při přestavbách používaly i materiál ze zdemolovaných objektů. Stavba byla ukončena roku 1652 ve výši dvou pater a odevzdána do provozu. V roce 1732 byla patrně přistavena seminární kaple sv. Josefa, seminář byl opraven a rozšířen o jedno křídlo. V rámci pozdně barokní přestavby, realizované kolem roku 1750, vznikl štít budovy a štuková úprava stropů druhého patra domu. K jihovýchodnímu křídlu přiléhala Horní brána, která byla z druhé strany ukončena domem Horní č. p. 153. Brána byla zbořena v roce 1839, což bylo i příčinou dalších stavebních úprav objektu. Na místě dnešního objektu a přilehlého parkoviště stálo do konce první poloviny 17. století šest původně středověkých gotických měšťanských domů. Ty byly postupně v letech 1590 - 1636 vykoupeny pro blíže neurčené účely jezuitské koleje. Dům č. p. 151 má dodnes zachované sklepy pod nynějším parkovištěm. Dům postupně vlastnil řezník Ondrášek, jeho zeť Lukáš Grubauer či od roku 1530 švec Franc, 1539 varhaník Florián, panští krejčí Jiří a po něm syn Jakub Neumeister či konečně kožešník Adam Fric. Fricova vdova Voršila postoupila roku 1587 dům Janu Albínovi z Helfenburka na úhradu dluhů. V domě se vystřídali ještě čtyři majitelé, aby ho pak poslední z nich - Hans Ritter - v roce 1638 prodal jezuitskému řádu. Další, dnes již zrušený dům patřil počátkem 16. století soukeníku Ondrovi a jeho ženě Barboře, po jeho smrti kramáři Lindlovi Maurerovi, po něm koupil roku 1541 dům stolař Kryštof Ramar atd., až se posledním měšťanským majitelem domu stal bednář Jakub Kaiser neboli Císař, od jehož potomků dům získali jezuité. Třetí zaniklý dům byl původně na přelomu 15. a 16. století v rukou krejčího Václava, 1580 číšníka Leonarda a řada archivně doložených měšťanů, v jejichž držení byl dům do nástupu jezuitů, se uzavírá roku 1636 Zachariášem Fleischanderlem. Od roku 1578 byl pak dům v rukou prubíře zlata Řehoře Singeršpilera, který se sem přestěhoval z domu náměstí č. p. 8 a naproti měl při parcele domu Horní č. p. 153 i dílnu. Jeho dům i protější dílna byly ve prospěch jezuitského semináře vykoupeny městskou radou již roku 1590 a to za 600 kop míšenských. Pátý zaniklý dům držel nejprve kameník Matěj a naposledy bednář Blažej - opět do roku 1590. I šestý zaniklý dům byl od svého majitele vykoupen v témže roce - majitelem byl tehdy kožešník Vavřinec Bruderle. Všech šest vykoupených domů se postupně stalo jezuitským ubytovacím a školským zařízením. V roce 1649 bylo rozhodnuto o vystavění nové budovy semináře, ovšem nepodařilo se prosadit záměr, kdy měly být vykoupeny další tři domy na Parkánu a použity k výstavbě pilířů, na nichž měla stavba spočívat. Stavební činnost začala v roce 1651, došlo však ke zřícení velké části budovy, jež se naštěstí obešlo bez obětí. Výstavba byla dokončena v roce 1652, o rok později byl ještě zřízen dvůr určený pro hry. Po dobu přestavby byli chovanci ubytováni v domě Horní č. p. 151. V roce 1693 v nové budově bydlelo přes 70 lidí, přičemž chudí studenti dostávali byt, stravu i výchovu zdarma. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 sloužila budova od roku 1777 německé hlavní škole. V roce 1787 sem byla umístěna nově založená městská dívčí škola, kde se dívky učily mimo jiné příst, šít a plést. Nacházely se zde také byty ředitele a učitelů. Od roku 1878 až do roku 1940 sloužil pak dům potřebám různých školských zařízení - krumlovského městského gymnázia, hudební školy, hospodářské školy či archivu. 1940 postoupily školské orgány budovu pro její velkou zchátralost obci.
Český Krumlov. Český Krumlov, to je snoubení hradu, zámku, městských staveb a kostelů. Stará radnice stojí na náměstí čp. 3. Je pozdně gotická, postavená před rokem 1519, renesančně se upravila ve druhé polovině 16. století. Před rokem 1800 se upravila klasicistně. Tehdy vzniklo za původní atikou druhé patro. Požár roku 1867 zničil štít, při přestavbě se zazdilo podloubí. Nová radnice se rozkládá na náměstí čp. 1. Po združení správy obou měst se po roce 1560 přestavěly pro účely radnice dva gotické domy. Pocházely ze čtyřicátých let 15. století a kolem roku 1570 se sjednotily průčelím s průběžnou atikou se čtyřmi obdélníkovými štíty benátského typu. V roce 1710 se upravil interiér, další úpravy zahrnovaly nová okna v průčelí a proběhly roku 1796. Začátkem 19. století se snesly štíty a atiku završily vázy. Roku 1940 se v Radniční ulici prorazilo podloubí a dispozičně se upravilo první patro. Na náměstí se taky nachází sloup se sochou Immaculaty, dílo slavného M. V. Jäckela a kameníka J. Planskera z roku 1716. Latránská radnice v domě čp. 43 má renesanční fasádu v let 1556-57. Původně nad okny byl horní větrací otvor, z roku 1616 pochází pozdně renesanční štít. V Latránu stojí několik desítek cenných měšťanských domů, už z období pozdní gotiky a renesance. Mezi velice hodnotné patří dům čp. 14 ze čtyřicátých let 15. století, jehož patro podpírá soustava krakorců. Budova čp. 17 je upravená renesančně a nese dvorní arkádovou lodžii. Původně gotická lékárna čp. 66 má renesanční sgrafitovou výzdobu, podobně jako blízký renesanční dům čp. 53. Zámecké schody ústí u nárožního dvoupatrového domu čp. 5, které vedou k Lazebnickému mostu. Ojedinělá je šindelová střecha patrového domu čp. 37. Městský špitál na Latráně nechal vybudovat Petr I. z Rožmberka s druhou manželkou Kateřinou z Vartemberka. Stavba špitálu sv. Jošta s kaplí sv. Alžběty vznikl pro několik nemocných, jde o nejstarší doloženou budovu na Latráně, která je situovaná poblíž mostu do vnitřního města. Špitální kostel, původně malé gotické jednolodí s pětibokým závěrem přestavěl v letech 1596-1604 pro krumlovské luterány D. B. Cometa včetně věže, kostel se zasvětil Nejsvětější Trojici. Roku 1694 se opravil a zasvětil sv. Joštu, roku 1709 se přistavěla sakristie, roku 1711 vznikl nový, barokní špitál, rovněž se upravila věž. Ve druhé polovině 18. století se zrušil, loď kostela se zbořila a presbytář se přestavěl na byty. V původní podobě se dochovala jenom věž. Městský pivovar v Široké ulici čp. 71 je renesanční areál. Budova „Starého pivovaru“ vznikla v letech 1578-1605. Postavili ho Benedetto Domenico Cometa a Hanuš Haas na místě čtyř měšťanských domů. V roce 1676 došlo k baroknímu rozšíření, které umožnilo vařit pivo. V roce 1992 zde vzniklo mezinárodní kulturní centrum Egon Schiele Art Centrum, kde se nekonají jen výstavy světoznámého rakouského malíře ( jeho matka odtud pocházela ) z období vídeňské secese, ale taky výstavy moderního umění. Odehrává se zde mnoho kulturních akcí, významných pro středoevropský prostor. Průjezd v zadním traktu je sklenut valeně, se stýkajícími se výsečemi s hřebínky. Po levé straně se nacházejí sklepy, zaklenuté hřebínkovými klenbami. Muzeum bylo původně postaveno jako jezuitský seminář. Raně barokní stavba z let 1650-2 byla rozšířena o kapli sv. Josefa v roce 1737. Později zde sídlily vzdělávací ústavy, nyní zde provozuje činnost „Regionální muzeum v Českém Krumlově“. Existuje tu stálá expozice Historický obraz vývoje Českokrumlovska, obsahující několik částí jako Přírodní poměry a plastická mapa oblasti, Pravěk a osídlování Českokrumlovska, Středověká kolonizace, Vznik osad a obcí, Historie a vývoj města, Keramický model městské památkové rezervace apod. Seminář koleje jezuitů, později jezuitské gymnázium je jednou z nejhodnotnějších staveb barokní epochy ve městě, urbanisticky a kompozičně mimořádně exponovaná. Stojí na parcelách šesti domů, které se postupně vykoupily. Postavil se v letech 1650-52 A. P. Golstsem podle projektu bratří Pertiů. Roku 1737 se přistavěla kaple svatého Josefa a seminář se upravil a rozšířil o křídlo. Během úprav roku 1750 a při rekonstrukci v sedmdesátých letech 20. století se doplnilo raně barokní průčelí. Kolej jezuitů, v současnosti slavný hotel U růže umožňuje krásný výhled na město a zámek-hrad. Jezuitský řád do města pozval Vilém z Rožmberka roku 1584. Areál zabral parcely čtyř domů, nejvýznamnější se stala kaple ve východním křídle. Roku 1610 vznikla krytá spojovací chodba, další visutá vedla do velké jezuitské zahrady. Novorenesanční průčelí vzniklo při zřízení českého hotelu Růže. Na východní straně přiléhá jedno z nejstarších městských divadel u nás. Vzniklo roku 1613 a je kulturním centrem pro divadla a koncerty. Kostel sv. Víta je původně raně gotický, z doby založení města. Doložen je roku 1309, za Petra z Rožmberka se rozšiřoval. Současný velký chrám se z větší části postavil za Jindřicha III. z Rožmberka na počátku 15. století z iniciativy faráře Hostislava. Do roku 1407 se postavily obvodové zdi a vyšší patra osmiboké věže, kostel se zastřešil. Severní sakristie se zaklenula roku 1425, severní předsíň pochází z doby po roce 1430. Kostel se stal vyvrcholením a uzavřením vývoje jihočeské senzuální gotiky lucemburské doby. Síťové klenby kostela jsou spolu s milevskými jedny z nejstarších v Evropě. Pozdně gotická etapa se provedla rožmberskou stavební hutí P. Gezingera, doplnilo jí síťové trojlodí o západní kruchtu. Ta byla podklenuta kolem roku 1510 šesticípými hvězdovými klenbami, jinak blízkými klenbám kruchty hradní kaple vévody Jižího z Landshutu v Burghausenu. Po roce 1500 se v severní stěně presbytáře osadil sanktuář s naturalistickým dekorem. Portálek na kruchtu pochází ze začátku 16. století. V té době se opravila klenba trojlodí, jak na to poukazuje mistrovský štítek Linharta z Aldeberku, který tvořil na konci 15. a počátkem 16. století. Úpravy v 17. a 18. století se omezily na přístavby doplňující prostor. V letech 1637-38 se postavila jižní sakristie s křížovými klenbami s maltovanými žebry. V letech 1725-26 vybudoval A. E. Martinelli severní kapli sv. Jana Nepomuckého. Ve druhé polovině 18. století vznikla nástavba plochostropé prelátské oratoře nad jižní sakristií. V letech 1893-94 se kostel upravil, postavilo se nejvyšší novogotické patro věže, které dosud završuje barokní kupole. Kaplanka v Horní ulici bylo původně kaplanství, založilo se roku 1380 a sloužilo českým kazatelům reformního milíčovského směru. Patřilo k nejvýznamnějším kulturním centrům raného humanismu v Čechách, protože vlasnilo i rozsáhlou knihovnu. Současná kaplanka ale vznikla celkovou, pozdně gotickou přestavbou v letech 1513-20 a stavebníkem se stal rožmberský kancléř Václav z Rovného. Jedná se o přední dílo pozdně gotické rožmberské huti, které se orientovalo na Podunají. Současně se stalo jedním z nejstarších dokladů pronikání raně renesančních prvků u oken a vstupních portálů v Čechách. Kaplanka se dochovala prakticky v původní podobě, později snesený stupňovitý štít se obnovil podle starých vyobrazení roku 1979. Prelatura v Horní ulici je v jádře gotického původu ze 14. století u jižního křídla, se dvěma pozdně gotickými křídly. Renesanční přestavba, datovaná sgrafitovým kvádrováním uličního průčelí do roku 1576 je architektonicky nevýrazná. Roku 1624 se přistavěl spojovací trakt, opravu v roku 1655 vyvola předešlý požár. Neobyčejně malebná rokoková přestavba v typických podunajských formách, která dala vzniknout arkádám v nádvoří, se podmínila požárem roku 1768. Arkády postupně vybudoval A. Altomonte už během následujícího roku, počátkem 20. století se původní renesanční uliční průčelí upravilo novorensančně nástavbou střešních štítků. Poutní kostel Panny Marie Bolestné je umístěn na Kalvárii, Křížové hoře jižně od Horní brány, od které vede křížová cesta. Barokní oktogonální stavba se stanovou střechou se postavila v rozmezí od 7. 4. do 14. 9. 1710 podle projektu eggenberského stavitele D. Spazziho. Ještě ten rok se začala stavba ambitu s branou, smrt stavebníka ale stavbu přerušila a převzalo ji město, proto se dokončování protáhlo až do roku 1726. Za Josefa II. se areál dočasně zrušil. Chátrající celek v letech 1929-1933 opravila Terezie Schwarzenberková. Jezuitský seminář v Českém Krumlově vznikl v letech 1650-1652 na místě šesti měšťanských domů. Prošel dalšími barokními přestavbami. Od roku 1773 sídlo různých škol, po II. světové válce místního muzea, které zde působí dodnes. Bývalý jezuitský seminář, dnes muzeum v Českém Krumlově. Krumlovští jezuité získávali v letech 1590-1636 postupně šest domů naproti své koleji. Pro potřeby svého semináře je nechali v letech 1650-1652 nahradit jednotným objektem (stavitel F. A. Golts), jehož mohutná hmota vytvořila jednu z dominant města. Roku 1732 byla přistavěna kaple svatého Josefa a boční křídlo směrem k bývalé Horní bráně. Po zrušení řádu roku 1773 se v budově vystřídalo několik typů škol. Roku 1839 byla zbořena Horní brána, což vyvolalo drobné stavební úpravy bývalého semináře. Zchátralý objekt náležel od roku 1940 městu. Po II.
