Poměrně uzavřený komplex budov má celkem pravidelné členění. Jádrem je orientovaný podélný kostel s vestavěnou či obestavěnou oválnou Milostnou kaplí při hlavním západním průčelí kostela, kolem něhož (kromě západního průčelí kostela, které vyčnívá) obíhá v půdoryse obdélný ambit s koutovými kaplemi v nárožích a dalšími dvěma podobnými kaplemi v ose obou delších stran ambitu. Na severní straně se na ambit napojuje v podstatě stejně široká budova probošství, s dalším dvorem uvnitř (trojkřídlá).
Hlavní západní průčelí komplexu rozšiřuje jižním směrem ještě poměrně krátká jednopatrová jednokřídlá barokní budova (pravděpodobně tzv. nová škola z r. 1722, nyní obvykle nazývána kostelní dům či prostě obytná budova).
V celém areálu lze nalézt množství architektonických a umělecko-řemeslných prvků, dosud aplikovaných na původních místech, ve značném stupni zachování vypovídací schopnosti: např. Původně zde stávala jen dřevěná kaple, u níž byla zřízena r. 1383 nadace pro dva kněze. Po jejím vyhoření tu byl postaven někdy kolem r. 1400 kamenný jednolodní kostel s věží v západním průčelí. Byl vypálen husity v r. 1429, koncem 15. stol. byl rozšířen na dvoulodí dělené třemi masivními pilíři. Někdy v té době byla postavena i kaple Tří králů, obnovená v r. 1651.
V r. Nynější komplex je novostavbou z let 1687-1728. Původní plán vypracoval Kryštof Dienzenhofer (přičemž mohly být i využity nějaké návrhy starší, možná J. B. Matheyho, soudě podle některých forem i formálních vazeb). V každém případě tu Kryštof Dienzenhofer od 90. let 17. stol. působil jako vedoucí stavby. Druhý plán s určitými změnami je signován MWLP (Wolfgang Pränpock), Dienzenhoferovým polírem.
Věže kostela v jeho západním průčelí byly vystavěny v letech 1687-1691, tzv. Milostná kaple v letech 1691-1692, prostor kostela 1692-1702, křížová chodba (ambity) v letech 1705-1722 a 1725-1728, nová škola 1722, proboštství 1723-1728. Budovu proboštství stavěl už sám W.
Kostel byl v klenbách vymalován J. J. Steinfelsem v letech 1699-1700, později však byly tyto scény přemalovány. Jak kostel tak s ním i těsně konstrukčně i kompozičně spojená Milostná kaple mají cenné zařízení, na němž se podíleli převážně umělci z regionu - sochař J. K. Stülp z Chebu, truhlář J. T. Hermann rovněž z Chebu, sochař J. Eberle z Maštova, malíř El. Dollhopf z Horního Slavkova.
Celý komplex tak představuje unikátní soubor stavebních a výtvarných děl, která zachovávají původní stavební jádro i řadu řemeslných prací na místech jejich vzniku, čímž vyprávějí příběh od raně středověké dřevěné kaple až po barokní architektonické souzvuky konce 17. století a počátku 18. století.
Hlavní architektonické prvky a jejich význam
- Jádro tvoří orientovaný podélný kostel s vestavěnou Milostnou kaplí při západním průčelí.
- Ambit ve tvaru obdélníku s kaplemi v nárožích a v ose delších stran.
- Trojkřídlá proboštství se dvorem uvnitř na severní straně.
- Jednokřídlá barokní budova nová škola/kostelní dům (1722).
- Historické malby a sochařské díla regionálních umělců.
Historický vývoj a klíčové události
- Po vyhoření dřevěné kaple vznikl kolem roku 1400 kamenný jednolodní kostel s věží.
- Husitské vpády v roce 1429 a pozdější rozšíření na dvoulodí.
- Obnova kaple Tří králů v roce 1651.
- Novostavba komplexu v letech 1687-1728 podle Kryštofa Dienzenhofera a MWLP.
- Vymalování kleneb Janem Josefem Steinfelsem v letech 1699-1700 a pozdější přemalby.
Umělecké dílo a řemeslná spolupráce
Podíleli se na zařízení kostela a Milostné kaple regionální umělci - sochař J. K. Stülp z Chebu, truhlář J. T. Hermann z Chebu, sochař J. Eberle z Maštova, malíř El. Dollhopf z Horního Slavkova.
