Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha je nejvýznamnější český římskokatolický kostel a dominanta Pražského hradu.
Již od desátého století je svatovítský kostel sídelním kostelem biskupa pražské diecéze, roku 1344 povýšené na arcidiecézi.
Po výpravě Břetislava I. do Hnězdna roku 1038 do rotundy přibyly ukořistěné ostatky sv. Vojtěcha, druhého pražského biskupa.
Na místě rotundy začala v roce 1060 růst trojlodní bazilika s dvěma věžemi a s ní i nová dominanta Pražského hradu.
V roce 1344 byla Praha povýšena na arcibiskupství a vyňata z poslušnosti arcibiskupa mohučského.
Za šest dní nato bylo papežskou bulou uděleno pražskému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic právo korunovat českého krále.
Jan Lucemburský položil základní kámen katedrály sv. Víta v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství.
Hlavním architektem byl Matyáš z Arrasu, kterému už bylo 55 let, a stavbu zahájil východním kněžištěm.
Do Prahy přišel Petr Parléř, narozený ve Švábském Gmündu, a převzal vedení stavby po Matyášovi z Arrasu.
Parléř pocházel z významného stavitelského rodu a použil síťovou žebrovou klenbu tzv. Sv. Vít.
Kaple sv. Václava byla významnou součástí, kaple svatého Václava byla vysvěcena 1367 a do roku 1373 vyzdobena.
Vedle kaple svatého Václava vznikla do roku 1368 jižní předsíň a korunní komora s korunovačními klenoty.
Parléř založil velkou neboli zvonovou věž a do Prahy přišel mladý, asi 23letý, Petr Parléř, který měl podporu rodiny.
Chór byl zaklenut a dokončen roku 1385; dokončena byla i výstavba složitých prvků uvnitř chrámu.
Posléze byla dostavba často přerušena, a to různými událostmi až do 19. století.
V roce 1873-1929 byla dokončena západní část lodi a průčelí se dvěma věžemi podle projektu Josefa Krannera a Josefa Mockera.
Po 1929 byl chrám slavnostně vysvěcen a veřejnosti předán; stavba završila dlouhý proces dostavby pražského chrámu.
Mimo bohoslužby slouží chrám jako pokladnice českých korunovačních klenotů a svatovítského pokladu, mauzoleum českých králů a galerie.
Archeologické výkopy za Hilbertova působení odhalily části předchůdců katedrály - románskou baziliku a předrománskou rotundu.
Na výzdobě západní části katedrály se podílela řada význačných umělců a díla z různých období.
V letech 1934-1935 upravil hrobku českých králů architekt Kamil Roškot a spolupracovali umělci jako Ladislav Kofránek.
V roce 1997 byla katedrála zasvěcena svatým Vítovi, Václavovi a Vojtěchovi na základě dekretem k tisícímu výročí smrti svatého Václava.
Katedrála byla v roce 2019 popsána monografií, která označuje čtveré zasvěcení jako „katedrálu sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie“.
V červnu 2019 vydal spolek Hilbertinum ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR knihu Kamenná katedrála, která se zaměřuje na materiálovou podstatu chrámu a kamenářskou historii.
Kamenná historie katedrály zahrnuje popisy typů kamenů užitých při její stavbě, výzdobě a opravách od 14. století až po současnost.
Někdy v rámci prohlídek se uvádí i tematické kapitoly o kamenných materiálech používaných v gotické a novověké části chrámu.
Extreme Constructions: The Secrets of the Cathedrals
Historie založení a zásadní kameny výstavby
První kostel stojící na místě katedrály založil kníže Václav asi v roce 929 a byl zasvěcen sv. Vítu.
Krátce po smrti zakladatele byly jeho ostatky uloženy v kostele a započal kult sv. Václava.
Krátce po zřízení rotundy byla doplněna svatováclavská kaple a další kostelní prostory, což později vyústilo do stavby trojlodní baziliky.
Při slavnostech v roce 1344 položil Jan Lucemburský základní kámen katedrály v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství.
Arnošt z Pardubic byl 21. listopadu 1344 ustanoven arcibiskupem a metropolitou, a to při slavnostním nastolení.
Klíčové fáze dostavby
Matyáš z Arrasu zahájil stavbu východního kněžiště, zřídil chór ve tvaru podkovy a začal práce na jižní straně a sakristii, ale v roce 1352 zemřel.
Po něm nastoupil Petr Parléř, který vybudoval trojlodní katedrálu s příčnou lodí, triforiem a věncem kaplí, založil zvonovou věž a zaklenul chór.
Parléřovy synové zaplombovali staveniště a katedrála zůstala nedostavěná po mnoho let.
Současné prvky a interiéry
Věžová dostavba z 19. století a hlavní loď tvoří dnes kompaktní celek gotické i novověké architektury.
Vnitřní části lodi jsou členěny triforiem a na pilířích chóru je 21 bust panovníků a stavitelů.
Uprostřed lodi se nachází hlavní oltář a náhrobky prvních biskupů, stejně jako slavná hrobka sv. Jana Nepomuckého z roku 1736 na jižním ochozu.