svatovítská katedrála, dominanta Pražského hradu, je nejvýznamnější český římskokatolický kostel a sídlo pražského arcibiskupa.
Již od desátého století je svatovítský kostel sídelním kostelem biskupa pražské diecéze, roku 1344 povýšené na arcidiecézi.
Podle kronikáře Kosmy byla stavba zahájena na svátek sv. Václava roku 1060.
Trojlodní bazilika s dvojicí apsidálně zakončených chórů a věží měla půdorys 70 m na délku a 35 m na šířku.
Po výpravě Břetislava I. do Hnězdna došlo k ukořistěným ostatkům sv. Vojtěcha a k upevnění kultu sv. Václava.
Požár roku 1091 dílo těžce zkoušel, ale definitivně bylo dokončeno v roce 1096.
V roce 1344 byla Praha povýšena na arcibiskupství a pražský arcibiskup obdržel právo korunovat českého krále.
Roku 1344 Jan Lucemburský položil základní kámen katedrály při povýšení biskupství na arcibiskupství.
Hlavní architekt byl Matyáš z Arrasu; stavbu zahájil východním kněžištěm, aby se mohly co nejdřív sloužit mše.
Parléř, který přišel roku 1356, pokračoval v díle a později jej dovršili jeho synové a další následovníci.
Kaple sv. Václava byla vyzdobena do roku 1367 a do roku 1373 vyzdobena i kaple svatého Václava.
V chóru vznikla kaple sv. Václava nad jeho hrobem a byla vysvěcena; korunní komora byla vybudována v patře nad ní.
Královská oratoř byla doplněna a propojena krytým můstkem se Starým královským palácem.
Na západní části kompozice se vybudovala Wohlmutova kruchta a velká věž byla dokončena později.
Rozestavěná katedrála byla částečně uzavřena stěnou z prken během dostavby.
V 19. století byla zahájena novogotická dostavba a třetím chrámem na témže místě byla dokončena roku 1929.
Svatovítská koruna, Královské jablko a Královské žezlo jsou uloženy v Korunní komoře za sedmi zámky a klíče patří vybraným představitelům státu, církve a města.
Cyklus vzácných bust v trifóriu z roku 1371-1385 dokumentuje historické osobnosti a stavitele chrámu.
Ve Svatováclavské kapli je uložen hrob svatého Václava a obklopují ji nástěnné malby z 14. až 16. století.
Interiér katedrály je zdoben mramorem, polodrahokamy a zvlášť cennými díly sochařského a malířského umění.
V chóru se nachází královské mauzoleum a pod ním krypta, kde spočívají čeští panovníci a jejich příbuzní.
Korunní komora je přístupná ze Svatováclavské kaple a je chráněna sedmi klíči, které drží představitelé státu, města a církve.
Královská krypta a Svatováclavská kaple představují unikátní součást české národní identity a duchovního dědictví.
Po husitských válkách byla dostavba chrámu střídavě ovlivněna různými architektonickými slohy až po definitivní dokončení v 19. a 20. století.
V době velkých požárů Malé Strany a Hradu z roku 1541 byla katedrála vážně poškozena; následně proběhly rekonstrukce vedené Wohlmutem a dalšími mistry.
Do západního průčelí byla začleněna dvojice věží, která doplňuje trojlodí a chór.
Počátky rotundy svatého Víta a pozdějších staveb lze spatřit i v podzemí katedrály.
Rotunda byla knížecím dvorským kostelem a v 973 se stala kostelem katedrálním v souvislosti se zřízením pražského biskupství.
V 1060 byla nahrazena bazilikou sv. Víta, Václava a Vojtěcha, která se rozkládá nad původní rotundou a je považována za centrum korunovačního a poutnického dění.
Parléřova síťová žebrová klenba byla novotou, kterou tehdy v Evropě zřídka používali, a stala se jedním z vrcholů guotiky.
V roce 1929 byla katedrála slavnostně vysvěcena při příležitosti tisíciletí smrti svatého Václava a předána veřejnosti.
Chrám slouží jako pokladnice českých korunovačních klenotů a jako mauzoleum českých králů a genealogie patronů země.
Atraktivní interiér zahrnuje 21 bust významných osob a unikátní zobrazení světců a světských patronů.
Katedrála je známá také pro svou archeologickou stopu, která odhalila zbytky románské baziliky a rotund.
V současnosti spravují chrám Správa Pražského hradu a Metropolitní kapitula u svatého Víta, přičemž mobiliář patří církvi.
Provoz chrámu je omezen pravidly areálu Pražského hradu a je umožněn v rámci zvláštních podmínek pro poutní návštěvy a modlitbu.
Architektura a umělecká výzdoba v detailu
Trojlodní gotická katedrála s chórem a věží je charakterizována síťovou žebrovou klenbou Parléřova typu, která byla pro Evropu tehdy ojedinělá.
Kaple sv. Václava s hrobkou a bohatou výzdobou vytváří středobod liturgického a symbolického významu chrámu.
Vrcholem výzdoby západní části katedrály je Wohlmutova kruchta a volně stojící renesanční prvky, které doplňují gotické jádro.
Mozaika Zlaté brány, Poslední soud a další fresky z 14. až 16. století dotvářejí atmosféru a historický kontext chrámu.
Věžní hodiny, které se vyznačují zvláštním uspořádáním ručiček, reprezentují technickou vyspělost stavby pro svou dobu.
V chóru jsou 21 bust osobností, které se zasloužily o stavbu chrámu, včetně Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic.