Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha je nejvýraznější stavební i duchovní památkou Prahy a jejího hradu; rozeznívá se ve spojení gotické architektury, renesančních zásahů a pozdně barokních úprav.
Již od desátého století byla svatovítská lokalita místem srotundou svatého Víta, do níž byla uložena relikvie paže svatého Víta, kterou Čechům daroval Jindřich Ptáčník, a postupně se z ní stal významný kult.
Původ a rané předrománské a románské období
Na místě dnešní katedrály nechal v 10. století založit rotundu svatého Víta kníže Václav; rotunda byla nahrazena v 11. století románskou bazilikou - zbytky těchto staveb lze spatřit v podzemí gotické katedrály.
Kolem r. 930 byla rotunda spojena s legendou o relikviích římského císaře Jindřicha I.; vnější průměr kruhové lodi rotundy se pohyboval kolem 16 metrů, vnitřní kolem 13 metrů.
Rotunda byla královským dvorským kostelem; v r. 973 se stala kostelem katedrálním v souvislosti se zřízením pražského biskupství.
Výstavba gotické katedrály a roli Parléřovské dílny
Rotunda byla zbořena po požáru v r. 1060 a na jejím místě vyrostla trojlodní románská bazilika se dvěma věžemi, zasvěcená sv. Vítu, Vojtěchovi, Václavu a Panně Marii.
Povznesení pražského biskupství na arcibiskupství a potřeba reprezentativního chrámu vedly k zahájení stavby nové gotické katedrály; základní kámen byl položen 21.11.1344. Hlavním architektem byl Matyáš z Arrasu; po jeho smrti v r. 1352 pokračoval Petr Parléř, který byl klíčovým stavitelem, a do díla zasáhli rovněž jeho synové Václav a Jan, později Petr Parléř „Petrlík“. Parléřova škola předznamenala pozdní gotiku, její charakter tvořila síťová žebrová klenba a zvláštní vnitřní komplex kaplí kolem chóru.
Budova byla postupně dokončována až do husitských válek; gotická dostavba zahrnovala zaklenutí chóru a kaplí, včetně vybudování velké věže. Po nástupu Jagellonců došlo k dalším rozšířením interiéru a úpravám.
Husitské drama, renesance a baroko
V průběhu 15. století byly dokončovací práce ovlivněny husitskými válkami; v 16. století došlo k požáru Malé Strany a Hradů (1541), po kterém následovaly opravy: zvony, střecha, arkýře a kruchtě na severní straně transeptu.
V období baroka byly provedeny pokusy o rozsáhlé úpravy interiéru; hlavní dostavba 19. století zahrnovala západní loď, dvě věže a průčelí, a byla završena slavnostně roku 1929.
Korunní komora, kaple a kronotvorné památky
V západním průčelí se nachází Zlatá brána s mozaikou Posledního soudu; na korundních a liturgických prvcích stojí kapitoly a kaple.
Ze Svatováclavské kaple vedou schody do Korunní komory; tato komora je určena pro korunovační klenoty a je uzamčena sedmi zámky s klíči držanými sedmi představiteli českého státu a církve.
Do koruny Komory byly uloženy svatováclavská koruna, Královské jablko a Královské žezlo; také korunační roucho, korunní kříž a Svatováclavský meč.
Korunovační klenoty a jejich význam
Korunovační klenoty bývaly během válečných časů převáženy na bezpečná místa; například Karlštejn a Vídeň během různých konfliktů.
Jejich užití je dnes spojeno s významnými státními událostmi, zejména volbou prezidenta republiky.
Vitráže a umělecké detaily
Okna katedrály patří mezi nejdůležitější prvky; vitráže vyprávějí „stvoření světa“ a další biblické motivy; jejich barevnost a kompozice ilustrují rozsáhlé spektrum stylů 14.-19. století.
Střední prostor hlavní lodi vyzdobený trifóriem, kaplí a hrobkami, včetně Královského mauzolea a památek Parléřových.
Rozeta nad západním portálem byla dokončena v roce 1928 podle návrhu Kamila Hilberta; střed rozety zobrazuje Stvoření světa a na reversu je vyobrazen pohled zvenčí na katedrálu.
Hlavní architektonické a historické souvislosti
Hlavní trojlodní gotický prostor s chórem a věžemi, propojenými s kapitulou, reprezentuje vrchol české gotiky; výška chóru a věží dosahuje významných proporcí a z nich vyzařuje symbolika moci a víry.
Podzemí a archeologické nálezy odhalují fragmenty předchozích staveb: rotundu, románskou baziliku i sakrální komplex.
Dokončení a současný význam
Dokončení chrámu v roce 1929 a následná svatá slavení spojená s tisíciletým výročím Přelomu - Václav IV. - definují katedrálu jako centrální symbol české státnosti a národa.
V současnosti zůstává katedrála nejen dominantou Pražského hradu, ale i významnou kulturní památkou s bohatým programem výstav vitráží a historických exponátů; její interiér ukrývá 19 kaplí a rozsáhlý barokní i gotický mobiliář.
Hlavní poznámky a zajímavosti pro návštěvníky
- Největší český zvon Zikmund pochází z roku 1549; v pětadvacátých letech 20. století byly doplněny nové zvony a rekonstrukce osvětlení.
- Korunní komora ukrývá vzácné klenoty, přístup do ní je omezen, klíče drží zástupci státu a církve.
- Hlavní loď dosahuje výšky klenby 33,2 metru; Velká věž (přístupná vyhlídkovým ochozem) dosahuje výšky kolem 55 metrů v dolní části a vyššího poschoďového systému.
- Rozeta na západním průčelí vznikla v období mezi 1920-1928 a je dílem Hilberta; vitráže zobrazují Stvoření světa a další biblické motivy.