Ve středu 18. června si hosté pietního aktu u pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze každoročně připomínají boj a smrt československých parašutistů, kteří zde 18. června 1942 padli v nerovném boji proti přesile německých jednotek. Dnes dopoledne se u pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze konal pietní akt připomínající 83. výročí boje sedmi československých parašutistů, kteří 18. června 1942 padli v nerovném boji proti přesile německých jednotek.
Proč je 18. červen významný
Už sedm let je 18. červen významným dnem České republiky - Dnem hrdinů druhého odboje. Dnes je Významný den České republiky - Den hrdinů druhého odboje. Na věčnou připomínku je 18. červen od roku 2018 Významným dnem ČR - Dnem hrdinů druhého odboje a tradičně se zde koná velká vzpomínková akce.
Pietní akce a účastníci
Pietní akt se uskutečnil v Den hrdinů druhého odboje, který si Česká republika připomíná od roku 2018. Mezi hosty byla ministryně obrany Jana Černochová, náčelník Generálního štábu Armády ČR armádní generál Karel Řehka, ministr kultury Martin Baxa, přítomna byla také řada představitelů armády. Resort obrany zastupovali náměstek ministra obrany René Schreier, náčelník generálního štábu armádní generál Karel Řehka a jeho první zástupce generálporučík Miroslav Hlaváč.
Z diplomatického sboru nechyběli zástupci Velké Británie, Francie Slovenska, Kanady a dalších zemí. Akce se účastnili také příbuzní parašutistů i těch, kteří jim v roce 1942 pomáhali. U pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje ani dnes nechyběli příbuzní jednoho z parašutistů Jana Kubiše.
Představitelé státu, institucí a spolků položili věnce a kytice k pamětní desce umístěné na zdi chrámu. Dlouhý zástup nejvýznamnějších představitelů politického, společenského, církevního a spolkového života se dnes dopoledne tradičně sejde v Resslově ulici v Praze 2, aby si připomněli nezměrné odhodlání a statečnost československých parašutistů.
Připomínky rodin a význam paměti
„Já bych řekla, že je to pokaždé v něčem jiné, ale něco přeci jen zůstává, a to je ten smutek,“ říká neteř Jana Kubiše Jiřina Dusíková. „Byly doby, kdy mě to dojímalo natolik, že mi tekly slzy. Rodiny statečných parašutistů se dlouho neznaly. Teprve v posledních letech se začali všichni potkávat i mimo samotné vzpomínkové akty v kryptě.
„Už to beru tak, že sem jedu za známými, za kamarády. Ty rodiny se mezi sebou sbližují. Nechci říct, že nás pojí jen to vědomí, že jsme o někoho přišli. Dusíkovi dlouho netušili, že jsou s Janem Kubišem spřízněni, jejich rodinná historie je spletitá. „Dozvěděli jsme se to až po smrti otce. Ve vesnici to ale starší lidé věděli, jen se o tom nemluvilo,“ vysvětluje Jiřina Dusíková.
„I když jsme ho nepoznali, v rodině s námi pořád byl. Na Dušičky babička zapalovala svíčky, doma jsme měli i tablo, kde byly fotografie příbuzných, kteří zahynuli v Mauthausenu. Silně se to podle ní vrací právě v kryptě. „Tam si člověk uvědomí, jaké to muselo být - zima, nejistota, jestli se odsud vůbec dostanou. Tam to na vás dolehne,” popisuje.
Účast studentů a vzdělávací význam
Na pietní akt v Resslově ulici přišli i studenti Gymnázia Milady Horákové spolu se svým učitelem dějepisu Patrikem Herdicsem. „Jsme všeobecné gymnázium, ale zaměřujeme se na období moderních dějin a období totalitních režimů ve spolupráci s naší partnerskou institucí - Klubem dr. Milady Horákové. Je pro nás důležité, aby studenti neznali jen učivo z učebnic, ale aby se setkávali i s místy, kde se ty věci opravdu staly, a s lidmi, kterých se to dotýká,” vysvětlil učitel Patrik Herdics.
Pětice studentů spolu s učitelem nejprve sledovala akt naproti z ulice, kdy hosté pokládali věnce k pietnímu místu u zdi krypty, poté měli možnost účastnit se i panychidy v kostele svatých Cyrila a Metoděje. „Když to tady člověk vidí, zapamatuje si to úplně jinak než z učebnice,“ říká jeden ze studentů gymnázia Jakub. „Je to mnohem silnější zkušenost. Po skončení panychidy je prostor na úvahy o činu sedmi parašutistů, kteří se nacistické přesile bránili statečně několik hodin.
„Byla to neskutečná odvaha, mělo by nás to inspirovat. Když si o tom čtete, tak je to silné, ale když stojíte přímo tady, tak to na člověka působí úplně jinak,“ myslí si Kateřina. Studenti mluví i o tom, že podobné události se dnes někdy zpochybňují, nebo se na ně nahlíží přes následky. Oni to ale vnímají jinak. „Je to hrdinství. Mělo to smysl v tom kontextu, ve kterém se to stalo,“ shodují se.
Historie operace ANTHROPOID a poslední boj v kostele
Po spáchání atentátu na Reinharda Heydricha se jeho aktéři, rotmistři Jozef Gabčík a Jan Kubiš, ukryli v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Tamní duchovní správce, farář Václav Čikl, jim poskytl úkryt v obtížně přístupné kryptě kostela. Vzhledem k represím, které zahájil nacistický režim vůči příslušníkům odboje, hledali úkryt i ostatní českoslovenští parašutisté, kteří se v této době nacházeli tajně na území českých zemí. Postupně se tak v kostele ukrylo sedm vojáků.
Po atentátu bylo nezbytné nalézt vhodný a bezpečný úkryt jak pro parašutisty z ANTHROPOIDu, tak i pro členy dalších výsadků, pohybujících se v Praze. Ideálním místem se stal pravoslavný kostel Cyrila a Metoděje v Resslově ulici u Karlova náměstí. Díky nezištné pomoci členů čs. pravoslavné církve, získali parašutisté relativně bezpečný úkryt v centru Prahy.
Po spáchání atentátu na Reinharda Heydricha se jeho aktéři ukryli právě zde a kostel se postupem času stal útočištěm sedmi parašutistů: Jana Kubiše a Josefa Gabčíka, Adolfa Opálky, Josefa Bublíka, Jaroslava Švarce, Jana Hrubého a Josefa Valčíka. V kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje se ve dnech nacistické represe zdála být ideální útočištěm.
V brzkých ranních hodinách 18. června započala velká akce proti parašutistům v kostele svatých Cyrila a Metoděje. Po vstupu do kostela byli útočníci zasypáni palbou obránců z kůru. Po téměř dvouhodinovém boji byli nakonec nalezeni Josef Bublík a Adolf Opálka, kteří se po vystřílení munice pokusili spáchat sebevraždu zastřelením a Jan Kubiš těžce zraněný střepinami granátů.
Boje o kůr trvaly asi dvě hodiny, než byla kolem sedmé hodiny ranní vynesena tři těla. Adolf Opálka, který byl těžce raněn zásahem granátu, spáchal sebevraždu, Josef Bublík a Jan Kubiš, oba těžce ranění, zemřeli při převozu do nemocnice, aniž by nabyli vědomí. Boj o kostel skončil smrtí všech obležených parašutistů.
Průběh zásahu z pohledu německých dokumentů
Velitel jednotek SS v akci SS-Brigadeführer Karl von Treuenfeld vypracoval 23. června 1942 hlášení o průběhu dobývání kostela pro nového zastupujícího říšského protektora SS-Oberstgruppenführera Kurta Daluegeho. Von Treuenfeld v hlášení značně nadsadil zásluhy své vlastní a příslušníků zbraní SS a uvedl řadu nepřesných a zavádějích tvrzení.
Zpráva SS podrobně popisuje nasazení sil, rozkazy, nasazení slzotvorného plynu, zaplavování sklepení a následné vniknutí do katakomb. Zpráva uvádí jména příslušníků SS, kteří se v akci obzvlášť osvědčili, a žádá o přiměřená vyznamenání. Mezi SS a gestapem došlo ke kurioznímu „sporu o zásluhy“.
Zpráva gestapa následně vrací Treuenfeldovu zprávu k posouzení a kritizuje zpoždění uzavírky prostoru zbraní SS, poukazuje na skutečnost, že geštapáci potřebovali ruční granáty a samopaly, a zdůrazňuje, že úspěch akce byl závislý na koordinaci uzávěry a vniknutí. Kdyby existoval druhý východ, bylo by ohroženo zatčení parašutistů při zpoždění akce SS.
Osudy parašutistů a jejich role
Byli to přitom všechno mladí lidé, Gabčíkovi, který byl z nich nejstarší, bylo třicet let, nejmladší Bublík měl dvacet dva. Osudy těchto mužů si byly velmi podobné, co je však nakonec spojilo, byla skutečnost, že se sami dobrovolně přihlásili do kurzu pro speciální operace. Během něj prodělali zvláštní výcvik, který je kvalifikoval k tomu, aby mohli být vysazeni na okupované území Československa s cílem provádět diverzní a zpravodajskou činnost.
Josef Valčík, člen výsadku Silver A, byl na území protektorátu dopraven stejným letounem, který nesl Gabčíka a Kubiše. Dalším byl nadporučík Adolf Opálka, člen výsadku Out Distance. Četaři Josef Bublík a Jan Hrubý byli příslušníci desantu Bioscop. Rotný Jaroslav Švarc byl vybrán do desantu Tin. Rotmistři Jan Kubiš a Josef Gabčík mezitím absolvovali doplňující výsadkový a střelecký výcvik pod dohledem britských instruktorů.
Represálie a dopady atentátu
Ihned po atentátu německé hlídky izolovaly Prahu, byl vyhlášen výjimečný stav, následujícího dne rozšířený na celé území protektorátu, došlo k rozsáhlým domovním prohlídkám a zatýkání. V souvislosti s výjimečným stavem byly popraveny stovky v té době vězněných osob. Symbolem tohoto období je vypálení dvou českých obcí - Lidic a Ležáků.
Výsledek nacistického teroru, který následoval v odvetu za atentát na Heydricha, zcela změnil tvář protektorátu. Dne 24. října 1942 došlo v Mauthausenu k největší popravě českých vlastenců, pomocníků a příbuzných parašutistů. Celkem toho dne zemřelo 262 lidí. Popravy spolupracovníků parašutistů pokračovaly i později a množství civilních obětí představovalo pro čs. společnost obrovskou ztrátu.
Památník, expozice a sbírky
V lednu roku 2010 zde byla slavnostně otevřena nová expozice věnovaná osudům parašutistů, kteří uskutečnili atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Návštěvníky dnes čeká moderně pojatá expozice věnovaná jedné z nejvýznamnějších kapitol našich dějin 20. století.
V úvodu se návštěvníci seznámí s osudovými dny podzimu 1938, historií vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939, nástupem Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora v září 1941 a nastolením krvavého teroru na našem území. Další část líčí okolnosti příprav a průběh Operace ANTHROPOID až do jejího vyvrcholení dne 27. května 1942, kdy byl uskutečně atentát na R. Heydricha. Závěr expozice je věnován tragickým osudům parašutistů i jejich spolupracovníků z řad domácího odboje (zvláště příslušníků Sokola a české pravoslavné církve), bez jejichž pomoci by se atentát nemohl nikdy uskutečnit.
Památník hrdinů heydrichiády v kryptě chrámu sv. získal v rámci expozice zcela novou pietní podobu. V jejím prostoru jsou umístěny pouze bronzové busty parašutistů, kteří zde padli, spolu s jejich životopisy. Ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha je řada předmětů, které mají s touto historickou událostí přímou souvislost a již jsme o nich psali.
Práce badatelů a mediální projekty
Téma Atentátu je velmi významné a pracovníci Vojenského historického ústavu se mu velmi intenzivně věnují. Ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha je řada předmětů, které mají s touto historickou událostí přímou souvislost a již jsme o nich psali. Mezi nejnovější počiny patří díl věnující se Janu Kubišovi v seriálu PRIMA HISTORIE, který se vysílá každou sobotu po poledni na PRIMA CNN.
V rámci významného dne se konají pietní vzpomínky, debaty, expozice a odborné práce, které udržují paměť a poskytují materiály pro budoucí generace. Návštěvníky dnes čeká moderně pojatá expozice věnovaná jedné z nejvýznamnějších kapitol našich dějin 20. století.
Výzva k návštěvě památníku
Nenechte si tuto příležitost ujít. Je to místo, kde si lze připomenout odvahu a obětavost parašutistů i obětí nacistického teroru a seznámit se s expozicí, která mapuje příběh atentátu, následné represe a osudy těch, kteří za svobodu zaplatili životem.
Vojenský útok na Heydricha 27.5.1942 90’ ČT24 2
| Jméno | Datum narození | Osud 18. června 1942 |
|---|---|---|
| Jan Kubiš | 24. června 1913 | Padl / těžce raněn, poté zemřel |
| Josef Bublík | 12. února 1920 | Padl / těžce raněn, zemřel |
| Adolf Opálka | 4. ledna 1915 | Těžce raněn, spáchal sebevraždu |
| Jaroslav Švarc | 11. května 1914 | Účastník boje v kryptě |
Po mnoho let se na toto místo upírá pozornost historiků, pamětníků i veřejnosti. Boj parašutistů v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje a následné události patří k nejdramatičtějším kapitolám moderních českých dějin. Právě proto je připomínání jejich obětí a širší historické souvislosti pravidelně předmětem vzpomínek, výstav i odborného bádání.