Věčný císař František Josef I. Po revolucích v roce 1848 zachvátily habsburskou říši i evropský kontinent politické nepokoje.
Téhož roku nastoupil na rakouský císařský trůn osmnáctaletý František Josef a navzdory rozsáhlým společenským otřesům, rodinným tragédiím a konfliktům se sousedními státy se mu po desetiletí dařilo úspěšně vládnout.
V roce 1914 však císař učinil osudové rozhodnutí, které vyústilo ve vyhlášení první světové války a ukončilo staletí habsburské vlády.
Výchova a rodinné vlivy
Jakou roli hrála matka Františka Josefa Žofie v jeho výchově a vývoji?
V posledním desetiletí 19. století, v době habsburské monarchie, byli Češi přesvědčení, že jejich postavení národa má být výrazně silnější.
Na našem území žili také Němci - a bylo jich tehdy zhruba stejně, jako nás - ale ti si žádné změny nepřáli.
Zvláštně se chovali i čeští politici Národní strany, tzv. staročeši.
Když se jim nedařilo své požadavky v parlamentu prosadit, přestali tam chodit úplně.
Čtěte také Čechám zjevně chyběly politické elity, i to vedlo v roce 1874 k založení další strany: Národní strany svobodomyslné.
Jejím členům se říkalo „mladočeši“ a jejich snahou bylo po krůčcích získávat politické body.
Vláda Františka Josefa I. a počátky reform
František Josef byl vychováván ke zbožnosti a respektu k římsko-katolické církvi, a jeho matka Žofie ho k tomu vedla.
Když se mu v mládí dostalo vzdělání, zahrnoval se i vojenský způsob myšlení a studium jazyků včetně češtiny.
Na trůn nastoupil jako osmnáctiletý, po abdikaci Ferdinanda I. v Olomouci 2. prosince 1848.
Říše poté prošla potlačením revolučních snah, což ho vedlo k představě neoabsolutistické vlády, a zároveň snaze zamezit dalším revolucím.
V počátcích vlády byl František Josef spíše symbolem reakce Bachova neoabsolutismu, ačkoli prováděl i řadu reforem, které modernizovaly hospodářství a administrativa.
Po prohrané válce s Tel mohla říše začít směřovat k postupné koncepci konstituční monarchie.
Potlačení uherského povstání a cesta k konstituční monarchii
Nejúžší moment byl uherská krize; maďarské povstání bylo krvavě potlačeno a vůdcové popraveni.
Říjnovým diplomem roku 1860 František Josef slíbil ústavu a zřekl se absolutismu.
Šedesátá léta 19. století přinesla bouřlivý politický vývoj a hledání rovnováhy v monarchii.
Rakušané chtěli mít hlavní slovo v Německu; prusko v bitvě u Hradce Králové v roce 1866 zvítězilo a Itálii odtáhlo Benátsko.
V rámci vyrovnání s Uherskem byl roku 1867 korunován František Josef i uherským králem, čímž vznikla koncepce dualistické monarchie Rakouska-Uherska.
Vnitřní reformy a otázka národností
Prosincová ústava z roku 1867 stanovila pravomoci císaře a krále, který se stal ústředním představitelem a symbolem jednoty dvojstátí, avšak s významnými pravomocemi v zahraniční politice a ozbrojených silách.
V říjnovém diplomu z roku 1860 byla slíbena řešení národnostní problematiky; došlo však k napětí zejména vůči Maďarsku, které se stavělo za silnější autonomii.
Národnostní nerovnost byla realitou Rakouska-Uherska a německá minority měla z hlediska moci výhodu nad většinou Slovanů.
Vlády císaře Františka Josefa I. postupně zavedly řadu reforem ve školství a volebního zákona a snažily se o zvládnutí národnostních konfliktů.
Osobní život a vztahy
František Josef byl manželově i rodině věrný; jeho vztahy s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sissi, a později s herečkou Catherine Schratt, měly vliv na veřejný obraz panovníka.
Vztahy s dětmi byly komplikované; Rudolf, syn Františka Josefa, byl nadaný, ale trpěl depresemi a v 1889 spáchal sebevraždu, což hluboce zasáhlo rodinu.
František Josef se sice obklopoval blízkými, ale jeho žena Sissi se často vydávala na cesty a projevovala silný zájem o svůj vzhled a osobní život, což ovlivňovalo jejich soukromí.
V roli otce a manžela pro něj byla významná matka Žofie, která ho vedla a podporovala; později i další ženy v rodině měly vliv na jeho rozhodování.
Armádní a zahraniční politika
František Josef byl poutní postavou pro respekt k moci a disciplíně; jeho vláda se vyznačovala pevnou strukturou a snahou udržet monarchii.
Rakousko-Uhersko se stalo klíčovým hráčem na Balkáně a během 19. století procházelo řadou krize a transformací, které vyvrcholily první světovou válkou.
Po válkách a prohrách se monarchie snažila o stabilizaci a udržení jednoty, a to i prostřednictvím oficiálních ceremonií a symbolických gest vůči jednotlivým národům v říši.
Poslední roky a odkaz
Poslední roky Františka Josefa I. charakterizovaly postupující věk a zdravotní potíže; i přes to zůstával pracovitý a plný povinností až do posledních dnů.
V roce 1916, během první světové války, císař zemřel ve Vídni; jeho smrt znamenala konec éry, která definovala střední Evropu po generace.
Po jeho úmrtí nastoupil na trůn Karel I., jeho politika však nedokázala nalézt cestu k novým národním snahám a rozpadu říše.
František Josef I. Panovník, během jehož vlády se změnil celý svět
tags: #exkomunikace #cisare #frantiska #josefa #i