Filippo Lippi (di Tommaso) Lippi, známý také jako Lippo Lippi (1406 - 8. října 1469), byl italský renesanční malíř. Pracoval temperou na dřevě i freskou a patřil ke skupinám italských umělců, kteří byli inspirováni Donatellovým realismem, lineární perspektivou a jemným osvětlením. Proslavil se obrazy Madon, které se staly ideálem krásy a inspirací pro další generace.
V raném období se Lippi stal jedním z průkopníků florentské renesance. Narodil se ve Florencii kolem roku 1406 a jako mnichem a malíř vstoupil do dějin evropského umění díky svým novinkám, mezi nimiž byl i tondo-kruhový formát, který později využil Botticelli. Do světa renesančního malířství vstoupil také jako zákonitý učedník a později spolupracovník Sandro Botticelli, jehož dílo zřejmě ovlivnil jeho rané composition.
Životní dráha a klíčové momenty
V osmi letech byl Lippi vychováván tetou v karmelitánském klášteře Santa Maria del Carmine ve Florencii, kde později složil řeholní sliby a byl vysvěcen na kněze. Během mládí studoval díla Massacia a inspiroval se jeho stylem. Brzy začal malovat a nastoupil cestu zakladatele florentské renesance. Po požáru kláštera v roce 1471 byly z klášterních děl některé zničeny, což ovlivnilo jeho další kariéru.
Kolem roku 1432 opustil klášter a usadil se ve městě; přijímal zakázky, ale z nich nebyl bohatý. O jeho životě kolují mnohé historky: měl údajně být unesen piráty, působil jako svůdce a malíř, který často porušoval dohody. V roce 1456 byl jmenován rektorem kostela San Quirico v Legnaie a nastartoval zde stabilní příjem, zakládal dílnu a školil žáky včetně Sandro Botticelliho a Francesco di Pesello.
Nejznámější zakázkou byla výzdoba kaple Santa Maria Novella pro rod Strozzi; tato výzdoba vznikla od roku 1487 do roku 1503 a zahrnovala hlavní oltář se scénami svatého Jana Evangelisty a svatého Filipa. Do Florencie se Lippi vrátil kolem let 1491-1494 a význačné byly i jeho fresky v Santa Maria Sopra Minerva v Římě, které ukazují nový zájem o antickou minulost a hloubkové zpracování světla a stínů.
Madona a hnutí k lidštější náboženské zobrazení
Jedním z nejznámějších děl Fra Filippa Lippiho je Madonna and Child, detail z roku 1435, tempera na panelu. Obraz ukazuje mateřskou něhu a stabilní, vyváženou kompozici, která umožňuje divákovi vnímat dítě jako plnohodnotného člověka. Převládající barevnost se pohybuje v teplých hnědých tónech a dílo působí monumentálně díky pečlivé modelaci těl a tváří. Tehnicky jde o temperu na dřevěném panelu.
Renesance posouvala náboženské motivy k lidskému a přírodnějšímu zobrazení; Madonna and Child je v tomto kontextu příkladem, jak Lippi klade důraz na hmatatelnost a lidský kontakt mezi Matkou a dítětem, což bylo v tehdejší době výraznou inovací. V detailu se objevují jemné šrafury, světlo a stín, které dodávají objem a hloubku typickou pro tehdejší techniky.
Dokončení Velké zakázky a Lippiho styl
Po dokončení prac na kapli a dalších dílech Lippi pokračoval v tvorbě pro Palazzo Vecchio a pro další patrony. Jeho fresky a oltářní obrazy z 20. let 15. století, spolu s ranějšími díly, položily základy pro vývoj florentského malířství, které ovlivnilo i Botticelliho. Jeho styl voubírá recepty lineární perspektivy a jasného, jemného osvětlení, které z něj dělají významného představitele renesančního malířství.
Giorgio Vasari ve svých Životech Florentských malířů uvedl, že Lippi měl takovou zálibu v ženách, že by dal vše, co měl, jen aby je získal, a že to z něj činilo nejen výjimečného umělce, ale i člověka s bohatou osobností. Bandello ve svých pamětihodných příbězích dodává detaily o tom, jak Lippi a Lucrezia Butiová spolu žili mimo klášter, a jakým způsobem tyto příběhy ovlivnily offentní obraz malíře.
Pozdější kronika a dědictví
Filippo Lippi zemřel 9. října 1469 v Spoletu, kde maloval fresky v katedrále. Jeho život a dílo zůstávají předmětem rozsáhlých studií; jeho přínos zahrnuje i významné portréty Madon a jejich vliv na pozdější renesanční sdělení. Lucrezia Butiová, jeho partnerka a modelka, se narodila kolem roku 1435 ve Florencii a zanechala po sobě děti a nesmazatelnou krásnou podobu podob Madon, která zůstává součástí Lippiho dědictví.
Na závěr lze říci, že Filippo Lippi svým dílem a životem ilustruje přechod mezi středověkým a renesančním myšlením, kdy se náboženský motiv začíná zjevně proměňovat v lidsky působící a psychologicky bohaté výjevy, často zobrazující matku a dítě v teplých, tlumených tónách temperových technik.
