Svatý Tomáš zůstává mezi apoštoly Ježíše Krista výjimečným svědectvím o člověku, jenž na počátku jeho následování působí jako skeptik, ale postupně se stává symbolem hledání jistoty a osobní víry. Janovo evangelium i pozdější tradice nám předkládají bohatý obraz tohoto muže, jehož původ je zahalen legendami a historickými nejistotami. Tomáš žil v Galileji, patrně se živil rybolovem, a podle jedné tradice byl stavitelem a zedníkem; tak se zednický uhelník stal jeho ikonografickým atributem. O jeho dovednostech při evangelizaci u indického krále Gundaphora svědčí legenda.
Janovo evangelium představuje Tomáše na třech klíčových místech, která ukazují jeho zvláštní roli: odvahu, touhu po jasném pochopení a velkou víru po Kristu zmrtvýchvstání. První epizoda ukazuje jeho ochotu riskovat život pro Pána, když po Ježíšově návrhu jít do Judska za Lazarem učedníci odrazovali nebezpečí; Tomáš řekl: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“ (Jan 11,16). Druhé setkání při Ježíšově řeči na rozloučenou ukazuje jeho potřebu jasného poznání: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ (Jan 14,5). Třetí a nejslavnější epizoda nastává po Kristově zmrtvýchvstání, kdy Tomáš, není-li přítomen prvnímu zjevení, odmítá věřit, a teprve když Ježíš vstoupí osmého dne a on spatří rány, vyznává: „Můj Pán a můj Bůh!“ (Jan 20,28). Tímto vyznáním se pochybnost mění v hlubokou víru - ne slepou, ale založenou na setkání s Vzkříšeným.
Po Letnicích Tomáš podle tradice působil v Palestině, poté šel evangelizovat do Habeše, Persie, Baktrie a až do Indie; tamní křesťané, malabarští, ho uctívají jako svého zakladatele a zemřel patrně mučednickou smrtí poblíž Madrasu v místě Majlapur, kde v roce 1547 vznikla katedrála nad jeho hrobem. Ostatky svatého Tomáše byly v roce 394 přeneseny do Edessy v Sýrii, později údajně na ostrov Chios a do Ortony v Itálii. Jeho liturgická památka byla několikrát měněna a v roce 1969 byla přesunuta na 3. července.
Historie kláštera svatého Tomáše a jeho brněnské spojitosti
Vznik kostela je spojen s moravskými markrabaty z rodu Lucemburků. Jan Jindřich, bratr Karla IV., ujal vlády na Moravě v roce 1349 a založil augustiniánský klášter zasvěcený Zvěstování Panny Marie a svatému Tomášovi v Brně. Klášter byl umístěn na předměstí poblíž farního kostela sv. Jakuba a slavnostně potvrzen bulou papeže Inocence VI. v roce 1356. Stavba byla dlouhodobá a jejím cílem bylo symbolické propojení Lucemburské linie s Moravou, což dokládá i darování klášteru cenných komodit a pozemků.
Architektonicky šlo o projekt síňového trojlodí s hlubokým chórem, nicméně stavba byla náročná a její dokončení se původně neplnilo. Dle listin z let 1356 a 1370-1375 byl kostel postupně dokončován a vybavován, až se podařilo dokončit klášter kolem roku 1400. Mezi významné momenty patří zapsání odpustků spojených s soškou Panny Marie - Svatotomská madona, zvaná Gemma Moraviae či Palladium Brna. Svátostné doplnění kláštera pokračovalo i po roce 1399, kdy olomoucký biskup Jan Mráz udělil návštěvníkům chrámu odpustky.
Ve 14. století a v následujících stoletích prošel klášter i kostel humornými i ničivými událostmi: husitské války způsobili poškození a klášter byl vystaven střetům, došlo k rozsáhlým opravám v renesančním slohu a později k barokní přestavbě. V polovině 18. století byla hlavní podoba kláštera řešena podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera a Mořice Grimma; barokní úpravy zahrnovaly velkolepý portál, kapli opatskou a pohřební kapli sv. Kříže, kaple Panny Marie, fresky Václava Vavřince Reinera a sochařskou práci Františka Antoina Grimma. Zlatým vrcholem barokizace se stal nově postavený portál a přestavba křídel v roce 1749-1752, která proměnila kostel v monumentální barokní komplex.
Koncem osvícence a za vlády Josefa II. došlo k přesunu konventu do budov zrušeného kláštera cisterciáků na Starém Brně. Klášter byl přeměněn na sídlo zemských úřadů a samotný kostel se stal farním kostelem severního předměstí Brna. Po druhé světové válce došlo k dalšímu poškození válečnými akcemi a bombardováním; klenba nad varhanami byla poškozena a třetina střechy zničena. V posledních dnech války hrozilo i větší požárové nebezpečí.
Gotické základy a současná podoba kostela svatého Tomáše v Brně a Praze
Kostel svatého Tomáše v Brně byl založen roku 1285 králem Václavem II. v Brně poblíž Malé Strany a sloužil Augustiniánům; v průběhu staletí došlo k mnoha rekonstrukcím a rozšířením. Interiér vyniká pětiklenbovým chórem a bohatým vybavením včetně fresek a sochařské výzdoby. Svatotomská madona a kaple podél severní strany kněžiště, stejně jako pieta, jsou výjimečné a dokládají vliv parléřské dílenské školy. Hlavní oltář s Umučením svatého Tomáše, oltáře svatého Rocha a dalších představují vrchol sakrálního umění 17.-18. století, s kopiememi obrazů Rubense a sochařskou výzdobou Quitainera a Brokoffa.
V kostele svatého Tomáše v Praze, který je rovněž klášterním kostelem augustiniánů, se od 13. století střídaly období gotiky, renesance a baroka. Původní románský kostel byl během 14. století nahrazen gotickou stavbou, která byla z 16. století částečně reformována barokními zásahy, včetně díla Kiliána Ignáce Dienzenhofera v 18. století. V interiéru dominují nástropní malby Václava Vavřince Reinera, které zobrazují život svatého Tomáše a svatého Augustina; vysoké figurální kompozice ai fresky vyzdvihují barokní sílu. Rovněž stojí za zmínku čtyři obrazy Karla Škréty a originály malířů Rubense a dalších, jejichž kopie dnes najdeme v kostele.
V současnosti je kostel svatého Tomáše významným duchovním centrem pro cizince v Praze. Mše se konají v češtině, angličtině, španělštině a filipínštině, a pro návštěvníky jsou k dispozici různé bohoslužebné a vzdělávací aktivity, včetně hodin jazyků a biblického studia. Většina mší probíhá v neděli a o víkendech v různých časech; kaple sv. Barbory v kapli rozšiřuje nabídku bohoslužeb. Kostel je přístupný pro turisty a návštěvníky s telefonickým předchozím ohlášením pro prohlídky.
Kuriozity vnitřní výzdoby Pražského kostela doplňují portréty sv. Augustina a dalších světců, stejně jako unikátní sochy a oltáře. Nad portálem kněžiště se nachází vyobrazení ambrožovských a Jeronýmových motivů a strop svědčí o bohatství gotických i renesančních detailů; klenby a kupole s freskami zobrazují relacionní výjevy a ideje rané církevní teologie. Interiér je tak protkán významnými díly, které odrážejí spojení duchovního a uměleckého dědictví, typické pro augustiniánské kláštery ve střední Evropě.
Současné duchovní a kulturní dění kolem svatého Tomáše
Augustiniáni, kteří v Brně i Praze zřídili školy a komunity, kladou důraz na vzdělávání dětí i dospělých; v Brně provozují mateřskou školu, základní školu a gymnázium s více než 280 žáky. V Praze dominují bohoslužby v různých jazycích a programy pro mládež, včetně mší v češtině, angličtině, španělštině a filipínštině. Kromě liturgie kostel nabízí i sociální a kulturní aktivity, které podporují otevřenost a mezinárodní spolupráci farnosti. Představované programy zahrnují kázání, vzdělávací akce a duchovní obnovy zaměřené na poznání víry a cesty k hlubší víře prostřednictvím setkání s Kristem.
