Těší mě, že se u všech modelů celých zvonů podařilo dohledat původní lokalitu a také některé z nich vystavit spolu s relikty, které ve svatostáncích zbyly.
Velkou radost mám ze zapůjčeného sádrového odlitku zvonu z křimické Horničky, protože k němu stále existuje i negativní forma, podle které model za 2. světové války vznikal.
Naopak velmi náročné bylo porovnávání soudobé fotografické dokumentace sejmutých zvonů se sádrovými odlitky a zmínkami v kronikách, novinách a dalšími zdroji.
Přeci jen celá snaha zachytit mizející krásu v dobách válečného nedostatku probíhala velmi narychlo, říká kurátorka výstav Adéla Šmausová.
Jak název výstavy napovídá, velký počet zvonů byl zrekvírován nejprve během první světové války a posléze i během té druhé.
To mimochodem potkalo i zvony z katedrály sv. Bartoloměje, s výjimkou zvonu Prokop, který dodnes zůstal ve věži jako jediný původní z celé odlité pětice.
Některé zvony na Plzeňsku ale válku přežily, za což často vděčí odvaze místních, kteří se s jejich plánovaným zničením nechtěli smířit.
„Na výstavu se jednou přišel podívat starší pán a vyprávěl o tom, že jeho dědeček a prastrýček zakopali společně zvon v Bolešinech, aby ho uchránili před rekvírací za první světové války.“
„No a pak si prohlížel infobox, kde jsou zmapované zvony Perner a úplně zjihnul, když našel psanou zmínku o té historii jeho rodiny a mohl ten zvon slyšet a vidět i jeho fotografie.“
„Takže takhle nám tady ožívá historie,“ usmívá se kustodka výstavy Lenka Třeštíková.
Zvon zakopali místní obyvatelé v červnu roku 1917 například i v Čiháni nebo tři odvážlivci z Hor Matky Boží.
Před příchodem vojáků lidé ukryli zvon i v Kokšíně.
Především mimoplzeňským zvonům je věnovaná velká část výstavy.
„Věřím, že pro obyvatele konkrétních obcí je zajímavé už jen vidět podobu předmětu, který svým zvukem provázel jejich předky k oltáři a na poslední cestu.“
„Zvonění jsou předměty, které jsou s emocemi spojené,“ dodává Adéla Šmausová.
Výstava Rekvírovaná srdce. Příběhy plzeňské zvonařské rodiny Pernerovy potrvá v Národopisném muzeu na náměstí Republiky v Plzni do 12. ledna 2015.
Mohlo v katedrále sv. Bartoloměje rozeznít všech šest zvonů, musí se účet s dosavadními zhruba 3 miliony korun sbírky Římskokatolické farnosti rozšířit o další finanční prostředky.
Ke zviditelnění projektu, jehož cílem je k současným dvěma chrámovým zvonům vrátit i další čtyři, a k přilákání dalších donátorů má přispět vystavení dvou již odlitých zvonů Marie a Jana.
Akce se uskuteční ve čtvrtek 3. října na náměstí Republiky a doprovodí ji od 17:30 hodin koncert na jedenáct tun vážící zvonkohru.
Zahraje na ni nizozemský karilonista z Astenu, kde v tamní dílně Royal Eijsbouts zvonaři na konci srpna Jana a Marii odlili.
Podle architekta Jana Soukupa je nutné dát dohromady osm milionů korun.
„Peníze máme už i na třetí zvon, ale další finanční prostředky je třeba získat také na úpravu zvonice, vybavení nebo elektroniku,“ uvedl.
Zatím přispěly stovky drobných dárců, velký zájem byl o certifikáty za deset tisíc korun, které zaručují zveřejnění jména na zvonu.
Finanční prostředky přislíbilo město, kraj a Plzeňský Prazdroj.
První zvon rozezněl kostel sv. Bartoloměje již v roce 1446.
Byl pojmenován podle patrona kostela - Bartoloměj.
V první polovině 16. století měl kostel již pět zvonů.
Všechny se však při požáru v roce 1835 zřítily a později byly rozbity a roztaveny.
Ihned se začalo pracovat na nových.
Již 15. června 1835 byly slavnostně pokřtěny čtyři nové zvony nazvané Anna, Prokop, Jan a Marie.
Hlavní zvon Bartoloměj - lidově zvaný Bárta - byl ulit a na věž vynesen roku 1838.
Podle tehdejšího arcibiskupa však neměl hezký zvuk, a tak ho v roce 1854 nahradil zvon nový.
V té době byl druhým největším zvonem v Čechách.
V období nacistické okupace byly zvony roztaveny.
Jediným, který se z roku 1835 dochoval, je Prokop, kterého v roce 1994 doplnil ještě zvon věnovaný sv. Bartoloměji.
Na návrat svých zvonů si ovšem musel počkat ještě dlouhých dvacet let.
A pomohla souhra náhod.
Architekt Jiří Boudník přišel s nápadem vypsat ideovou soutěž na dostavbu druhé věže katedrály.
Manželka architekta Jana Soukupa tehdy prý poznamenala, že víc než druhou věž by katedrála potřebovala zvony do té, která už stojí.
V polovině roku 2012 byla vyhlášena veřejná sbírka a v listopadu 2014 byly nové zvony na svém místě.
Jmenují se Bartoloměj, Hroznata, Jan Nepomucký a Marie a dohromady váží třináct tun.
Spolu s nimi je ve věži i původní zvon Prokop.
Všechny společně vyzvánějí jen při slavnostních příležitostech.
Zvon Anna našel své nové místo v nedalekém františkánském kostele Nanebevzetí Panny Marie.
I zdejší původní zvony byly za války zrekvírovány.
Ale když v roce 1950 museli celý klášterní areál františkáni opustit, odešla s nimi i veškerá jeho paměť.
Podle dochované fotografie se dnes ví už jen tolik, že tu bývaly zvony čtyři.
Jejich jména, rozměry a ladění ovšem už známy nejsou.
Co kostel, to jiný příběh.
Do některých věží se daří zvony navracet, jiné - jako třeba kostel sv. Redemptoristický kostel sv. Jana Nepomuckého na Chodském náměstí byl postaven v roce 1911.
Jeho věže byly osazeny čtyřmi zvony.
Největší Jan Nepomucký vážil dvě a půl tuny.
Zvon jménem Alfons, Gerard a Klement měl 1,6 tuny, zvon Panna Marie Ustavičné pomoci 1200 kg a Josef osm set.
Vyrobila je firma Děpold z Prahy a laděny byly podle benediktinských zvonů v Jeruzalémě.
Zvony Jan a Josef byly v roce 1917 zrekvírovány pro vojenské účely.
V roce 1929 dílna Rudolfa Pernera ulila nové, ale z věží se jejich hlas nesl jen něco málo přes deset let.
Když měly padnout za oběť válečné rekvizici, nebylo možné je dostat z věží ven.
Okna byla malá, zvony velké.
A tak je stihla nejhorší zkáza rekvizic: ještě ve věžích byly rozřezány a dolů sneseny po kusech.
Půl století pak tento kostel čekal, až se mu vrátí hlas.
Dočkal se v roce 1995, kdy se z jeho věže poprvé rozezněl zvon Anna Maria laděný do tónu A.
Díky daru JUDr. Anny Fremundové jej vyrobila zvonařská dílna rodiny Dytrychových.
O něco lépe dopadl dominikánský kostel Panny Marie Růžencové na Jiráskově náměstí.
Ten byl postaven v roce 1913 a tehdy dostal pět zvonů: Marii, Dominika, Josefa, Václava a malého Tomáše.
Vzápětí však byly všechny zrekvírovány.
Po první válce se vrátily, ale o dvacet let později si je zbrojovky vyžádaly znovu.
Zůstal jen Tomáš.
V roce 1950 se zdejšímu faráři podařilo získat odkudsi z pohraničí dva rozbité zvony.
Jeden nechal přelít a ten tu pak zvonil až do devadesátých let.
V roce 2004 se do věže vrátil Josef laděný do tónu Cis2 a o rok později téměř tunový Dominik, jehož hlas zní v tónu Fis1.
Podobný příběh vyprávějí i zvony v kostele sv. Prokopa a Martina v Lobzích.
Ty původní, z roku 1906, byly dílem Roberta Pernera a jmenovaly se Prokop a Maria.
Nejstarší plzeňský kostel, kostelík sv. Jiří na Doubravce, má zvon z roku 1662 a jde o zvon původní.
Měří v průměru 41 cm a váží 38 kg.
Jan Perner v roce 1719 ulil pro tento kostel druhý zvon o průměru 112 cm a hmotnosti 784 kg.
Ten však byl během první světové války zrekvírován.
Hlasy čtyř starých zvonů se nesou i z věže kostela sv. Jiří v Malesicích.
Největší nese vročení 1654 a upomínku na Melichara Matouše Michelina z Plzně.
Menší je z 15. století a najdeme na něm nápis v gotické minuskuli: „Zdrávas Maria milosti plná, pán s tebou…“
Na třetím se můžeme dočíst, že jej v roce 1782 vyrobil plzeňský zvonař Jakub Vilém Seitz a o nejmladším zvonu z roku 1863 víme, že je zasvěcen sv. Velmi starý zvon ukrývá věž kostela sv. Petra a Pavla v Liticích na jižním okraji Plzně.
Jmenuje se Petr a Pavel a ulit byl v roce 1582.
Další dva zdejší zvony, Panna Maria a Anna, jsou z 19. století.
Naopak svůj původní zvon má kostel Všech svatých na Roudné.
V roce 2010 dostal kostel druhý zvon.
Nový zvon má také kaple Maxmiliána Kolbe v Památníku obětem zla v Doudlevcích.
A zvuk zvonu se občas nese i z věžičky školy ve starých Skvrňanech.
Rekvizice zvonů, neboli jejich zabavení jakožto kovu pro zbrojní průmysl, provázelo obě světové války.
V září 1915 nařídil ministerský výnos ponechat ve farních kostelích dva zvony, v kostelích menších jen jeden.
První etapa rekvizic začala v srpnu 1916.
Odevzdáno bylo přibližně tři tisíce zvonů, tedy třetina všech českých a moravských zvonů.
V druhé etapě, která začala v květnu 1917, došlo už i na zvony o průměru větším než 25 centimetrů a na většinu zvonů těžších než třicet kilogramů.
Plánovaná třetí etapa rekvizic měla zabavit většinu těch zbývajících.
Mír byl naštěstí rychlejší.
Celkem za oběť první světové válce padlo asi 5400 zvonů v českých zemích.
Ušetřen zůstal jen každý pátý.
O zachování historicky cenných exemplářů rozhodoval C.k. Zemský konzervátorský úřad, podle jehož nařízení nesměly být rekvírovány zvony vyrobené před rokem 1600.
Druhá světová válka byla v rekvírování ještě důslednější.
Zvony byly rozděleny do čtyř kategorií podle stáří a umělecké hodnoty.
V letech 1942 až 1943 přišly české a moravské kostely o zhruba dvanáct tisíc zvonů, včetně prakticky všech prvorepublikových.
PLZEŇ | Poslední z nových zvonů pro plzeňskou gotickou katedrálu sv. Bartoloměje dorazil do Plzně.
Dominanta náměstí Republiky s nejvyšší kostelní věží u nás bude mít čtyři nové zvony a jeden původní z roku 1835.
V úterý 18. listopadu celou zvonovou sestavu vyzdvihl jeřáb do zvonice ve výšce přibližně 65 metrů.
„Poprvé se zvony společně rozezní 17. ledna,“ řekl zvonař Petr Rudolf Manoušek, který zvony vyrobil a odlil v nizozemské dílně Royal Eijsbouts.
Zvon Bartoloměj, který váží 4,8 tuny a včetně srdce a závěsu přes 5,8 tuny, odlil Manoušek v říjnu.
Na plášti zlatavě zbarveného Bartoloměje je vedle podobizny světce také na 150 jmen a logotypů významných dárců, kteří na zvon přispěli ve sbírce.
Kromě Bartoloměje odlil i ostatní zvony - Hroznatu, Mariu a Jana Nepomuckého.
Instalace zvonů do zvonové stolice potrvá ještě řadu týdnů.
Řemeslníkům komplikuje práci omezený prostor v gotické věži.
Zvony se postupně vyzvednou na věž, tam se položí na zem a teprve pak se budou usazovat do vazby.
Veškerou manipulaci s nimi uvnitř věže už musí obstarat jen lidé s ručními kladkami.
„Zvony budou ve dvou patrech nad sebou, dole Bartoloměj a Hroznata a nad nimi ostatní,“ řekl farář Emil Soukup.
Neskrýval nadšení a dojetí z toho, že se do katedrály vrátí zvony.
„Více než sto metrů vysoká věž musí udržet velkou váhu.“
„Zvony včetně závěsů a srdcí váží přes 13 tun, při rozhoupání na konstrukci věže působí síla dvaapůlkrát větší než váha zvonů,“ dodal Manoušek.
V roce 2012 ve městě začala sbírka, která měla zajistit peníze na zvony a na úpravy ve věži.
Zatím se podle mluvčí biskupství Aleny Ouředníkové vybralo kolem 8,5 milionu korun, celkové náklady včetně nutných složitých úprav ve věži přijdou na 11 milionů korun.
Kompletní sada zvonů chybí kostelu přes 70 let.
Katedrála o zvony několikrát přišla, vždy dostala nové.
Při požáru v roce 1835 se zvony v žáru roztavily, v letech 1917 a 1941 byly za války zabaveny a roztaveny na zbraně.
Zůstal jen Prokop z roku 1835 a menší Anna z roku 1994.
Do věže se s novými zvony vrátí jen Prokop.
Zmínka o nejstarším zvonu v katedrále pochází z roku 1446, už tehdy se jmenoval podle patrona kostela Bartoloměj.
Slavnostní svěcení nových zvonů Maria, Jan Nepomucký, Hroznata a Bartoloměj, které mohly být pořízeny díky veřejné sbírce a mnoha dárcům a které budou umístěny ve věži katedrály sv. Bartoloměje, proběhne v pondělí 17. listopadu, v den 25. výročí vzniku samostatné diecéze.
Ve 13.00 hodin začne v katedrále sv. Bartoloměje pontifikální mše svatá celebrovaná biskupem Františkem Radkovským.
Ve 14.00 hodin biskup František Radkovský posvětí nové zvony v provizorní zvonici před katedrálou na náměstí Republiky.
Zvony Maria (1,2 tuny), Jan Nepomucký (1,8 tuny) a Hroznata (3 tuny) jsou momentálně zavěšeny ve zvonové stolici před katedrálou, v pátek 14. listopadu sem bude přivezen cca v 10 hodin poslední a největší zvon Bartoloměj, vážící 5,5 tuny.
Do věže, kde se nachází jediný zachovaný z původních zvonů Prokop, se nové zvony začnou přemisťovat za pomoci techniky v úterý 18.
Poprvé by se všechny zvony měly společně rozeznít 17. listopadu.
Katedrála sv. Bartoloměje bude mít svou zvonovou sestavu jako dominantu náměstí Republiky v Plzni, která je dobře viditelná i z dálky.
