V úterý 4.listopadu byl ve tři hodiny ráno Pánem života povolán na věčnost ve věku 82 let kardinál Dominik Duka OP, emeritní pražský arcibiskup.
Pohřební mše svatá se uskuteční v sobotu 15. listopadu v 11.00 v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Kondolenční kniha bude k dispozici od úterý 4. listopadu 12.00 v recepci arcibiskupského paláce.
Životopis a služba Dominika Duky
Život a služba Dominik Jaroslav Duka se narodil 26. dubna 1943 v Hradci Králové v rodině vojáka z povolání, který se během druhé světové války zapojil do zahraničního odboje a bojoval v československé armádě ve Velké Británii.
Vyrůstal v Hradci Králové, kde v roce 1960 maturoval na gymnáziu J. K. Tyla. Kvůli kádrovým překážkám mu nebylo umožněno pokračovat ve studiu, a tak pracoval jako strojní zámečník v hradecké továrně ZVÚ.
Dne 5. ledna 1968 tajně vstoupil do Řádu bratří kazatelů - dominikánů, tehdy v Československu zakázaného - a přijal řeholní jméno Dominik. Na kněze byl vysvěcen 22. června 1970 z rukou kardinála Štěpána Trochty. V roce 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovní služby a musel nastoupit do civilního zaměstnání ve Škodových závodech v Plzni. Za tuto činnost byl v roce 1981 zatčen a odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“. Patnáct měsíců strávil ve věznici Plzeň-Bory.
Po propuštění se znovu zapojil do činnosti řádu a v roce 1986 byl jmenován provinciálem Československé dominikánské provincie, kterou vedl až do roku 1998. Po roce 1989 se zasloužil o obnovu dominikánského života v Československu a později i v České republice. Působil jako předseda Konference vyšších řeholních představených, viceprezident Unie evropských KVŘP a vyučoval biblistiku na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Dne 6. června 1998 jej papež Jan Pavel II. jmenoval biskupem královéhradeckým a 26. září téhož roku přijal biskupské svěcení v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. Navázal na dílo svého předchůdce Karla Otčenáška, rozvíjel vzdělávání a pastoraci, založil Diecézní teologický institut, církevní gymnázium ve Skutči a obnovil biskupské knihovny. Inicioval také druhý Diecézní eucharistický kongres a podporoval novou pastorační strukturu diecéze.
Papež Benedikt XVI. ho 13. února 2010 jmenoval 36. arcibiskupem pražským. Úřadu se ujal 10. dubna 2010 a v roce 2012 jej papež povýšil do kardinálského sboru. Jako předseda České biskupské konference (2010-2020) sehrál klíčovou roli při církevních restitucích a ve veřejném dialogu o postavení církve ve společnosti.
Kardinál Duka byl mužem hluboké víry, vzdělání a smyslu pro odpovědnost, spojoval pevnost zásad s lidskostí. Žil podle hesla In Spiritu Veritatis - V Duchu pravdy. Byl oceněn řadou státních i církevních vyznamenání, mimo jiné Medailí za zásluhy o Českou republiku, Záslužným křížem ministra obrany a Velkým křížem Pro Piis Meritis Řádu maltézských rytířů. Je autorem a editorem mnoha publikací, včetně teologických studií, biblických úvodů a duchovních textů.
Jeho životní příběh byl svědectvím víry, která se nebála nesvobody ani nepochopení. Byl pastýřem, učitelem a svědkem pravdy - člověkem, který dokázal spojit pevnou víru s láskou k vlasti a smyslem pro službu druhým. Církev vděčně vzpomíná na dlouholetou službu kardinála Dominika Duky, jeho věrnost, odvahu a nasazení pro dobro církve i celé společnosti.
Poznámky k pohřbu a kondolencím
Se zesnulým se bude možno osobně rozloučit v kostele Všech svatých ve čtvrtek 13. a pátek 14. listopadu od 12.00 do 18.00. I při této příležitosti bude možno podepsat kondolenční knihu. Zesnulý bude uložen v hrobce arcibiskupů v kapli sv. Víta ve svatovítské katedrále; bližší informace o pohřbu budou zveřejněny během středy.
- Životopis a služba Dominika Duky
- Pozitivní význam působení v době restitucí a ve veřejném dialogu
- Zkušenosti z věznění a návrat k té službě po létům komunistického režimu
Další shrnutí klíčových momentů: Duka byl arcibiskupem pražským od roku 2010, jmenován kardinálem v roce 2012, usiloval o restituce církevního majetku a klíčové reformy, a po rezignaci v roce 2018 byl nadále aktivní až do své smrti. Se zesnulým se bude možno osobně rozloučit a kondolenční kniha bude k dispozici.
Odkaz na poznámky k působení Duky jakožto veřejné osobnosti zahrnuje jeho postoje k demokracii, lidským právům a svobodě vyznání, které často rezonovaly v jeho kázáních a oficiálních prohlášeních. Duka si budoval vztahy s ozbrojenými složkami a usiloval o duchovní péči v těchto složkách a mimo ně.
V souvislosti s restitučními spory se Duka vyjadřoval k dopadům na církevní majetek a jeho vyrovnání se státem, ačkoli zákon tuto žádost řešil až v roce 2013. Mimo to působil jako učitel biblistiky a vedl diecézní instituce; jeho působení dohromady tvořilo široký obraz jeho služby církvi i české společnosti.
Další historické souvislosti a srovnání
Některé historické scénáře připomínají období, kdy čeští arcibiskupové čekali na následníka kardinálského úřadu, například po úmrtí Karla Kašpara či Františka Tomáška; tyto chvíle ukazují, že kardinála nelze vždy rychle nahradit a že jmenování plyne z širšího kontextu papežských rozhodnutí a generací v církvi.
Krátce po smrti Duky vyzdvihli zástupci církve jeho odvahu, vytrvalost a službu pro víru i společnost. Z jeho působení v Královéhradecké diecézi a později v Praze vychází důsledky v oblasti vzdělávání, pastorace i mezináboženských a mezicírkevních vztahů.