Ježíš říká: "Kdo přijme proroka, protože je prorok, dostane odměnu jako prorok" a dnes se ptáme: kdo jsou proroci v současnosti? Někteří si proroka představují jako mága předpovídajícího budoucnost, jiní jej vidí jen jako postavu z minulosti. Přitom Ježíš mluví o potřebě přijímat proroky; ti tedy stále existují, ale kdo jsou?
Prorok je každý, kdo osvětluje přítomnost působením Ducha svatého
Prorokem je, bratři a sestry, každý z nás: ve skutečnosti jsme všichni spolu se křtem obdrželi dar a poslání proroctví (srov. Katechismus katolické církve, 1268). Prorokem je ten, kdo v síle křtu pomáhá druhým číst přítomnost pod působením Ducha svatého. To je velmi důležité: číst přítomnost ne jako kroniku, ne... číst ji jako osvícenou a pod působením Ducha svatého, který pomáhá pochopit Boží plány a odpovídat jim. Jinými slovy, prorok je ten, kdo ukazuje druhým na Ježíše, kdo o něm vydává svědectví, kdo pomáhá žít dnešek a budovat zítřek podle jeho plánů.
Proto jsme všichni proroky, Ježíšovými svědky, "aby síla evangelia zazářila v každodenním, rodinném a společenském životě" (Lumen gentium, 35). Prorok je živým znamením ukazujícím na Boha druhým, prorok je odrazem Kristova světla na cestě svých bratří a sester. A tak se můžeme ptát sami sebe: Mluvím - každý z nás - já, který jsem byl ve křtu "vybrán za proroka", a především žiji jako Ježíšův svědek? Přináším do něčího života trochu jeho světla? Osvědčuji se v tomto ohledu?
Duch svatý a poselství pro dnešek
Kristus nás v evangeliu žádá, abychom přijímali proroky; Duch svatý rozdělil ve svatém Božím lidu dary proroctví: proto je dobré naslouchat všem. Například když je třeba učinit důležité rozhodnutí, je dobré se nejprve modlit, vzývat Ducha, ale pak naslouchat a vést dialog a důvěřovat, že každý, i ten nejmenší, má dar, o který se může podělit. Tímto způsobem se hledá pravda a šíří se klima naslouchání Bohu a svým bratřím a sestrám, v němž se lidé necítí být přijímáni, jen když říkají, co se lidem líbí, ale cítí se být přijímáni a oceňováni jako dar pro to, čím jsou.
Angelus a modlitby nám připomínají, že i dnes lze nacházet prorocké poznání v každodenním životě, ve farnostech a společenstvích. Angelus je modlitba, která se pronáší třikrát denně na památku Vtělení a kterou vede papež na Svatopetrském náměstí; její slova nás vyzývají naslouchat Božímu Slovu a odpovědět na něj s pokorou a odvahou.
Prorocké dary a dialog v církvi
Duch svatý rozdělil dary proroctví ve svatém Božím lidu; proto je dobré naslouchat všem a vést dialog s respektem. Když je třeba učinit důležité rozhodnutí, naslouchat a důvěřovat, že každý může pomoci. Přemýšlejme nad tím, zda umíme přijímat bratry a sestry jako prorocké dary, a zda nasloucháme jejich svědectví s úctou a bez předsudků.
Prorokem může být někdo z rodiny, farnosti či společenství; každý může prostřednictvím každodenního života ukazovat na Ježíše a pomáhat druhým číst dnešní skutečnost, tedy současnou historii ve světle Božího plánu. Tímto způsobem se prorocký dar může projevovat i tam, kde nejsou viditelní známí „proroci“ z minulosti.
Příklady biblických proroků a jejich učení pro dnešek
Habakuk i Jeremiáš učí vytrvalosti v modlitbě a hledání Boží odpovědi v čase nespravedlnosti. Habakukův nářek nad násilím a Bůhův odkaz k napsání vidění na desky zůstanou důležitémi momenty pro posednutí k prorockému hlasu i dnes: počkej na naplnění vidění a věř, že spravedlivý bude žít vírou. Jeremiáš vyzývá k obecnému pokání a k tomu, aby Boží slovo nebylo jen na okraji, ale aby působilo v praxi a vedlo k obrácení. Jeho příběh ukazuje, že proroci mluví do složitých časů a vyžadují odvahu čelit moci, která se snaží zvěst umlčet.
Elijáš je příkladem prorocké odvahy a víry, která vyžaduje, aby se lidé rozhodli pro Boha i tváří v tvář ohromujícím zázrakům. Všechny tyto příběhy nám připomínají, že prorocké poselství nemusí být vždy populární, ale je klíčové pro přiblížení lidu k Bohu a pro spravedlivý řád ve společnosti.
Praktické použití prorockého daru dnes
Pokud chceme být proroky dneška, stačí začít naslouchat: modlitba, dialog a ochota sdílet své svědectví o víře a naději. Nikdo není „mistr proroctví“ jako takový, ale každý může přinést část Božího světla do života druhých. Přijetí proroctví v každodenním životě znamená být připraven naslouchat i tomu, co se nám nelíbí, a vnímat Boží vůli pro jednotlivce i pro komunitu.
Vždyť „jako prorok“ můžeme být všichni, když žijeme vírou, nadějí a láskou a otevíráme srdce Ducha svatému, který pomáhá pochopit Boží plány a odpovídat jim v každodenním životě. Proto naslouchejme navzájem a budujme dialog, který bude svědectvím o Kristu pro dnešek.
