Komplex bývalého kláštera s kostelem sv.Havla tvorí samostaný prostorový a stavební celek vysoké architektonické hodnoty.
Kostel je gotický s barokní úpravou, klášter barokní s radikální prestavbou interieru ve 20. stol.
Raně barokní novostavba (po 1671) podle návrhu Giovanniho Domenica Orsiho, novodobá úprava z l. kostel sv.
Na poč. husitských bouří prešel do majetku podobojí až do r. 1627, kdy byl věnován obutým karmelitánum.
Při kostele byl tehdy ješte hřbitov, budova školy, fary a jižne od kostela chlebné kotce a obecní kuchyně.
Při výstavbě karmelu, došlo k přestavbe kostela, alespoň jeho věží a interiéru.
V r. Prestavba od P. I. Bayera.
ke konci 2. desetiletí 18. stol. Veže si zachovaly úpravu ze 17. Žádné závažnejší mladší úpravy nejsou doloženy.
Orientovaná trojlodní basilika vychází z dispozice stredovekého chrámu, jehož základní konstrukce se dones ve hmote zachovaly, vcetne dvouvežového prucelí, k nemuže však byla pristavena zvlnená prucelní kulisa.
Predstavená cást má charakteristické trojdílné vertikální clenení oddelené vzájemne zdvojenými konkávne projmutými pilastry.
Vstupní portál s vraty má tvarosloví vrcholne barokní.
V úrovni patra vysoké pulkruhove zakončené okno.
Nad vstupem štít se sochou sv. Havla (kopie), na atice a po stranách štítu je osm soch svetcu cástecne z dílny M.V.Jäckla - nekteré v kopii.
Veže kostela mají jednoduché clenení s lisnovými rámci a stuhovými šambránami oken - 17. stol.
Již. prucelí je velmi prosté, clenené pouze kordonovým pásem.
Sev. fasáda má stenu hl. lodi clenenou pilastry.
Okna v nižší úrovni lemují profilované šambrány.
Prízemí prekrývá nová výstavba s portálkem z doby kol. r.
Hl. lod kostela je zaklenuta spolu s presbyteriem peti poli krížové klenby oddelenými pasy.
Prostor mezi vežemi je zaklenut valene s lunetovými výsecemi.
Klenba dosedá na prerušované kladí, nesené pilastry.
Ty prekrývají puv. gotické oblé prípory, které byly objeveny v presbytári.
Tam je též stredoveký opukový portálek s konsolami s listovým dekorem.
V záp. prucelí je mezi veže vložena kruchta, s konkávne projmutým celem.
Bocní lode a empory jsou od hl lodi oddeleny pulkruhovými arkádami.
Ty jsou zaklenuty krížovými klenebami s pulkruhovými pasy.
Kaple v podveži s puv. gotickou krížovou žebrovou klenby.
Na vých. strane jsou ctvercové kaple s plackovou klenbou dole a valenou s výsecemi v úrovni oratore.
Ve vyšších úrovních veze zbytky gotických lomených oken.
Na pude hl. lodi (s barokním krovem) je videt fragment gotického záp. štítu, nad bocními lodemi jsou dobre patrny zazdívky šikmých špalet gotických oken, stejne tak zbytky gotických operných pilíru.
K chóru po již. strane priléhá zimní sakristie zaklenutá valene s dvojicemi stycných (typove rane barokních) výsecí.
Na východ od záveru kostela letní sakristie, zaklenutá neckove s koutovými výsecemi.
Okna chrání mladší barokní mríže.
- býv. Obutí karmelitáni získali kostel sv. Havla s farou a školou r.1627, k nim prikoupili chlebné kotce a obecní kuchyni.
Na míste techto budov byl r. 1671 položen základní kámen kláštera.
Stavba trvala do r.1704.
Po zrušení rádu byly v prízemí umísteny krámce, v.1.p. krajkárská manufaktura a ve 2.p. byty.
Provoz vyvolal r.1832 úpravy interiéru.
K radikální promene došlo ve 30. letech 20. stol.
Z puv. dispozice se zachovala jen vých. cást s refektárem a cást vnejších obvodových zdí.
Dnešní objek je trojkrídlý, priléhající sev. krídlem ke kostelu sv. Havla.
Až na novou úpravu parteru a strešních nadstaveb byla ponechána nebo obnovena rane barokní kompozice vnejších dvoupatrových fasád.
Ve zvalbené streše se nad sdruženými okny uplatnovaly vikýre, dnešní jsou novodobé, do Rytírské ul. dodatecne vzájemne propojené souvislou radou oken.
V západním prucelí byla fasáda porušena novým spojovacím mustkem, zde se v prízemí zachovalo jedno puv. okno s kamenným ostením naznacující tak puv. vzhled parteru.
Puv. soucástí sev. novodobé nízké fronty je portálek mezi 7. a 8. osou a bocní vchod do kostela, pocházející z poc. 18.
Z puv. dispozice sklepení se zachovala pouze cást jihových. nároží, klenby ve vnejší obíhající chodbe jsou novodobé.
Prostor pod refektárem byl dodatecne prohlouben a opatren novou plochou valenou klenbou.
V prízemí této dispozici odpovídá pudorysne zajímavá vnejší chodba, zasahující svou valenou klenbou s trojúhelnými výsecemi do nove upraveného mezipatra, stejne jako klenba hl. refektáre.
V býv. refektári se zachovala bohatá štuková výzdoba, v jejímž dekoru prevládají vavrínové lístky, andílcí hlavicky a postavy andílku, kvetinové girlandy, rozviliny.
Doplnuje ji trojice nástropních maleb které vznikly snad až v l. 1730-40.
Ostatní cásti býv. Praha má nové centrum duchovního a kulturního života pro širokou veřejnost. Jmenuje se Fortna a sídlí na Hradčanském náměstí v prostorách starobylého kláštera, který byl po staletí uzavřen okolnímu světu.
Fortna znamená brána do kláštera. V případě kláštera na Hradčanech přes ni dříve běžný člověk neprošel.
Historii kláštera popisuje programová produkční Kláštera Fortna Hana Říhová.
Hana Říhová: „Tohle místo je klášterem už 400 let, nejdřív to byl klášter barnabitů a pak od konce 18. století tady žily bosé karmelitky, které zde bydlely v uzavřené klauzuře.
To znamená, že to bylo místo, kam mnoho desítek a stovek let skoro nikdo nevkročil.
Kostel Kláštera Fortna|Hana Říhová: „Žily tady do jara letošního roku. Už několik posledních let hledaly vhodnější místo, kde by mohly žít, protože jsme uprostřed Prahy, je zde nějaký ruch kolem.
Před několika lety našly vhodné místo v Drastech u Prahy, na jaře letošního roku se přestěhovaly a klášter teď spravují a budou tady žít bosí karmelitáni, bratři, kteří klášter otevřou pro veřejnost a klášterní život se promění.“
Představeným Kláštera Fortna je Petr Glogar.
Petr Glogar: „Toto velké město si zaslouží, aby to bylo místo, které bude velice vstřícné pro lidi zvenku, pro kohokoliv, kdo samozřejmě nepřijde jenom na návštěvu.
Myslím si, že to nemá být jen návštěvní místo, nebo místo, které si člověk prohlédne, ale kde se může zastavit.
Každý z nás potřebuje nějaký čas, kdy se může zastavit, setkat se sám se sebou, kdy nechává čas jaksi plynout jinak, nebo si ty věci a události našeho života nějak sednou a my se na ně můžeme dívat trochu z jiného úhlu pohledu.
Z terasy Kláštera Fortna je neobvyklý výhled na Prahu.
Otevření Kláštera Fortna pro veřejnost zdržela pandemie koronaviru.
Petr Glogar: „My jsme byli připraveni hned v březnu to místo otevřít, ale došlo, k čemu došlo. Tak postupně jsme připravovali další programy, vysílali jsme odsud online různé krátké programy a vstupy.
A od května, kdy už to bylo možné, se tady začaly odehrávat různé večerní akce, které mají dvouhodinový formát.
Jeden z kazetových stropů v Klášteře Fortna|foto:Jana Šustová,Český rozhlas
Petr Glogar: „Samozřejmě je to různé, na večerní program přijde třeba od 60-70 lidí, někdy 25 nebo 10, to je různé podle zájmu a tématu.
Ty víkendové jsou trochu menší, protože chceme tu skupinu udržet v nějakém počtu, aby to nebyla hromadná akce, protože ne každý chce být ve skupině, kde bude 50 lidí.
Tak to jsou spíš menší skupiny, řádově 10-15 lidí.“
A jak dodává Hana Říhová, do kláštera lze přijít i v průběhu pracovního týdne.
Hana Říhová: „Teď ještě do konce prázdnin se lidé můžou třeba přijít podívat, na webu máme vyvěšené termíny, kdy Vás tady provedeme klášterem. A od září bychom chtěli mít ve všední den odpoledne pravidelně otevřeno, aby sem člověk mohl jenom přijít, na chvíli se zastavit, posedět na zahradě, trošku se ztišit v tom ruchu každodenního života.
„Tu službu tady nabízíme, protože si myslím, že to může být trochu celistvější. Někdo potřebuje se zastavit, jiný potřebuje probrat něco ze svého života, nebo ze vztahů, každého z nás něco trápí.
Takže i to místo by mohlo nabídnout takovou celistvější péči - od toho duchovního a psychosociálního rozměru, anebo je tady taky prostor jen pro to být a dívat se.
Jeden ze sálů v Klášteře Fortna|foto:Jana Šustová,Český rozhlas
Člověk může nahlédnout na mnoho věcí jinak jenom tím, že tady je.
Někdy potřebujeme jen krásné místo, kde je možné se na chvíli zastavit, vydechnout a nadechnout.
Ve čtrnáctém století stával v rohu Hradčanského náměstí, kousek od brány, kterou se procházelo hradbami a vstupovalo na hradčanský pahorek, gotický kostel sv. Benedikta.
Později kostel připadl (1621) řádu barnabitů, kteří koupili okolní domy a vybudovali zde klášter.
Do toho se nastěhovaly (1792) sestry bosé karmelitky a dalších dvě stě let tu žily v uzavřené klauzuře bez kontaktu se světem.
Nucené přerušení nastalo za totalitního období, kdy kostel komunisté zabavili (1950) a sestry odvezli do internace v Turnově.
V padesátých a osmdesátých letech minulého století zde proběhly různé rekonstrukce a přestavby.
Nyní se ve Fortně pořádají online přednášky, diskusní večery, meditační setkání a vzdělávací kurzy.
Zájemci, kteří dodrží všechny podmínky, mohou využít prostor ticha jako příležitost pro individuální zastavení během běžného dne.
Tichá meditace je součástí křesťanské tradice i dobrou formou, ve které se při společném duchovním programu mohou setkávat lidé různých vyznání.
Na Fortně se můžete na chvíli zastavit, nadechnout, posedět. Meditovat, číst si, potkat se a popovídat si, nebo třeba chvíli jen tak být.
Fortna byla původně gotickým kostelem sv. Benedikta, později přestavěna na klášter barnabity a poté sestry bosé karmelitky.
Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv. jsme se vydali do Hradčanského kláštera - Fortny.
březnu otevřel Řád bosých karmelitánů nový Klášter Hradčany.
Kulturním a vzdělávacím programem široké veřejnosti.
Benedikta. domy a vybudovali zde klášter.
světem. S okolím je spojovala jen klášterní brána - fortna.
sestry odvezli do internace v Turnově. rekonstrukce a přestavby.
přestěhovaly (2020) do pro ně vhodnější lokality v Drastech u Prahy, navrácen.
vzdělávací kurzy. ticha jako příležitost pro individuální zastavení během běžného dne.
společném duchovním programu mohou setkávat lidé různých vyznání. izolovat od zbytku členů domácnosti.
situation využít pobytem v tichu kláštera.
Řád bosých karmelitánů vznikl ve druhé polovině šestnáctého století ve Španělsku.
Mniši se věnují tiché modlitbě v komunitě i práci s lidmi.
V Čechách působí na třech místech.
Klášter ve Slaném nabízí krátkodobé i dlouhodobé duchovní pobyty, u Pražského Jezulátka běží cyklus Člověk v dialogu, který spojuje sakrální prostor s podstatnými tématy života člověka v dnešní společnosti.