4. Dědictví Cyrila a Metoděje, zůstává pro naše země i pro všechny Slovany stále živé. Ve snaze přiblížit našim předkům na Velké Moravě Bibli a některé liturgické texty, vytvořil Cyril zvláštní, pro slovanské hlásky upravené písmo. Oba bratři odešli do Říma, kde dosáhli schválení staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka. Cyril, který v klášteře přijal toto jméno (dříve Konstantin), zanedlouho v Římě zemřel, Metoděj se však vrátil na Moravu a působil po mnoho let jako velkomoravský arcibiskup.
To, že Cyril a Metoděj přišli na Moravu, bylo spojeno s politikou tehdejších mocností a s potřebou šířit křesťanství mezi slovanskými národy. Po jejich odchodu do Říma se na Moravě nedokázala prosadit plně cyrilometodějská liturgie, ačkoli úsilí o její obhajobu pokračovalo. Důležité však bylo neustálé úsilí o včlenění našeho národa do společenství křesťanských národů jako rovnocenného člena s plnými právy a závazky.
Tradice cyrilometodějské misie zůstala na Moravě národní i církevně významná až do potlačení slovanské bohoslužby na přelomu 11. a 12. století. Po značném odstupu let obnovil Karel IV. slovanskou bohoslužbu v benediktinském klášteře Na Slovanech v Praze, který se měl stát pokračováním cyrilometodějské tradice.
V 19. století moravští římskokatoličtí kněží využívali cyrilometodějské myšlenky k národnímu probuzení a uvědomění obyvatelstva na Moravě. Oba bratři jsou dnes vděčně přijímáni jako živý model autentické křesťanské misie ve všech církvích spjatých s historií křesťanství v českých zemích. Pro svůj pastýřský postoj se stali Cyril a Metoděj konkrétními vzory a duchovními oporami pro všechny křesťany v každé době.
Na Moravě, která se rozhodla pro přijetí křesťanství už desítky let před jejich příchodem, působila řada duchovních z různých zemí. Cyril a Metoděj po svém příchodu vytvořili nový jazyk kombinující řečtinu a staroslověnštinu a k tomu přidali i písmo hlaholici. Na Moravu přišli dva schopní muži: starší Metoděj, původním jménem Michal, byl nejstarším synem vojenského velitele ze Soluně; Poté, co vystudoval práva, působil třináct let jako císařský prefekt. Následně vstoupil do byzantského kláštera, kam jej krátce po něm následoval i jeho o třináct let mladší bratr Konstantin, profesor filozofie, asketa, intelektuál a polyglot.
V Římě dostali slitování o tom, že slovanská řeč bude uznána za liturgickou. Během pobytu v Římě Konstantin vážně onemocněl, vstoupil do kláštera, kde přijal jméno Cyril. Metoděj byl papežem jmenován arcibiskupem Panonie. To rozlítilo salcburského arcibiskupa, který toto území považoval za své misijní pole a dal Metoděje na dva a půl roku uvěznit. Po následném propuštění papež znovu Metoděje potvrdil v úřadě arcibiskupa.
Po smrti Velkomoravského knížete Svatopluka, který měl spory o církevní orgán, Velká Morava podlehla tlaku latinského západu. Rostislav, později jeho nástupce, se pustil do vyjednávání s byzantskou a franckou mocí a pohyboval se mezi zájmy. K dokreslení atmosféry byzantských kořenů cyrilometodějské misie zvolil kurátor výstavy Luděk Galuška zlaté byzantské mince a další bohaté artefakty.
Expozice „Cyril a Metoděj. Doba, život, dílo“ ukazuje počátky jejich působení na Moravě během méně než čtyř let a jejich snahu vychovat učedníky a zavedli staroslověnskou liturgii; kvůli protestům franských kněží museli nakonec odejít do Říma, aby ji zde obhájili. V Římě Cyril obhajoval zásady vzdělávání a liturgie a Metoděj byl potvrzen v úřade arcibiskupa.
V rámci příběhu se setkáváme s liturgickými texty, které Cyril a Metoděj přeložili do staroslověnštiny. Podle vyprávění se první překlady týkaly překladů liturgických textů a Proglasu, a vzniká tak základní lexikon staroslověnštiny a hlaholštiny. Při srovnání s ostatními kulturami vyvstává, že Morava byla christianizována dříve, než příchod obou bratrů.
Archeologické prameny naznačují, že některé předměty nesou křesťanské motivy, avšak jejich interpretace může být sporná. Do značné míry jde o symboliku společenského postavení než o důkaz konverze. Stavba Velké Moravy zahrnovala centra Mikulčice a Veligrad; některé kostely z období před rokem 867 mohou být dosti složité identifikovat.
Po Metodějově smrti v roce 885 došlo k vyhnání žáků a zjednání latinské liturgie. Metodějovu episkopátu a jeho vztahu s Rastislavem i Svatoplukem provází složité vztahy a politické tlaky, které ovlivnily moravskou církev. Dodnes zůstává dílo Cyrila a Metoděje významnou inspirací pro evropské identity a křesťanskou misii ve všech kontextech.
V roce 2013 byla otevřena výstava Cyril a Metoděj. Doba, život, dílo v Moravském zemském muzeu a později v Praze; expozice představuje průřez byzantsko-slovanskými kořeny misií a jejich dopad na hudbu, literaturu, divadlo a lidovou kulturu. Prezentace obsahuje i rekonstrukce sakrálních budov, rukopisné památky a reprodukce literárních děl, jako jsou Kyjevské listy a Euchologium sinajské.
Přínosem výstavy je ukázání kulturně-historických souvislostí, včetně vlivu cyrilometodějské tradice na české země a na přijetí slovanského jazyka ve liturgii. Záznamy o jejich působení a odkaz do budoucna připomínají, že Cyril a Metoděj byli poukazováni jako patroni Evropy a vzory pro šíření víry s respektem k duchovní identitě jednotlivých národů.
Historie a současnost ukazují, že působení Cyrila a Metoděje nebylo jednoduché a bylo spojeno s mocenskými zájmy a kulturními rozdíly. Přínos obou bratrů pro slovanskou liturgii, písmo a jazyk zůstává klíčovým momentem ve vývoji slovanských národů a jejich církevní identity.