Kostel sv. Mikuláše byl založen jako farní kostel pro královské město, krátce po roce 1265. Kolem roku 1297 byl posvěcen hlavní oltář a kostel byl předán k užívání, ačkoliv celá stavba nebyla ještě dokončena. V letech 1518 až 1535 proběhla pozdně gotická přestavba kostela, ale protože v roce 1551 došlo ke zřícení, byl kostel opětovně přestavěn se zachováním presbytáře. Kostel byl znovu poškozen požárem v roce 1641 a následně obnoven řadou italských mistrů, hlavně G. Cipriani a F. Canevale, přičemž první bohoslužba po obnově proběhla 24. srpna 1649. V dalších letech došlo k dalším úpravám, včetně přestavby průčelí italským stavitelem G. A. de Maggi a štukové výzdoby S. Cereghetti.
Po zřízení českobudějovického biskupství byl chrám povýšen na katedrální, což zvýšilo jeho význam v diecézi. Největší moderní úpravou byla přístavba jižní sakristie v letech 1912-1913. Při obnově interiéru v letech 1969-1971 došlo k odstranění většiny hodnotného historického mobiliáře. Vedle kostela se nachází městský hřbitov, který fungoval od založení města až do roku 1874. O katedrále a její proměně vypovídají i zmínky o dalších stavebních zásazích v průběhu 17. až 19. století, včetně opravy průčelí a výzdoby.
České Budějovice představují také významné sakrální objekty s bohatou historií a malířskou výzdobou. Kostel sv. Vojtěcha v Českých Budějovicích vyniká funkcionalistickou architekturou a specifickým pojetím věžního prostoru. Jeho fasáda a vnitřní členění odrážejí moderní přístup k sakrální architektuře s důrazem na světelnou open-air prostornost a výrazné prvky věžního a průčelního řešení. Věž je ukončena makovicí s křížem a nad ní dominují vysoká okna, která vedou do zvonového patra. Průčelí severní a východní nosí historické znaky, zatímco západní a jižní části odpovídají současnému urbanistickému kontextu a propojení s okolní zástavbou.
Historie kostelů v Českých Budějovicích je bohatá a rozvětvená. Kostel Obětování Panny Marie a konventní areál přinášejí ukázky raně gotické stavby a pozdně gotické architektury, která byla postupně doplňována a restaurována. V interiéru se dochovaly vzácné nástěnné malby ze 14. a 15. století, jejichž restaurování začalo v roce 2016 a pokračovalo v letech 2017-2019. Obnovy se dočkaly i renesanční a gotické výjevy, které byly objeveny díky práci restaurátorů Tomáše Skořepy, Jiřího Maška a Jiřího Doležila. Při vzniku a obnově chrámů byla vždy důležitá spolupráce mezi klášterním a farním prostředím a zřetel na zachování původní ikonografie.
Další významná památka je kostel Panny Marie Růžencové, postavený na přelomu 19. století podle projektů Jakuba Stabernaka pro potřeby petřinistů. Interiér klášterního kostela Panny Marie Růžencové patří mezi významné ukázky beuronské školy, s důrazem na 14 dřevořezeb křížové cesty a 15 obrazů ze života Panny Marie. Výzdobné prvky doplňuje čelní stěna s figurativními výjevy ze Starého zákona a byzantská inspirace. Zajímavostí je i Bílá věž kláštera s výškou 51 metrů a barokní bání, která tvoří dominantu panoramy města, a pět barokních soch v zahradě kláštera původně stojících u vstupu do klášerního kostela.
Podstatnou součástí příběhu je i hřbitov kolem kostela, který se v minulosti rozkládal kolem kostela i konventu a byl zrušen až v roce 1874. V průběhu posledních desetiletí probíhají rozsáhlé rekonstrukce a restaurátorské práce na jednotlivých objektech, včetně katedrály a kostelů na Pražském předměstí. Podle informací z regionálních zdrojů byla celková hodnota projektů často vyjádřena v milionech korun a financování zajišťovalo například Integrovaný regionální program IROP.
Historie a současnost kostelů v Českých Budějovicích odráží proměny města, štukovou výzdobu, církevní řády a architektonický styl, který se vyvíjel od románské po baroko a moderní funkcionalismus. V souvislosti s restaurováním a ochranou památek se klade důraz na zachování původní malby a architektonických prvků, které umožňují návštěvníkům pochopit vývoj chrámů a jejich význam pro město a region.
Interiérové detaily katedrály Mikuláše vyzdvihl i výčet hlavních oltářů a maleb, včetně Z. Huebera a J. Objevitelných děl, která ilustrují bohatství historických vrstev. Restaurování zakotvené v moderních technikách umožnilo odkrýt renesanční nástěnné malby na kůře a v apsidě, a to díky spolupráci restaurátorů Jiřího Suchana a Jana Fröhfu.
Klíčové body moderního významu a výhledy do budoucna
Katedrála sv. Mikuláše je ve svém jádru výsledkem postupné evoluce od raně gotických architektonických prvků po barokní a novověké zásahy. V 19. a 20. století pokračovaly úpravy a rekonstrukce, aby se zachovala historická hodnota a umožnilo se využití pro liturgické i kulturní účely. Obnova maleb a konzervace původní výzdoby je důležitou součástí snahy uchovat identitu města a jeho historického dědictví pro následné generace.
V plánu jsou dále dokončení střešních prací na presbytáři, restaurace vitráží a osazení dřevěného mobiliáře. Dále je mít na paměti nutnost instalace hromosvodu a terénních úprav kolem kostela, které zajistí dlouhodobou stabilitu a ochranu památky. Rekonstrukční práce zahrnují i výměnu nebo doplnění lavic a zpovědnice, které historicky odrážejí proměny liturgické praxe a designérské preference jednotlivých období.