Kostel svatého Šebestiána v Hoře Svatého Šebestiána má bohatou historii, která odráží proměny města a okolních krajů. Původní městský kostel založený ve 14. století Šebestiánem z Veitmile vyhořel během velkého požáru dne 13. září 1854 a jeho trosky byly odklizeny až o dvacet let později, v roce 1874. Dne 1.6.1874 byl vyhlášen tendr na výstavbu nového kostela, který byl vysvěcen 3.11.1877. Kostel byl vystavěn jako pseudorománská stavba s velkou obdélnou lodí a pravoúhlým presbytářem zakončeným půlkruhovou apsidou.
Fasády kostela byly členěny subtilními opěráky a čtyřmi obdélnými, půlkruhově uzavřenými okny. Tři stejná okna osvětlovala i apsidu. Interiér byl zaklenut pravděpodobně plackovou klenbou, apsida konchou. U jižní stěny chóru byla drobná sakristie. V západní části byla vestavěna kruchta nesená dvěma dřevěnými sloupy. Hlavní oltář byl klasicistní, součástí vybavení byla socha Madony s dítětem (okolo 1500) a na triumfálním oblouku plastika Ukřižování z doby okolo roku 1520.
Ostatní vybavení pocházelo z 18. a 19. století. V roce 1965 byla památková ochrana zrušena, údajně kvůli špatnému technickému stavu, a kostel byl v roce 1967 zcela zbořen. Pozemek, na němž kostel stál, patří církvi, a místo po kostele nyní zdobí impozantní ocelový erb s připomínkou zbořené památky, který byl odhalen a posvěcen horaly a farářem. Erb má neobvyklé provedení; zavěšený je na dvou sloupech se zdobným čelem a nápisem Sebestiansberg, pod nímž je plastika kostela s letopočtem 1874 - 1967.
Další kapitolu tvoří tradiční historie kostela svatého Šebestiána v okolí Hory Svatého Šebestiána. Původní městský kostel založený v šestnáctém století Šebestiánem z Veitmile vyhořel v roce 1854. Mše byly provizorně přesunuty do filiálního kostela v Nové Vsi, v roce 1857 byla provizorní kaple zřízena z vozovny v Hoře Svatého Šebestiána. Jeho trosky byly odklizeny až o dvacet let později v roce 1874. Dne 11.10.1874 byl položen základní kámen nového kostela, který byl vysvěcen 3.11.1877. Kostel byl odstřelen dne 25.3.1967; důvodem byl špatný stav a požadavek armády kvůli významnému orientačnímu bodu blízko nově vybudovaným kasárnům raketového vojska.
Pozemek, na němž kostel stál, patří církvi. V rámci obnovy vesnice je dnes místo opět zaplněné a zdobí ho erb, který si připomíná zbořenou památku. Zdroje historických informací zahrnují kresby a historické fotografie kostela a obce z období 18. století až po 20. století, přičemž mnohé z nich pocházejí z NPÚ Ústí nad Labem a dalších archivů. Sloup Panenky Marie ze druhé čtvrtiny osmnáctého století doplňuje obraz o sakrálním dědictví regionu.
Historická dokumentace též uvádí, že hlavní oltář a křtitelnice z doby okolo roku 1800 byly převzaty ze starší svatyně, spolu s krucifixem z konce 18. století, a že interiéry kostelů často obsahovaly boční oltáře zasvěcené svaté Anně a svatému Linhartovi. Vzhledem k architektonickému stylu byl půdorys kostela obdélný s apsidou a věží s vysokým jehlanem; interiér byl původně zaklenut plackovou klenbou a výzdoba pocházela převážně z 19. století. Fotografie a zmínky o kostele a vesnici se v různých archivech objevují pod různými názvy a datací, což dokresluje proměnlivý způsob uchovávání paměti o této stavbě.
Celkový obraz ukazuje, že kostel svatého Šebestiána byl významnou součástí lokální krajiny, jehož zánik byl spojován nejen s technickými a bezpečnostními důvody, ale také s proměnami politických a vojenských požadavků v regionu. Dnes zůstává jako připomínka historické architektury a církevního dědictví, s novým erbem a veřejnou pamětí, která vyzdvihuje jeho význam pro horalskou komunitu a pro identitu krajiny.
Hlavní období a architektura kostela
Novostavba byla realizována jako pseudorománská stavba s velkou obdélnou lodí a pravoúhlým presbytářem zakončeným půlkruhovou apsidou. Fasády byly členěny opěráky a obdélnými okny; interiér byl zaklenut pravděpodobně plackovou klenbou. Připojená štíhlá hranolová věž s vysokou jehlanovou střechou a drobná sakristie u chóru doplňovaly architekturu. Vybavení pocházelo převážně z 19. století, včetně křtitelnice z roku 1730 a krucifixu z konce 18. století.
Interiér byl dále doplněn sochami svatého Jana Nepomuckého a svaté Anny v nikách lodi a triumfálním obloukem s plastikou Ukřižování z okolo roku 1520. Hlavní oltář byl klasicistní; do zpola 18. století pocházely i menší oltáře zasvěcené svaté Anně a svatému Linhartovi. Po zrušení památkové ochrany a následném zboření v roce 1967 se ztratila původní interiérová výzdoba a hodnota stavby v očích veřejnosti často propadala zapomnění.
Fotografie a historické záznamy
V historických pramenech se objevují různé fotografie a kresby vesnice a kostela z období 18. století až po 20. století, zdroje uvedené v NPÚ Ústí nad Labem a dalších archivech. Archivní materiály zahrnují dobové pohlednice, historické snímky interiéru a exteriéru a kresby od autorů jako F. B. Werner či Jaroslav Pachner - Střední Krušnohoří. Tyto záznamy pomáhají zrekonstruovat podobu vesnice s kostelem v dávných dobách i poškození během 20. století.
Připomínka a současný stav
Po zboření kostela zůstala část areálu volná, avšak dnešní krajinný prostor ho připomíná erbem, který byl odhalen a posvěcen horaly a faráři. Erb má nezvyklé provedení, je zavěšený na dvou sloupech se zdobným čelem a nápisem Sebestiansberg; pod ním je plastika kostela s letopočtem 1874 - 1967, připomínající položení základního kamene a odstřel zchátralého svatostánku. Pozemek, na němž stál kostel, dnes patří církvi a Hora Svatého Šebestiána má díky této památce svou vizuální identitu.
Celá historie kostela a jeho plochého opuštění vyvolává otázky o ochraně kulturního dědictví a důsledcích vojenských a politických zásahů do krajiny. Přes zánik samotné stavby zůstává odkaz architektury, kronik a historických dokumentů stále živý v regionálních archivech a mezi místní komunitou.
tags: #kostel #hora #svateho #sebestiana