Křest je klíčovým bodem víry; samotný obřad ponoření do vody symbolizuje smrt starého života a vzkříšení v Kristu. Důležité však je, že pouhé vnější gesto nestačí; křest je znamením události, která se odehrává hluboko v lidském nitru a mění zásadní skutečnost člověka. Křest je jednorázovou událostí pro ty, kteří uvěřili v Ježíše a přijali Jeho záchranu.
Proto by měli křestníci projít připravou odpovídající jejich dosavadní víře: pro malé děti bývá obvyklá příprava s pastoračním pracovníkem, pro dospělé jde o přípravu, která trvá rok až dva a probíhá před Velikonocemi, aby vstup do sboru byl jasný a zodpovědný. Jediná cesta spasení je víra v Ježíše Krista; skutek křtu sám o sobě spasení nezajišťuje. Křest tedy znamená veřejné vyznání víry a vstup do Kristova těla, společenství věřících.
Co je křest a proč se dělá?
„Křest je znamením události, která se odehrává hluboko v lidském nitru a kterou se mění zásadní skutečnost člověka.“ Křest je symbolická smrt starého způsobu života a nového života v Kristu. V Novém zákoně není žádný příkaz o tom, zda člověk musí být pokřtěn, ale pramení z reality víry a rozhodnutí následovat Ježíše. Křest je tedy veřejným prohlášením, že věřící chce následovat Krista a že chce být součástí Jeho církve.
V Novém zákoně se křest popisuje jako ponoření do vody, které symbolizuje smrt a pohřeb s Kristem a vzkříšení do nového života (Římanům 6,4; Koloskům 2,12). Geograficky se křest odehrává tam, kde je dostatek vody; příklady zahrnují Jordán i jiné vodní prameny, a to buď ponořením, nebo litím vody na hlavu. V některých případech byl křest udílen ve jménu Ježíše Krista, přesněji než ve formě trojjediného jména, a teprve později se ustálila trojitá formula v Mt 28,19.
Formy a postup křtu
- Naslouchání evangeliu a víra: víra předchází křest, nikoli naopak; křest je výsledkem poslušnosti víry (Mk 16,16; Římanům 1,5).
- Pokání a obrácení: návrat k Bohu znamená změnu směrování života (Sk 2,38).
- Veřejné vyznání a odevzdání se učednictví: křest potvrzuje, že vyučující a Duch svatý vedou věřící k následování Krista (Mt 28,19-20).
Křest je symbolem očištění; voda symbolizuje odpuštění hříchů, a samotný akt křtu je začátkem služby Ducha Svatého. Vstup do církve a spojení s tělem Kristovým nastává skrze křest (1 Kor 12,13). Křest také znamená potvrzení víry, znamení pokání a závazek žít podle Boží vůle, která je vyučována Písmem.
Forma křtu a jména
Nejstarší křest nebyl nutně trojitým jménem; původně šlo o křest „do Krista“ (eis Christos), tedy ve jméno Ježíše Krista (Sk 2,38; Sk 8,16). Teprve později byla formulace Mt 28,19 rozšířena na křest ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého. Průběh křtu zůstává stejný: ponoření do vody, které vyjadřuje smrt hříchu a vzkříšení k novému životu.
Novorozenecký křest se v Bibli neprovádí; biblický křest vyžaduje porozumění, kajícnost a vyjádření víry. Pokud někdo byl pokřtěn jako miminko, má být později pokřtěn jako dospělý „po uvěření“, aby křest vyjadřoval vědomé vyznání víry. Formule křtu má vyjadřovat vědomou víru v Otce, Syna a Ducha svatého, a to v souvislosti s Ježíšem Kristem jako Záchranou a Pánem.
Křest a život ve víře
Křest není jen obřad; je začátek veřejného života ve věrnosti Kristu. Křest je „přijetí do Kristova těla“ a „vstup do církve“ - společenství věřících, která má za hlavou Krista. Křest je jedním ze způsobů, jak prokázat ochotu následovat Krista a chápat, že co Bůh učinil pro člověka, vyžaduje lidskou odpověď v podobě víry, pokání a poslušnosti. Křest tedy není magický, ale je jedním z vyučovacích a žívotních kroků, které potvrzují, že člověk je součástí Božího lidu.
Skutečné obrácení a víra jsou společníky křtu; bez víry a pokání nemá křest skutečný význam. Křest nic nekouzlí sam od sebe, ale vyjadřuje podíl na Kristově smrti a vzkříšení. V této souvislosti křest připravuje půdu pro Ducha Svatého, dar, který posiluje a povzbuzuje věřící k službě pro církev a pro svět.
Starý zákon a biblické předobrazy očisty
Očistná voda a rituály v Starém zákoně ukazují na proměnu srdce a očištění od nečistoty; Zachariáš a Ezdráš spojovali očistu vodou s novým srdcem a Duchem (Zach 13,1; Ez 36,25-26). Z Deuteronomia a Koranu vychází předobrazy i v symbolice vody a očisty, které se v Novém zákoně naplňují křtem ke Kristu. Starý zákon tedy doplňuje nový pohled na křest jako ztotožnění s Božím plánem spasení skrze víru a pokání.
V Novém zákoně je křest pojímán jako začátek protivěry a závazek žít novým životem v Duchu svatém. Apoštolové ukazují, že křest je vstupním branou do Kristovy církve, společenství všech věřících z různých národů a jazyků, tvořící jedno tělo. Z tohoto důvodu má křest hluboký duchovní význam a je klíčovým projevem následování Ježíše Krista.
Křest ve vodě (Učení 4)
Praktické souvislosti a odpovědi na otázky
Podle biblické tradice je křest odpovědí víry na Boží čin. Předpoklady křtu zahrnují naslouchání evangeliu, pokání a víru; dále dobrovolné rozhodnutí stát se učedníkem Ježíše Krista, které předchází křtu (Mt 28,19). Způsob křtu je ponoření do vody, nikoli pokropení, protože ponoření vyjadřuje smrt a vzkříšení. Význam křtu spočívá v památce na Kristovo úsilí, smrti a vzkříšení, v identifikaci s Kristem a v začlenění do Kristova těla - církve.
Křest rovněž vyjadřuje naši touhu být poslušní Božímu záměru a sloužit v Duchu Svatém. Není to okamžitá záruka spásy, ale odpověď na Boží milost, která vyžaduje naši aktivní účast a svobodné rozhodnutí sledovat Ježíše. Křest je tedy začátek veřejného putování k věčnému domovu; je to krok, který nasměruje naše další kroky v životě podle Kristova příkladu a učení.
Na závěr: křest je důležitým vyjádřením víry, které potvrzuje, že člověk patří do Kristova těla, a že se chce aktivně podílet na misii církve a na životě žité víry, která vychází z Písma a z moci Ducha svatého.