Nízká centrální orientovaná zděná stavba (loď s presbytářem) na půdorysu šesticípé hvězdy. K záp. cípu lodi přistavěna věž lehce obdélného půdorysu; v horní polovině změněný půdorys na cca pravidelný osmiúhelník. Po jižním boku presbytáře nepravidelná pětiboká sakristie. Loď s presbytářem zastřešena mohutnou cibulovou báně ve tvaru dvanáctiúhelníku; nahoře ukončena hrotnicí s makovicí a hvězdou; krytina šindelová; ve spodní části báně po obvodě několik ležatě obdélných okének s dřevěným rámem. Po celém obvodě cihelná korunní římsa s jednoduchým štukovým profilem. Omítky fasád štukové a nečleněné; místy patrná starší omítková vrstva s více vrstvami nátěrů. Na jižní straně obdélný portál se žulovým ostěním; v překladu vyrytý latinský chronogram (letopočet 1732).
Věž zastřešena cibulovou bání se šindelem, ve vrcholu hrotnice s makovicí a hvězdou. Korunní římsa zděná s jednodušším maltovým profilem, stěny hladce omítnuté. Ve spodní etáži není žádné členění. Přízemí bez oken. V horní části 1. patra drobné čtvercové okénko, v horní části 2. patra obdélné okno s půlkruhovým záklenkem. Sakristie kryta nižší valbovou střechou se šindelem. Korunní římsa vyložená z cihel; v římse několik větracích obdélných otvorů. Zdivo pokrývá hladká omítka bez členění. Na jižní straně vstup; jeho nika sklenutá segmentem a omítnutá. Interiér osvětlený od východu dvěma okny. Na komoře valbová střecha krytá šindelem. Místo soklu pouze odlišně natřený pás omítky. Korunní římsa zděná; profilaci tvoří maltový fabion. Štukové omítky fasád nemají žádné členění. Na S a V straně jedno okno; omítnuté špalety sklenuté segmentem.
Loď s presbytářem - Podlaha z šestibokých leštěných kameninových dlaždic vytvářejících jednoduchý vzorec; před oltářem podlaha vyvýšená z prken. Stropní podhled vodorovný a omítnutý; při stěnách po celém obvodě výraznější fabion. Stěny členěny plochými lisénami. Vstup do sakristie obdélný s hladkým žulovým ostěním. Niky vnějších portálů sklenuté segmentem; po jedné straně niky mramorová kropenka. V horní části západní stěny SZ cípu špaleta zrušeného okna. Ve stěnách zazděno 9 náhrobků. V SV části lodi oblá žulová křtitelnice s motivem mušle. Oltářní menza má zděný omítnutý základ. V podkruchtí - dlažba stejná jako v prostoru lodi. Podhled stropu vodorovný omítnutý a bez fabionu. Zábradlí v půdorysu konvexně vypouklé. V jižní stěně vstup na schody ke kruchtě. Nika portálu z podvěží sklenutá segmentem; po pravé straně mramorová kropenka. Na kruchtě prkenná podlaha zakrytá linem.
V západní stěně obdélný vstup do věže; v jižní stěně průchod na schody do přízemí. Věž - Na podlaze v přízemí žulové desky. Dřevěný trámový strop s vodorovným omítnutým podhledem bez fabionu. Do lodi pravoúhlý portál. Vnější vstup nemá půdorysně zvýrazněnou niku. V 1. patře na části podlahy prkna; pod podlahou vidět konstrukci stropu přízemí. Schodiště má trámkové schodnice a deskové stupně. Vstup z kruchty má boky vyzděné z cihel. Špalety oken mají kolmé omítnuté boky; půlkruhové záklenky situované až nad stropem. Ve 2. patře podlaha prkenná. Zdivo stěn s jádrovou omítkou. Špalety oken mají půlkruhové záklenky; plochy opatřeny stejnou omítkou jako stěny. Zvonová stolice provedena z ocelových profilů.Na stolici zavěšeny dva zvony (na jednom nápis majuskulí a na druhém letopočet 1922).
Ve 3. patře podlaha z prken. Nad částí plochy prkenný podhled přichycený ke spodním plochám vazných trámů. Žebřík ani schodiště do půdy není. Zdivo pokrývá uhlazená jádrová omítka. Nika k hodinovému ciferníku tvarově podobná jako špalety oken. Sakristie - Na podlaze lino. Strop má vodorovný omítnutý podhled; po obvodě nevýrazný fabion. Nika portálu z presbytáře sklenutá segmentem. Komora - Podlaha z leštěných kameninových dlaždic; na části položeny cihly. Nika portálu z presbytáře má segmentový záklenek. V prostoru schodiště ke kazatelně široký otvor vyplněný skleněnými tvarovkami. Schodiště má jedno rameno zakřivené v horní části.
Podkroví lodi a presbytáře - Podhled stropu tvoří síť ze železných prutů. Obvodové zdivo končí zhruba v úrovni podhledu stropu. Krov hambalkový s ležatou stolicí. Hlavní vazné trámy tvoří šestipaprskový rošt, uprostřed stojí na vazných trámech sloup polygonálního průřezu. Nízké valbové a pultové stříšky mají krokve osedlané přes okapové a střední vaznice. Dřevo ručně tesané; ve spojích kolíky, kované skoby, kramle a hřebíky; značení prvků provedeno vyseknutými římskými číslicemi. Pozednice kompletně vyměněny z řezaného dřeva. Podkroví věže - Koruna stě ukončena vodorovně pod pozednicemi. Vazné trámy tvoří hlavní kříž, jehož konce směřují do některých z půdorysých zlomů. Na vazných trámech stojí osmihranný sloup,dolní konce vzpěr začepované do vazných trámů. Dřevo ručně tesané; spoje zajištěny kolíky a kramle; značení provedeno vyseknutými římskymi číslicemi. Dodatečně vloženy oboustranné fošnové kleštiny připojené ke sloupu. Podkroví komory - Obvodové zdivo ukončeno vodorovně zhruba v úrovni podhledu; při vnějším líci cihelná římsová nadezdívka.
Zlatá stezka Soustava historických stezek, která ve středověku spojovala Čechy s Podunajím, dostala v 16. století název Zlatá stezka - Goldene Steig. Horkou novinkou letošní sezony na jihozápadě Čech, od Chodové Plané přes Český les, Šumavu až po České Budějovice, je síť 631 kilometrů značených cest s logem ve tvaru S, které představuje klikatou stezku. I ony nesou jméno Zlatá stezka, ale na rozdíl od původních, obchodních, jde tentokrát o systém pěších dálkových tras, které mnohde vedou místy ke škodě výletníků zatím opomíjenými. Jedním z nich je Javorná. Kostel se nachází na východním svahu lesy pokryté Příčné hory, jež je poznamenaná staletou hornickou činností, která se nám připomíná takřka na každém kroku.
Toto oblíbené slezské poutní místo má svou pohnutou historii. Jeho vznik je spojen s příběhem z doby 30. Poslední vpád švédských vojsk roku 1647 přinesl do kraje i města Zlatých Hor strach a hrůzu. Lidé před drancováním a násilnostmi prchali z domovů do hor a lesů, kde mohli najít bezpečný úkryt. Také žena místního řezníka Anna Tanheiserová, v požehnaném stavu, našla úkryt na úbočí Příčné hory, zvaném Boží dar (Gottesgabe). V místě, které bylo skálou ohraničeno a kryto mohutnou jedlí jako střecha, našla svůj úkryt. Zde přišly na ženu porodní bolesti a v tísni prosila Boha a Pannu Marii o pomoc. Byla vyslyšena a porodila 18.7. 1647 zdravého syna Martina, s nímž se zakrátko vrátila domů. Vyučil se otcovu řemeslu a stal se váženým občanem města - radním. Jeho dcera Dorota Weisová splnila otcovu poslední vůli a nechala u malíře Šimona Schwarzera namalovat obraz Bohorodičky a zavěsila jej na starou jedli v místě otcova narození. Stalo se tak v říjnu 1718.
V příštím roce šel krejčí Samuel Richter ze Zlatých Hor kolem tohoto stromu, aniž by obrazu věnoval nějakou pozornost. Když přešel, vyšla z obrazu světlá záře, která ho přiměla k návratu. Poklekl a pomodlil se. Když odcházel, zdálo se mu, že postava z obrazu vystoupila a dívala se za ním. Dary poutníků umožnily stavbu dřevěné kapličky, do které byl obraz umístěn. Ten měl zázračnou léčebnou sílu. Když se uskutečnilo několik uzdravení závažných případů onemocnění, dal arcibiskupský úřad ve Vratislavi tyto případy vyšetřit komisí. Na základě posudku komise skládající se z kněze Ignáce Schuberta a dvou lékařů, Mathiase Sommera a Christopha Pacheho, byl obraz , který byl namalován dle motivu pasovské Madony od Lucase Cranacha, přemístěn 21. 9. 1729 do farního kostela ve Zlatých Horách.
Za vlády Josefa II. roku 1785 bylo nařízeno kapli zbourat, ale nenašel se nikdo, kdo by státní príkaz splnil. Roku 1805 nechal arcibiskupský lesmistr Hannich kapli přestavět a zvětšit. Zlatohorský arcikněz Dr. Roku 1834 byl položen základní kámen a dne 8. 9. 1841 byl kostel vysvěcen biskupem Danielem Sommerfeldem z Vratislavi. Po roce 1945 se situace změnila. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto a politické klima po roce 1948 tomuto místu nepřálo. 24. 5. 1955 byl státní správou zakázán na poutní místo přístup z důvodů důlních prací a rudného průzkumu. Toto neopodstatněné rozhodnutí zahájilo devastaci celého poutního areálu, v němž kromě církevních staveb byly i dvě restaurace. Začal hlodat zub času a vandalů.
V roce 1968 se sice začalo s opravou kostela, ale v listopadu 1973 byl odstřelen a celý poutní areál srovnán se zemí. V roce 1990 vznikla iniciativa pro obnovu poutního místa a již 22. 2. 1993 bylo vydáno ve Zlatých Horách stavební povolení na postavení nového kostela. Architektonickou studii vytvořil nedávno zesnulý arcibiskupský architekt Tomáš Černoušek z Olomouce. Sbírkami se podařilo získat dostatek finančních prostředků na zahájení i dokončení stavby v hodnotě 27 miliónu korun. Již 23. 9. 1995 byl nový kostel posvěcen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem, 17. 8. 1996 pak poutní dům, 16. 8.1997 ambity a čtyři zvony a 10. 5. Vítejte na stránkách Maria Hilf.Milí poutníci, srdčně vás zveme k návštěvě poutního místa Mariahilf u Zlatých Hor. Kostel zasvěcený Panně Marii Pomocné je otevřen v letní sezóně od dubna do září od 8:00 do 18:00. V ostatních měsících od 8:00 do 16:00.
