Můj příběh začíná asi tak před rokem. Byl jsem nevěřící. Zamiloval jsem se do Lenky, dívky mých snů. Náš vztah byl nádherný, něco co jsem nikdy před tím neprožil. Lenka mě přivedla do sboru, řekl jsem, že to s vírou zkusím. Chodil jsem na katecheze, ale jinak jsem se víc o víru nezajímal. Neměl jsem totiž víru od Boha! Boha jsem neměl na prvním místě a porušil jsem tím hned 1. přikázání. Prakticky ve všem jsem dal na rady nevěřícího táty, který si mě chtěl uchránit sám pro sebe na celý život a nechtěl, abych se s někým seznámil. Láska k Lence se změnila na sebelásku, nepohodli jsme se s Lenkou a táta mě v tom ještě podporoval, že si pak klidně najdu jinou a ať se s Lenkou rozejdu.
Poslechl jsem ho bez domyšlení konečných důsledků. Trest za to na sebe nedal dlouho čekat. Hned se mi všechno zhroutilo, začal jsem kopat kolem sebe, odstrkoval jsem lidi, kamarády, jako nepotřebné věci. A najednou jsem byl úplně sám, ta nejhorší a nejstrašnější věc, pocítil jsem skutečnou samotu a teď si ji troufám srovnat se samotou umírajícího Ježíše na kříži. Ano, měl jsem kolem sebe blízkou rodinu, ale jen o víkendu. A hlavně jsem byl plný lásky, kterou jsem už nemohl nikomu dát, byl jsem na dně svých sil a svého života.
Poté přišla změna.Najednou se to stalo. Pán se nade mnou smiloval a obdaroval mě tím největším darem ze všech. sebe, dal mi víru a ohromnou sílu a lásku. je pryč, cítil jsem Boží přítomnost, ohromný zdroj síly. jsem začal normálně jíst a vrátila se mi chuť do života. uvědomoval velikost Boha a lásku Pána Ježíše Krista. znovu cestu. sám sebe. A proto už vím, že víra je dar od Boha. krok, musí chtít Boha přijmout. smiluje a dá mu dar víry a lásky a zachrání ho. mého Pána. ztratí pro mě, nalezne ji“.
Další cestou pro mě bylo poznání duchovního života - něco, co jsem nikdy před tím neprožil.
- Zkoumání víry vedlo k objevení daru víry a vnitřní síly, které mi dal Bůh.
- Uvědomění, že víra je dar od Boha, mě posunulo k rozhodnutí následovat Ježíše Krista.
- Věřím, že Duch Boží mě vede na každém mém kroku a že slovo Boží má moc pronikat do srdce a mysli.
V dalším období jsem zažíval další proměny. Ukázalo se, že Bohu nestačí jen osobní víra, ale i perspektiva a postoj v modlitbě. Po návratu z biblické školy ze zahraničí jsem zažívala těžký střet s realitou. Bylo pro mě těžké přijmout, že toto je můj nový normál. Boha jsem skoro nevnímala. Nebyl pro mě milujícím Bohem, ale pouhou informací. Blízký a milující Bůh zůstal v Anglii. Já jsem byla zmatená z práce, z přátelství a z Boha samotného. Díky Bohu, přijel do naší církve misijní tým z Austrálie. A modlil se s námi a za nás. A to hodně. Hned druhý den jsem opět vnímala Boží lásku, vedení a blízkost. Vrátila se mi i radost ze služby. Uvědomila jsem si, že Bůh je stejný úplně po celém světě a může se s námi potkat na velké křesťanské konferenci, ale i v pokojíčku.
Další období přineslo zápas s pracovními tlaky. Několik let jsem pracovala v organizaci, ve které jsem měla dobré postavení, dobrý kolektiv, pěkné finance, v práci jsem patřila mezi oblíbené. Přesto jsem začala prožívat v práci marnost a práce mě přestávala bavit. Vznikl z toho jeden velký zamotaný kruh, ze kterého jsem neviděla východisko. Vnitřně jsem prahla po změně, chtěla jsem se vymotat z toho všeho, ale reálně jsem viděla, že nic nezmůžu. Když jsem byla na dně, odjížděla jsem na jeden křesťanský tábor. Přátelé tam na mně poznali, že nejsem v pohodě a že se něco děje. Věděla jsem přesně, čím to je způsobeno. Stále jsem intenzivně přemýšlela nad svou bezvýchodnou situací v práci. Během jednoho večera jsem na táboře slyšela známý biblický příběh o loďce na rozbouřeném moři a Petrovi kráčícím po vodě. Když se začal Petr topit, vykřikl na Ježíše: „Pane, zachraň mne!“
Uvědomila jsem si, že já sama se topím a Pán mě může zachránit. V ten večer jsem se modlila slovy: „Pane, zachraň mě z mé situace v práci. Jen Ty můžeš vše změnit a dodat mi sílu.“ Po tomto večeru jsem dostala odvahu i ujištění udělat radikální změnu. V pondělí, když jsem se vracela po své dovolené zpět do práce, jsem měla s sebou i napsanou výpověď. S manželkou jsme byli jednou na procházce a potkali jsme nějakou ženu, se kterou jsme se dali do řeči. Byla trochu smutná a šilhala.///
Modlili jsme se za ní a zjistili jsme, že má roztroušenou sklerózu, a že se její stav zlepšil po naší modlitbě. Druhá část našeho příběhu se točila kolem radikálních změn v životě a odpuštění, které světle vyprávějí o Bohu. Dlouhá pasáž nás provádí skrze další osoby a jejich svědectví, která ukazují, že Bůh působí v různých životech.
Silné momenty vyplývají z videí a svědectví, které doprovází text.
Svědectví Luka Hahna: Bůh mě musel o všechno zbavit
V závěru se ukazuje, že smysl života spočívá v tom, že jsme milováni Bohem a že víra v Ježíše Krista přináší klid, odpuštění a věčný život. Příběhy Ivany, Karela, Ivky a dalších ukazují rozmanité cesty k víře a potvrzují, že Bůh jedná v různých kontextech a kulturách. Tímto textem se spojují různé zkušenosti do jednoho tématu: dar víry jako záchrana v okamžiku největší tmy a jako průvodce k plnějšímu životu.
tags: #krestansky #pribeh #na #den