Dvanáct proroků, známých také jako Menší proroci, je souhrnné označení pro dvanáct autorů prorockých knih Starého zákona. Jejich spisy jsou charakteristické menším rozsahem ve srovnání s tzv. Působili v různých obdobích izraelských a judských dějin, přibližně od 8. do 5. století př. n. l.
Universální rámec Božího plánu a jednotlivé knihy
Univerzalita Božího plánu: některé knihy (např. Kniha Ozeáš) popisují ohlédnutí k počátkům Izraele a boje s asyrskou velmocí; Kniha Joel - popisuje devastující útok kobylek a následné sucho jako Boží soud; Kniha Amos (8. stol. př. n. l.) - prorok odsuzuje okolní národy a především Izrael za sociální útlak a nespravednost; zmiňuje velké zemětřesení, které oblast skutečně postihlo. Kniha Abdiáš - nejkratší kniha Starého zákona; autor viní národ Edómu za jeho podíl na zničení Jeruzaléma a předpovídá mu Boží trest. Kniha Jonáš - vypráví příběh proroka, který se snaží utéct před Božím příkazem kázat pokání v Ninive. Po dramatickém zážitku, kdy ho spolkne velká ryba, nakonec úkol splní a Ninive je zachráněno. Kniha Micheáš - vznikala v době bojů s asyrskou velmocí; sloužila jako povzbuzení pro lid a vyjadřuje naději v příchod Mesiáše. Kniha Nahum - popisuje Boha jako mocného bojovníka, který se zastane svého lidu. Kniha Abakuk - psána formou dialogu mezi prorokem a Bohem; Abakuk se ptá, jak dlouho bude Bůh přehlížet hříchy Judska. Kniha Sofoniáš - varuje judský národ před Božím trestem za bezpráví, útlak a modloslužbu. Kniha Aggeus - prorok aktivně povzbuzuje navrátilce z babylonského zajetí k obnově jeruzalémského chrámu. Kniha Zachariáš - obsahuje sérii vidění, například o čtyřech jezdcích, kteří hovoří s andělem. Kniha Malachiáš - poslední kniha souboru.
Poslední věta shrnuje: „Prorok působící v 8. století př. n. l.“. Označení „Menší“ či „Malí“ se nevztahuje k jejich teologickému významu, ale k výrazně kratšímu rozsahu knih ve srovnání s trojicí Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel. Skupina prorockých knih SZ byla tradičně sdružena do jedné knihy či svitku a její pořadí je pevné, přestože v septuagintním kánonu se některé detaily liší.
Co do obsahu a formy
Co se obsahu týče, představují menší proroci do jisté míry různorodou směs žánrů a témat, na níž se ukazuje složitý vývoj této literatury. Základem jsou texty prorocké, založené na žánru orákulu soudu a orákulu spásy. U těchto knih se předpokládá původ v autentických proroctvích proroků působících v předexilních severním Izraeli a předexilním Judsku, ale také v exilu a době poexilní. Tyto zárodky byly v průběhu času rozšiřovány, doplňovány a vykládány. Některé texty vykazují helénistický charakter a některé lze zařadit mezi apokalyptiku; některé texty svým charakterem vybočují z rámce prorockého žánru, zejména kniha Jonáš, která představuje helénistickou novelu.
Knihy menších proroků obsahují kromě prorockých textů také další žánry, jako například epizody a komentáře. Texty ukazují, že texty jednotlivých knih na sebe vzájemně navazují, např. pomocí klíčových slov a témat, a že tedy m. p. jsou chápány jako celistvá kniha. Pořadí knih je tedy pevné a jejich uspořádání vychází z chronologických údajů a historických rámců. V hebrejském kánonu i v řecké tradici existují odlišnosti, které vyjadřují eschatologické schéma: soud nad Izraelem, soud nad národy, a významná role prvního a posledního sady (Ozeáš a Malachiáš). Malachiáš jako poslední sz. kniha navazuje v křesťanském kánonu na zvěst Nového zákona.
Samuel - klíčový starozákonní prorok a součást širšího kontextu
Jméno Samuel má významnou roli v populární kultuře i v biblickém dědictví. Samuel je nejdříve představen jako prorok a poslední soudce Izraele; jeho příběh a počátek kariéry pochází z knihy První Samuelovy. Narození Bohem zaslíbeného Samuela souvisí s příběhem matky Chanany, která prosila Hospodina a slíbila, že dá syna Hospodinu na službu po celý život. Verše 1. kapitoly popisují, jak Henna, žena Elkanova, modlila se v Šílu a slíbila dávat svého syna Hospodinu; nakonec syna porodila a pojmenovala ho Samuel, což podle některých výkladů odráží „vyslyšen Bohem“.
Životopis Samuela zahrnuje klíčové momenty: sloužil Hospodinu v přítomnosti Élího; Hospodinovo slovo bylo v té době vzácné; Hospodin volal Samuela, ten myslel, že volá Élí, dokud Élí nepochopil, že volá Bůh. Samuel tedy přijímá Boží poselství a stává se služebníkem Pána. V textu 1 Samuelova se dále ukazují konflikty se syny Élího a jejich hříšná činnost v chrámu, což vede k Božímu soudu nad domem Élího a ustanovení věrného kněze, který bude jednat podle Božího srdce.
Samuel se tak stává nositelem věrnosti Božího lidu a jeho vyučování a služba se vyvíjejí v souladu s Boží vůlí. Texty 1. Samuelovy sledují vývoj prorocké služby a její vliv na izraelské království, kterou později vyhledají Saul a David. Samuelovo působení a vyznání Boží vůle jsou proto centrální pro pochopení historie izraelského národa a jeho duchovního rozvoje v období před exilom.
tags: #maly #starozakonni #prorok