Narodila se ve Skopje, v albánské oblasti Kosovo, která o několik let později přechází do rukou Jugoslávie. Narodila se v katolické, šťastné a bohaté rodině schopného obchodníka a doktora farmacie. Při křtu dostala jméno Agnese.
V irském Dublinu vstupuje k sestrám Naší Paní Loretánské. Při cestě vlakem na duchovní cvičení ji zasahuje bída chudých. Cítí povolání zcela se věnovat službě chudým a opustit kongregaci Naší Paní Loretánské.
Po dlouhém zkoumání přichází odpověď z Vatikánu schvalující novou kongregaci sester Matky Terezy. Navštěvuje papeže, vrací se do Kalkaty, kde 5. Silou Matky Terezy je Láska. Přeji si, abyste všichni naplnili svá srdce velikou láskou. Nepředstavujte si, že tato láska musí být něčím mimořádným, má-li být pravá a vřelá. Ne. To, co potřebujeme ke své lásce, je trvalá touha milovat toho, kterého milujeme.
I my mnohdy dokážeme zahořet láskou, která naplní naše srdce až po okraj. Pokud však tato touha není naplněna, plamen lásky buď pohasne, nebo způsobí dokonce škodu na duši. Často se mi zdá, že se lidé opravdové lásce brání ze strachu. Chceme být spíš milováni, než se vydávat všanc a riskovat nepřijetí nebo ztrátu. A tak své touhy krotíme, aby raději nebyly trvalé. Láska se pro nás stává riskantním podnikem, nejistou investicí a někdy až nebezpečnou iluzí - vždyť vidíme tolik našich přátel a známých, jejichž plamen lásky se nakonec změnil ve velké spáleniště.
Zkušenost Matky Terezy je přesně opačná. Náš život by byl mnohem radostnější, kdybychom se dokázali přiblížit tomuto ideálu lásky - přes všechna zklamání trvale milovat toho, koho milujeme. Je nutné jednat do konkrétních skutků. Slova „miluji tě“ dnes vypouštíme z úst jako komiksovou bublinu, která se vznáší nad našimi hlavami s roztouženými výrazy. Slova o tom, že láska je spojená i s bolestí, se zdají být jako nepatřičné rušení této idylky, jako morální pocitování, které člověku komplikuje život.
Život nás ale učí, že láska a bolest spolu chodí v podivné symbióze a vzájemně se potvrzují. Když matka dává život dítěti, tak to vždycky bolí. Matka Tereza svou lásku potvrzovala každodenní bolestí rukou, nohou, často i celého těla. Věděla, jak bičuje déšť, jak bolí hlad a žízeň, jak spaluje sluneční žár, jak dotírá zima v noci bez přístřeší.
Je zapotřebí, abychom si položili nepříjemnou otázku: Když říkáme, že milujeme, vydáváme se opravdu cele? Milovat musí být tak normální, jako je žít, jako je dýchat, den po dni až do smrti. Jenom láska bude jednou měřítkem hodnoty našeho života. Láska ovšem potřebuje růst a zrání. Bůh jako milující Stvořitel touží po svobodné odpovědi svého stvoření. Láska je nejniternějším poutem mezi Bohem a lidmi. A sestry Matky Terezy jí dostávají tím více, čím více jí svou prací pro chudé nezištně vydávají. Jejich lásce není nic zatěžko, protože práce je pro ně modlitbou a bohoslužbou.
Starší muž se za ranního rozbřesku procházel po pláži. V dálce před sebou spatřil mladíka, jak sbírá hvězdice a hází je zpět do moře. Když se přiblížil až k němu, zeptal se ho, proč to dělá. Dozvěděl se, že mořem vyvrhnuté hvězdice na ranním slunci uschnou. „Ale pláž je mnoho kilometrů dlouhá a jsou na ní miliony hvězdic,“ namítal stařec. Mladík se podíval na hvězdici, kterou držel v ruce, a hodil ji do bezpečí vln.
- Život Matky Terezy je ukázkou, jak láska dovede spojovat víru s konkrétní službou chudým.
- Víra není jen slova, ale čin, který vyžaduje obětavost a odvahu riskovat vlastní pohodlí.
- Publikum může nacházet inspiraci v příkladu drobných skutků, které každý může vykonat.
