Sixtinská kaple s Michelangelovými freskami je součástí Vatikánských muzeí.
Nesmí se v ní fotografovat a pohyb turistů v kapli regulují hlídači.
Pokud se řadíte mezi obdivovatele výtvarného umění a obzvláště malířství, přijdete si v Římě na své.
Mezi nejvýraznější a nejhodnotnější díla, která kdy stvořila lidská ruka, rozhodně patří výzdoba Sixtinské kaple ve Vatikánu.
V Sixtinské kapli, jež je součástí Vatikánských muzeí, naleznete dvě Michelangelova veledíla, a to monumentální stropní fresku Stvoření světa a také fresku Poslední soud, která je umístěna na stěně za oltářem.
Freska je unikátní styl malby, kdy malíř maluje přímo na čerstvě omítnutou zeď.
První zmiňovaná malba, Stvoření světa, byla započata, když bylo umělci 33 let.
On sám nebyl ze zakázky nijak nadšený, protože se považoval spíše za sochaře.
Výzva, ale nakonec zvítězila nad přesvědčením a Michelangelo se zhostil úkolu opravdu znamenitě.
Budete-li mít příležitost se do Sixtinské kaple podívat, posoudíte velkolepost i krásu díla sami.
Michelangelo pracoval na fresce celé čtyři roky a svou rukou vyzdobil 1 000 metrů čtverečních plochy, což byla velmi namáhavá a vyčerpávající práce.
Strop kaple zdobí výjevy ze Starého zákona, konkrétně z knihy Genesis.
Michelangelo se do Sixtinské kaple vrátil, a to po téměř 30 letech, aby namaloval Poslední soud.
Zeď za oltářem, na které je výjev z bibleckého zúčtování, měří „pouhých“ 226 metrů čtverečních.
Malováním strávil dalších pět let usilovné práce.
V Posledním soudu kromě vznášejících se světců a andělů zanechal Michelangelo dokonce svůj autoportrét.
Navštívíte-li kapli, zaměřte se na staženou lidskou kůži v rukou svatého Bartoloměje.
Sixtinskou kapli ve Vatikánu navštíví každý den 25 tisíc návštěvníků.
Ti ovšem do kaple přinášejí i vlhkost, která se sráží na stěnách a zanechává po sobě závoj soli.
Jeden měsíc v roce je proto vyhrazený na léčebnou kúru.
Noc co noc se v kapli scházejí restaurátoři a speciálními technikami vzácné malby z 15. a 16. století ošetřují.
Když se v půl šesté večer zavřou dveře a Sixtinská kaple utichne, mají restaurátoři čas do rána, aby zjistili, v jaké kondici nejslavnější malovaný strop světa je.
Po jeden měsíc v roce noc co noc musí postavit lešení, opatrně, aby stěny nepoškrábali.
Michelangelovy malby ale nejvíc zraňuje voda.
„Naše těla jsou tvořena z vody, a když navštěvujeme Sixtinskou kapli, přinášíme dovnitř také vlhkost. Kromě toho také teplo, protože každý člověk vyzařuje, jako kdybyste rozsvítili 80wattovou žárovku,“ říká vedoucí restaurátorů Francesca Persegati.
Jen na Michelangelův Poslední soud v Sixtinské kapli se ročně podívá šest milionů lidí.
Sejmout vrstvu soli lze náročnou procedurou za pomoci destilované vody a japonského papíru.
„Vezmeme čistou, destilovanou vodu a štětcem naneseme na povrch velmi tenkou vrstvu. Sůl se rozpustí, vsákne se do papíru a ten pak opatrně sejmeme,“ popisuje způsob čištění Persegati.
Michelangelo používal syté barvy, tlumilo je však znečištění.
Jediné světlo, které do kaple kdysi dopadalo, bylo to denní.
Moderní technologie a kvalitní osvětlení dnes umožňují lepší čistění fresek.
Díky nim lze také spatřit skutečné barvy, které Michelangelo používal.
Při analýzách tónů barev v papežské kapli pomáhají i speciální kamery.
„Vidíme barvu každého jednotlivého pixelu a porovnáváme ho po celé roky. Za šest měsíců to změříme znova a uvidíme, zda se něco změnilo,“ vysvětluje Fabio Morresi, který se zabývá analýzou barev.
„I experti po sobě ale na místě činu zanechávají stopy. Záměrně. Třeba v Sixtinské kapli po nich na stěnách zůstaly čtverce a trojúhelníky. Vatikánský tým jim říká svědci.“
Budoucím restaurátorům mají dát představu o tom, jak tmavé byly výjevy dřív,“ říká redaktorka ČT Magdalena Sodomková.
Podobné péče se dostává i českým památkám. Také v České republice se restaurátoři podobně starají o památky, nyní pracují třeba na Karlštejně.
„Používáme veškeré současné dostupné průzkumové metody, jako je například infračervená reflektografie, kterou můžeme vidět spodní barevné malířské vrstvy. Touto technikou tak třeba můžeme vidět podkresby, jakými si malíř rozkreslil celou scénu,“ říká restaurátor Adam Pokorný.
Udržovat historické malby při životě je nekončící proces a navrátit jim původní podobu může trvat dlouhé roky.
Michelangela Buonarrotiho v roce 1508, kdy mu bylo třiatřicet, povolal papež Julius II., aby se ujal výmalby Sixtinské kaple v Římě.
Michelangelo byl považován za vynikajícího sochaře, jeho socha Davida z roku 1504 překonala dobové představy o kráse člověka, ale s malířstvím neměl příliš zkušeností.
Přesto si papež žádal právě jeho a inicioval výzdobu renesanční stavby z roku 1480, kterou navrhl architekt Baccio Pontelli.
Kaple má délku 41 m a šířku 13 m, zvenku není zajímavá, ba připomíná pevnost, ale uvnitř se odehrává zázrak renesančního umění.
Francouzský spisovatel Romain Rolland usoudil, že obrazy pokrývající klenbu a stěny, jsou „výkvětem čisté a divoké krásy.“
Podle Michelangelových poznámek si můžeme udělat představu o průběhu prací na stropu.
S výzdobou zaklenutého stropu začal 10. května 1508 a postupně pracoval až do roku 1512.
K ruce měl několik pomocníků, které později zřídil, a doprovázel jej Pietro Roselli, jenž mu omítal strop.
Na jedné kresbě se sám zachytil, jak ztvárňuje Stvoření světa.
Lešení bránil a navrhl dřevěnou plošinu s konzolemi do stěn kaple, aby mohl pracovat bez narušení bohoslužeb.
Postupně musel řešit problémy s výškou a pracoval v bezmála dvacetimetrové výšce, často v nepřirozených polohách.
V 1536 se do kaple vrátil jako služebník papeže Pavla III. a namaloval Poslední soud na oltářní stěně.
Namaloval se i v podobě stažené kůže, kterou drží svatý Bartoloměj.
Sixtinská kaple, Cappella Sistina, je součástí Apoštolského paláce ve Vatikánu a slouží pro konkláve a obřady.
Kaple byla postavena na přání papeže Sixta IV. a stala se symbolem renesančního umění a papežských dějin.
Strop popisuje devět scén z Genesis: stvoření světa, Adam a Eva, hřích a Noemova potopa; obklopují jej ignudy - nahé mladíky.
Náměty a fresky na bočních stěnách zobrazují život Mojžíše a Krista, doplněné skrytými významy a symboly.
Fresky Posledního soudu na oltářní stěně mají 390 postav a dokončeny byly v roce 1541, jejich odhalení způsobilo skandál kvůli nahým postavám.
Na stěnu byl původně umístěn rám a bylo zazděno několik oken, aby vznikla plocha pro dílo.
Technika tady byla al fresco, tedy malby na vlhké omítce, a barvy byly minerální a pigmenty smíchané s vodou.
- Obraz Posledního soudu a jeho význam ve spojení s reformací.
- Historie a postup prací na stropu a následná restaurátorská péče.
- Současná diagnostika a analýzy barev pomocí moderní techniky.
Sixtus IV., Michelangelo a konkláve: stručná historie Sixtinské kaple
Sixtinská kaple zůstává středobodem renesančního umění, a její fresky si vyžadují neustále udržovanou restaurátorskou péči a moderní diagnostiku.