Historické i literární zpracování Mistra Jana Husa zůstávají nadále živým tématem, které ukazuje, jak jeho myšlenky zásadně ovlivnily náboženské i kulturní dění v Evropě.
Jan Hus - Významná osobnost českých dějin, reformátor a teolog, jehož myšlenky zásadně ovlivnily náboženské a kulturní dění v Evropě.
Jméno Mistr Jan Hus zná v naší zemi snad každý, patří mezi vybrané hrdiny naší historie a jeho jméno je synonymem boje za pravdu.
Do království, kde každý bojuje s každým, se po mnoha letech vrací z Itálie Hynek Tas z Boru, tvrdě vycvičený středověký osobní strážce.
Do Kostnice v Německu se Hus vydává v průvodu přítele Jana z Chlumu a koncil se dochází k jeho soudu.
Když v časech Betlémské kaple hlásal slovo Boží v českém jazyce, měl Hus odpor proti odpustkům a kázal proti nim, jak vysvětluje i příběh z betlémské kaple.
V srpnu 1412 Jan Hus opouští Prahu, protože Řím uvalil na Prahu interdikt a na Jana Husa zostřenou klatbu.
Hus nadále odmítal ničení Viklefových knih a odmítal zákaz kázání v soukromých kaplích.
V červnu 1415 stanul Jan Hus před kostnickým koncilem, avšak nebyla mu dána možnost obhajoby, jak Hus sám vytrval.
Koncil žádal, aby bez výhrad odvolal své učení, a vytýkal mu třicet heretických vět z jeho spisů.
Hus se energicky hájil, že není kacíř, a odmítal odvolání těch částí, které nikdy nehlásal.
Přestože byl Hus vybaven ochranným glejtem od krále Zikmunda Lucemburského, Husův spor s církevními představenými skončil tragicky upálením 6. července 1415.
Jeho popel pak byl vysypán do Rýna.
Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev.
Když se Janu Husovi blížila čtyřicítka, zdál se být na vrcholu slávy a vlivu, a vrcholilo to v době Štaufů.
Hus vrcholil v 12. a 13. století, avšak jeho myšlenky a kritika církve byly pokračovány i v dalších dobách reformních snah.
V Anglii samotné byly předpoklady pro reformu těžké kvůli vnitřním sporům, což ovlivnilo i Husovo hnutí.
Kontinentem se v té době rychle šířila hereze a Husovy názory se staly evropskou záležitostí, ačkoliv hnutí bylo v počátcích spíše lokální.
Husův proces je výsledkem dlouhodobého badatelského zájmu Jiřího Kejře a ukazuje dramatický a dosud obecně málo známý průběh procesu s pražským mistrem.
Edice H. spisů byly v 16. a 17. století nedostupné, a první odborné činnosti v tom směru nastaly až později, kdy Palackého a další začali dokumentovat husitskou problematiku.
První svazky monografií a edic o Husovi vycházejí až po tolerančním patentu a později se rozvíjí moderní historiografická literatura.
Autorka se snaží popsat Husův život komplexně, včetně podstaty jeho učení a atmosféry a pozadí sporů, jichž byl ústřední postavou, a kniha poskytuje vhled do Husova života i do tehdejší krize církve.
Její kniha dává živý, ucelený i detailní obraz Husova života a doby, a to philosophicky kultivovaným způsobem s postřehy o střetu realismu s nominalismem.
Dobře jsou vysvětleny hlavní body Husova učení a inspirace Johna Wicleffa, a představuje se i podstata Husovy nauky.
Originálně a poutavě je vykreslen obraz Husova příběhu spoluhráčů a protivníků, zejména postav jako arcibiskup Zbyněk Hazmburk, král Václav IV. a Štěpán Páleč.
V textu zazní také zmínky o Betlémské kapli a o významných textech, které formovaly Husovu teologickou a kazatelskou činnost.
Diskuse o Husovi v 20. století zahrnuje i pohledy na to, zda jsou jeho obrazy čistě historické či ideologicky podmíněné.
V souvislostech husitské problematiky jsou uvedeny i souvislosti s Viklefovou teologií a s problematikou církevní reformy.
Česká literatura o Husovi začala výrazně růst po roce 1781 a dále se rozvíjela ve 19. a 20. století, s významným vlivem Palackého a dalších na národní obrození.
V souvislých pasážích textu se ukazuje, jak se na Husovi od 15. století až po 20. století vytvářely různé pro- a anti-Husovy interpretace.
Vynořují se i myšlenky o tom, zda Hus nebyl spíše ikonickou postavou než historickou realitou, a zda jeho obrazy nevedou k legendám.
