Pieta z dominikánského kláštera v Chebu a její souvislosti s historií umění Čech

Cheb byl ve středověku významným centrem díky své pozici na cestě spojující Prahu a Norimberk, a to se odráží i v mimořádném fondu gotického umění, zejména sochařství. Nejstarší vrstvu chebské sbírky představuje expresivní mystická pieta z dominikánského kláštera z doby kolem roku 1350 původem z Durynska či Frank. Chebská kronika z roku 1550 popisuje událost, kdy kázání neznámého mnicha právě před touto sochou vyústilo v pogrom proti místním Židům. Tvář Panny Marie vykazovala takovou míru utrpení, že byla na konci 19. století na žádost farníků ořezána a nově doplněna v kašírované hmotě. Při novodobém restaurování byl tento přídavek odejmut a socha zůstala bez tváře.

Jen o něco mladší je trojice soch představující trůnící Madonu mezi sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou z 60. let 14. století, pocházející ze špičkové pražské dílny. Třetím vrcholem sbírky je pozdně gotický oltář ze Seebergu (1520) s Pannou Marií a čtveřicí světců v původní gotické oltářní skříni, patřící k nejlepším pracím pozdně gotického umění u nás. Charakteristický styl opakující se i u několika dalších soch dokládá, že už šlo o dílnu, která měla své sídlo v Chebu. Další zajímavou skupinou je trojice Odpočívajících Kristů rovněž z počátku 16. století. Vysoká četnost tohoto námětu na Chebsku (evidujeme celkem šest soch) a jejich vzájemná blízkost opět naznačují, že sochy vznikly ve zdejší dílně.

V Boskovicích patří mezi nejstarší sbírkové předměty obraz Založení dominikánského kláštera v Boskovicích z konce 17. století, malíř neznámý, možná Jiří František Jurnej zvaný Tříska. V popředí obrazu řeholník předkládá plány kláštera, v pravé části je boskovický hrad a pod ním stavba konventu a kostela; nad nimi dohlíží zakladatel řádu sv. Dominik. Zobrazené atributy odkazují na legendu o narození Dominika a na lilie jako symbol čistoty; erbové znamení Zástřizlů je rovněž přítomné.

Dominikánský řád, založený sv. Dominikem roku 1216, se rychle rozšířil po Evropě. Oproti starším řeholím byl řádem žebravým a působil ve městech; proslul vzdělaností a byl spojen s učenci středověku Albert Veliký a Tomáš Akvinský. Do českých zemí přišli dominikáni krátce po založení řádu; Boskovické založení kláštera na konci 17. století je poněkud zvláštní, motivace fundátorů zůstává do jisté míry nejasná. Zakladateli kláštera v Boskovicích byli Jan Bohuš Morkovský ze Zástřizl a Zuzana Kateřina Liborie.

V Chebu byl klášter zasvěcen kostelu sv. Václava a samotná sakrální architektura prošla proměnou: nejstarší gotický kostel byl nahrazen raně barokní stavbou, která byla dokončena kolem roku 1689. Stavba nového kostela a kláštera během 17. století změnila orientaci a rozvržení, a v 18. století došlo k dalším barokním úpravám včetně interiérových oltářů a kazatelny od místního sochaře Kryštofa Langera. Původní gotické prvky byly později doplněny, z části zachovány ve formě fragmentů a obrazných figurálních prvků.

Interiéry chebského kostela a kláštera dnes ukazují komplexní období: gotické nástěnné malby a monumentalizovaná sochařská díla, která prošla renesančními i barokními úpravami. Zvláštní význam má pieta z 1350, která je považována za jedno z nejvýznamnějších děl středověkého sochařství v Čechách a která patří do sbírek Galerie výtvarného umění v Chebu. Také obraz Založení dominikánského kláštera v Boskovicích ilustruje, jak se dobové ideje a umělecké formy promítaly do zakládání a výzdoby dominikánských institucí.

Historie kláštera a kostela v Chebu

Dominikánský kostel a klášter v Chebu prošly během 17. a 18. století zásadní proměnou. Původní gotická stavba byla nahrazena barokní konstrukcí, která byla dokončena v roce 1688-1689, a následně rozšířena v několika fázích až do dokončení kolem roku 1720. Hlavní oltář byl procesně nahrazen v roce 1880 neorenesančním; kazatelna a oltář sv. Jana Nepomuckého pocházejí z poloviny 18. století a jsou dílem Kryštofa Langera. Z hlediska duchovní správy byl klášter mísen s různými řády a funkcemi, včetně poté, co byl konvent uzavřen v 18. století a později adaptován pro jiné účely, jako internáty či muzea.

Po zrušení dominikánského konventu v Chebu v roce 1784 byla zařízení rozprodána, budova konventu poté sloužila různým účelům a v 20. století byla z velké části vrácena církvi a využita pro kulturu a školství. Restaurování 90. let 20. století odkrylo původní nástěnné malby a posílilo povědomí o výtvarném významu klášterního areálu. V rámci expozice Chebské galerie a regionálních muzeí se tak pieta a další gotické a barokní díla dostávají k široké veřejnosti a připomínají dlouhou kontinuitu kulturního dědictví města.

Současnost a význam pro Českou republiku

Gotická Pieta z Chebu patří k nejvýznamnějším dílům středověkého sochařství v Čechách a je důležitou součástí sbírek Galerie výtvarného umění v Chebu (inv. č. P 273). Klášter v Boskovicích a jeho zakládací listiny ukazují propojení mezi uměním, náboženskou vizí a politickými sítěmi v raném novověku. Obě lokality, Cheb i Boskovice, reprezentují význam dominikánského ducha středověku i raného novověku, kdy umění a architektura sloužily nejen náboženským, ale i kulturním a institucionálním potřebám společenského života.

tags: #pieta #z #dominikanskeho #klastera