Rukopis s Desatem z 2. století, tzv. Desatero, Desatero přikázání, Desatero Božích přikázání či dekalog (z řeckého δέκα deka deset + λόγος logos slovo,[1] hebrejsky עשרת הדיברות Deset slov) považují židé a křesťané za přikázání, která Bůh dal lidem jako směrnici pro způsob života.
Podle Starého zákona předal Bůh dvě desky s přikázáními na hoře Sinaj do rukou Mojžíšových.
Pergamen (612x502 mm) z r. 1768 od Jekuti'ela Sofera zpodobňující Desatero z r.
Pro etiku v židovství a křesťanství má Desatero přikázání zásadní význam.
Desatero je považováno za „katechetický souhrn morálky“, bylo recitováno v jeruzalémském chrámě, zbožní Židé je recitují denně při ranní modlitbě.
Desatero bylo a je v západní kultuře využíváno pro posilování společenských mravů, neboť 4. (resp. 5.) až 10. přikázání Desatera vymezuje základní mezilidské vztahy (tzv. 2.
Jednotlivá přikázání Desatera se podle jednotlivých tradic číslují odlišně.
Židovská tradice (Ž) chápe sebepředstavení Boha jako samostatné první přikázání.
Číslování (A) pravoslavných a reformovaných církví ponechává první dvě přikázání (tj. příkaz monoteismu a zákaz zobrazování Boha) rozdělené.
Číslování (B) běžné v katolické církvi a lutherských církvích tyto dvě sloučilo a rozděluje naopak poslední přikázání.
Letniční hnutí, evangelikální hnutí a svobodné církve obvykle přejímají znění Desatera doslovně, kdežto ostatní křesťanské církve obvykle využívají kratšího textu navazujícího zejména na sv. Augustina.
Ten si ve svém spise Questiones in Exodum kladl nad Desaterem pět otázek, přičemž jeho odpovědi zásadně ovlivnily výklad textu v západním křesťanství.
Augustin prosazoval ze symbolických důvodů dělení 3+7.
Přikázání „nezabiješ“ vykládal úzce jako zákaz nespravedlivého zabití.
Naopak přikázání „nezcizoložíš“ a „nepromluvíš křivé svědectví“ chápal široce jako zákaz jakéhokoliv smilstva, respektive lži.
Zákaz bažení pak vysvětloval jako vnitřní hřích.
Pozitivní formulace prvního přikázání „V jednoho Boha věřiti budeš“ pochází až z konce 16. století.
Poprvé ji použil Petr Kanisius v německé verzi svého Malého katechismu.
Do češtiny se dostala v roce 1778 při překladu vídeňského Velkého katechismu.
Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.
Nebudeš zneužívat jména Hospodina, svého Boha.
Pamatuj na den odpočinku, aby ti byl svatý.
Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu.
Nebudeš dělat žádnou práci - ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách.
V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul.
Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh.
Šest dní budeš pracovat… ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty.
Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží.
Nesesmilníš.
(dosl. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního.
Podle zmínky o „dvou deskách Zákona“ se vžilo dělit v katechezi Desatero na první a druhou desku: 1. = vztah k Bohu; 2. = vztah k lidem.
Křesťanská tradice ovšem začíná 2.
Vědecká analýza Desatera někdy považuje přikázání o víře v jediného Boha za součást 1. židovského přikázání („Já jsem Hospodin, tvůj Bůh …“); přikázání o nezobrazování Boha za samostatný článek (jako v evangelické tradici) (Filon Alexandrijský, H.
Tradiční výklad předpokládá, že Zákon v dnešním stavu, včetně Desatera, přijal Mojžíš na Sinaji.
Biblická kritika naproti tomu rozlišuje v Bibli různé časové a tradiční vrstvy, což připouští postupné a mozaikovité vznikání Bible, včetně Desatera.
U něj se předpokládá velmi stručná podoba u všech přikázání, jako u „Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš“ (G. v. Rad).
V pozdějších komentářích a výkladech se obě verze liší, bývají tudíž považovány za pozdější dodatky.
F. L. Hoßfeld a W. Johnstone jsou toho názoru, že celé Desatero vzniklo až v babylonském zajetí či po něm (asi 6. století př. n. l.).
Pravděpodobný může být vliv Egyptské knihy mrtvých, v jejíž 125. kapitole.
Podle H. Greßmanna a E. Jenniho pochází jádro už z Mojžíšovy doby (14.-13. stol.).
Podle L. Perlitta z konce 7. stol. J. Wellhausen jej datuje 8. stol. atd.
Vodítkem je především předpoklad, že osloveným je muž, svobodný rolník, ženatý, otec dětí, syn starých rodičů, majitel statku a otroků - sociální status, k němuž se (kočovní) Židé vypracovali až v pozdějších dobách.
V důrazech na sobotu je zase spatřován vliv náboženského života v době chrámů a po babylonském zajetí.
Původní jazyk, kterým bylo Desatero vytesáno do kamenných desek, není jednoznačně znám.
Podle teologa O. Havelky bylo původní Desatero vytesáno (Mojžíšem, respektive Hospodinem) do kamene ve střední (klasické) egyptštině.
Psaná hebrejština v době exodu Hebrejů ještě neexistovala.
Některou formu protokenaanského jazyka Hebrejové mohli znát, ovšem pravděpodobně v egyptském otroctví nemohli pěstovat literární umění.
Možné je podle Havelky také protosinajské písmo, které mohlo být známé v místech, kde Hebrejové pracovali na výrobě cihel pro nová egyptská města.
Některé znaky protosinajského písma byly převzaty z hieroglyfů a písmo je snad předchůdcem písma fénického.
Existuje rovněž hypotéza jednoduchých piktogramů.
Podle Bible psal Bůh v dějinách spásy pouze dvakrát: ve Starém zákoně do kamene, v Novém zákoně do písku.
Ve všech abrahámovských náboženstvích mají zásadní význam první dvě resp. tři přikázání.
Kladou totiž jako ústřední bod víry jednoho Boha, s nímž Abrahám uzavřel smlouvu.
Pro neabrahámovská náboženství nemají proto tato dvě (resp. tři) přikázání význam.
Podobně je tomu i s příkazem svátečního odpočinku.
Korán popisuje v 17. Desatero však v Koránu samotném nehraje žádnou roli.
Jeho obsah lze však přitom v textu Koránu nalézt; samotná 17. súra obsahuje několik z příkazů obsažených v Desateru.
Příkaz víry v jednoho Boha se nachází na vícero místech; v Koránu se však nenachází explicitně zákaz zobrazování, který se vyvozuje z často opakovaného zákazu uctívání obrazů.
tags: #posledni #prikazani #h #turtledove