V tomto článku se zaměřujeme na význam stromů na polích v kontextu křesťanské symboliky a lidových tradic, a jak tyto motivy mohou obohatit texty písní. Zvolený částečný materiál nabízí výklad Velikonoc, jarních obřadů i propojení přírody s duchovností, které lze zpracovat do žánru „stromy na polích“ jako metafora působivého vyjádření víry.
Křesťanská symbolika Velikonoc a původ lidových zvyklostí
Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování. V západní křesťanské tradici Velikonoce připadají na neděli po prvním jarním úplňku, tedy na měsíc březen či duben. Slovanský název svátku, Velikonoce, se vztahuje k „velké noci“, v níž byl Kristus vzkříšen.
Vzhledem k blízkosti křesťanských Velikonoc a jarní rovnodennosti mohou mít tyto tradice původ v pohanských oslavách příchodu jara. S Velikonocemi je spojena řada lidových zvyklostí. Předzvěstí přicházejícího jara bylo v minulosti vynášení „Smrtky“ - „Moreny“. Děvčata si vytrhla ze stodoly starý došek, který oblékla do ženského kroje. S figurínou Moreny obcházely děti celou dědinu. Když obešly celou vesnici, hodily ji na konci dědiny do potoka, aby ji odnesla voda.
Na Smrtnou neděli chodila všechna děvčata s májem. Byla to jívová větev, které se v Nové Lhotě říkalo „bahnačka“. Byly na ní navlečené „páterce“ (růžence) režné slámy, v níž byly navlečeny barevné stuhy. Celý máj byl ověšen vaječnými skořápkami. Děvčata nosila máj dům od domu. Zazpívala pod okny a hospodyně jim přinesla koledu - vajíčka, buchtu, sušené ovoce nebo peníze. V Nové Lhotě si lidé ulamovali kousek máje, pak jej vkládali husám do hnízda, aby měly hodně vajec.
Na Květnou neděli se světily v kostele „bahnačky“ (kočičky). Posvěcené jívové ratolesti lidé dávali za obrazy svatých, za kříže a do chlévů, aby ochraňovaly dům před zlými duchy. Na Velikonoce, v době prvního jarního úplňku, začínal u pohanských Slovanů nový rok. Od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty se nesmělo zvonit, místo zvonění se „klepotalo“. Ráno, v poledne a večer obcházel vesnici průvod chlapců s „klepáčama“.
Symbolika vody, ohně a křížů během Velikonoc
Na Bílou sobotu se opět rozezněly zvony. Když to lidé uslyšeli, utíkali do sadů a pobízely děti, aby „pilno trepaly“ všemi stromy, aby se pak urodilo hodně ovoce. Jedním z nejstarobylejších jarních obyčejů bylo velkopáteční umývání v potoční vodě. Na Velký pátek brzy ráno, často ještě za tmy, se lidé utíkali umývat do potoka, aby prý byli po celý rok zdraví. V Nové Lhotě věřili, že kdo se první v potoce umyl, bude prý první hotový s prací na poli. Při umývání se modlili Otčenáš a Zdrávas. Ještě na počátku 20. století se lidé v Nové Lhotě koupali v potoce celí nazí.
Hospodář přinesl potoční vodu v nádobě domů, umyl jí vrata, dveře a ve chlévě opláchl „hrant“. Hospodyně zanesla do potoka všechno nářadí, jehož se používalo k přípravě a pečení chleba - díži, korýtko, lopatku a všechno, co bylo na ohništi. Lidé pokládají velkopáteční umývání za památku na umučení Krista, kterého prý Židé shodili z mostu, když jej vedli přes řeku Jordán. Každý křesťan se proto prý musí na Velký pátek umýt ve studené potoční vodě.
Motivace je však zřejmě jiná - voda měla v lidových obřadech zvláštní význam, neboť jí byla přisuzována očišťující moc. V Nové Lhotě se věřilo, že v noci na Velký pátek se potoční voda proměňuje na víno. Vyprávělo se, že jednou v noci na Velký pátek jel forman s koňmi přes potok. Chtěl je napojit, koně však vodu nechtěli pít. Forman se šel na vodu podívat. S těmito obyčeji pravděpodobně souvisí svěcení vody na Bílou sobotu. Lidé svěcenou vodou vykropili dům, hospodářské budovy a dvůr.
Podle lidové víry se na Velký pátek nesmělo hýbat zemí - orat, rýt, kopat, neboť by se na poli nic neurodilo. Lidé se na Velký pátek chodili modlit „pod širé nebe“ - do polí, sadů a humen, ke křížům na rozcestí. Když kněz četl v kostele pašije, lidé věřili, že se otvírají poklady. Velký pátek byl podle představ lidu dnem bosorek. Kolem půlnoci prý chodily po potoce a umývaly se ve vodě. V Nové Lhotě se vyprávělo, že bosorky si na potoce perou prádlo, často prý je slyšet údery. Moc čarodějnic trvala až do doby, než se rozezněly zvony. Bosorky prý bylo možné spatřit otvory v komíně.
Velikonoční rituály, pečivo a koledy
Na Bílou sobotu se spalovaly v novém ohni, založeném na východní straně kostela, posvěcené jívové větvičky. V ohni, který se zažehl pomocí křesadel, spalovaly se „bahnačky“, sůl a všechno z „tříkrálového daru“. K ohni lidé přikládali lísková dřívka, z nichž doma udělali kříže, které nosili v křížové dny do polí. V Nové Lhotě položili do středu pole při cestě tři křížky a mezi ně zastrčili do země dvě posvěcené jívové „panuóžky“. Věřili, že křížky ochrání polní úrodu před bouří a krupobitím. Již od Velkého pátku připravovaly hospodyně velikonoční pečivo. Pekly se „zelnýky“ a „makovnýky“. Hlavním velikonočním pečivem byla „baba“.
V neděli velikonoční se v kostele světila „baba“, vajíčka a maso. Již před Velikonocemi si chlapci připravili „šibák“, který se pletl z osmi prutů. V pondělí velikonoční chodili chlapci po „šibačce“ a za „šibání“ dostali barvená vajíčka. Podle tradice chlapci pronášejí koledy: „Dávaj vajca, vyplácaj sa, a dyž nemáš, daj koláča.“ Podle starých obyčejů mají být dívky na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost. V některých oblastech mohou dívky pomlázku oplatit odpoledne, kdy vylívají na chlapce kbelíky studené vody. Po Velikonocích se „šibáky“ házely na střechy, aby tam shnily. Chlapec se obrátil zády ke střeše a přehazoval si „šibák“ přes hlavu.
Ve velikonočních obyčejích je možné najít řadu dávných novoročních obřadů. Dnes se křesťanská liturgie doplňuje o symboliku světla a víry, která vychází z ohně velikonočního a z kráse jarní zeleně stromy na polích.
Možnosti využití motivu stromů na polích v textu písní
Stromy na polích mohou sloužit jako metafora života, naděje a obnovy. V rockových i folkových prvcích se dá spojit skromnost jarní přírody s poselstvím Velikonoc - smysl proměny a nového života. Motiv stromů umožňuje verše skládat s důrazem na cykličnost času, růst plodů a ochranu úrody, která je v lidových zvycích často obrácena k duchovnímu rozměru svědectví víry.
Pro textovou kompozici lze kombinovat konkrétní detaily - svěcení vody, klepání o dřevo, šibání a pomlázku - s obrazem stromů, které v sobě nesou historii lidí, naději a modlitbu. Takový spoj může vytvořit písničku, která spojuje historické a duchovní prvky s přírodou a zemědělstvím.
tags: #stromy #na #polich #pisnicka #krestanska