Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“
Nikodém se ptá: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“
V této pasáži Království Boží začíná v přítomném okamžiku, kdy se něco zlomí v člověku. A někdy ani nevíme, jak. Změna orientace znamená obrátit se - „nově se narodit“ - a to není jen teoretické tvrzení, ale skutečný přechod k živé víře a nové identitě.
V biblickém kontextu křest patří mezi významné obřady, které otvírají novou identitu člověka. Křest je veřejným znamením začátku křesťanského života a zrání. Křest ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého spojuje křesťany do jednoty, a kdo je pokřtěn, stává se součástí Boží rodiny. Martin Luther zdůrazňoval, že křesťan má do svého křtu vrůstat po celý život a denně umrtvovat starého Adama skrze pokání, aby povstal jako nový člověk.
Apoštol Pavel potvrdil, že křest označuje občanství v nebesích a přijetí do Kristova těla. Křest se koná buď jako dospělý na základě vyznání víry, nebo jako křest nemluvněte, který zdůrazňuje Boží milost. Českobratrská církev evangelická a další církve popisují dvě podoby křtu; každá z nich podtrhuje klíčové aspekty svátosti.
V rámci praxe křtu lze rozlišovat koncepci, že rodiče a kmotři hrají důležitou roli při výchově ke víře. Křest se koná v sboru, jehož členem se pokřtěný stává, a je vhodné, aby byl součástí nedělní bohoslužby. Přítomnost rodiny a svědků vytváří prostředí, ve kterém se víra dosvědčuje a sdílí s komunitou. V rámci liturgie křtu bývá představen pokřtěný, vysvětlen význam křtu, svolává se vyznání víry a modlitba, po níž následuje samotný akt křtu.
Křest má hluboké teologické a praktické následky. Vztah Boží milosti a lidské odpovědi ve víře ukazuje, že křest smazává dědičnou vinu, dává odpuštění hříchů a učí nás žít jako Boží děti. Křest je darem Božím i závazkem člověka: z jedné strany Boží milost, z druhé lidská odpověď vírou a poslušností. V praxi se křest koná bez opakování a je jedinečný, jak se zpívá: „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás …“
V následném výkladu se zaměřujeme na význam křtu Páně v liturgickém roce a jeho propojení s Janem Křtitelem a adventními čteními. Křest Páně vyzývá k uvědomění si, že Kristus přišel k lidem, aby otevřel cestu Božímu království. Křest je také příkladem pro děti, které bývají pokřtěny v raném věku na základě víry rodičů a kmotrů, kteří se zavazují vychovávat dítě ve víře.
V průběhu textu vidíme, že křest má dvě hlavní formy: křest dospělého s vyznáním víry a křest dítěte s vyznáním víry rodičů. Oba způsoby zdůrazňují význam víry a proměny, kterou křest vyvolává. Křest je tedy vstupem do společenství Kristovy církve a potvrzením odpovědnosti víry u věřících i jejich rodin.
Na závěr si připomeňme, že křest je nejen sakrální akt, ale i součást života církve, která má skrze společenství, modlitbu a vzájemnou podporu za úkol šířit evangelium a žít podle Kristova příkladu. Svátek Křtu Páně uzavírá vánoční období a otevírá novou liturgickou kapitolu, v níž se vyjevuje Ježíš jako Spasitel a Mesiáš. Doufáme, že toto pojetí křtu i obrácení nám pomůže lépe porozumět, proč je křest tak klíčovým prvkem křesťanské identity a jednoty v církvi.
Klíčové myšlenky křtu a obrácení
- Obrácení a „nové narození“ znamenají změnu orientace života k Božímu království.
- Křest spojuje jednotlivce s Ježíšem Kristem a začleňuje do společenství církve.
- Vnější úkony křtu (voda, trojí požehnání, svíce) symbolizují vnitřní proměnu a účast na Kristově smrti a vzkříšení.
- Křest je jedinečný okamžik, který vyžaduje odpovědnou přípravu a závazek rodičů, kmotrů a církve vychovávat dítě ve víře.
- Jednota křtu napomáhá jednotě církví a svědectví o Boží lásce ve světě.
Praktické postupy a liturgie
- Příprava na křest může být individuální či skupinová; závisí na místní farnosti a věku pokřtěného.
- Podoby křtu: dospělý s vyznáním víry; dítě s vyznáním rodičů a kmotrů; obě podoby zdůrazňují Boží milost a lidskou odpověď.
- Křestní liturgie zahrnuje představení křtěného, ustanovení, křestní zvěstování, otázky ke křtu, apoštolské vyznání víry, modlitbu ke křtu, samotný akt křtu, požehnání, a modlitbu po křtu.
- Symbolické prvky: křestní voda, trojiční formule, křestní svíce, bílé roucho a kříž na čele.
- Křest je vhodné zařadit do nedělní bohoslužby, či při zvláštních příležitostech jako svátky a slavnosti, aby byl otevřen komunitě věřících.
Podrobné formální postupy a možnosti jednotlivých formulářů křtu lze nalézt v příslušných liturgických sadech a pastoračních pokynech církví. Důležité zůstává, že křest zůstává Božím darem, který vyžaduje naši odpověď vírou a životní změnou.