Václav Slouk je český římskokatolický kněz, farář ve farnosti u kostela sv. Jiljí v Brně-Komárově, prezident Diecézní charity Brno a probošt Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně. Narodil se 8. 9. 1957 v Brně a spolu se dvěma bratry vyrůstal v Hrušovanech u Brna. Jeho otec Václav byl dělník a jeho matka Jindřiška, rozená Hulatová, která se kvůli víře nemohla věnovat svému učitelskému povolání, pracovala podle různých možností. Rodiče vedli své děti k víře a k věrnosti svému svědomí.
Svědectví o jeho rozhodnutí následovat povolání kněze souvisí s krokem, který učinil v závěru studia: oznámil, že podá přihlášku do kněžského semináře v Litoměřicích. Ovlivněn výchovou a okolnostmi, které režim své doby na mládež kládal, nakonec absolvoval cestu k duchovní službě, která ho zformovala jako osobnost citlivou k potřebám druhých. Během povinné základní vojenské služby ve slovenských Malackách byl zařazen mezi skupinu morálně narušených, kam byli v té době zařazováni duchovní spolu s jinými. Přesto si uchoval víru a pokračoval v pastoračním díle po revoluci.
V rámci svých služeb se setkával s mnoha příběhy a úkoly: působil jako kaplan u Sv. Jakuba v Brně, poskytoval zázemí pěveckému sboru a zapojoval se do liturgických zkoušek a chval. Několik členů společenství mělo protikomunistické aktivity, které režim sledoval a scriptu. Tento kontext formoval jeho pohled na církevní službu i na důležitost angažovanosti v rámci společnosti.
V monografickém popisu jeho života a kariéry se zároveň objevuje důraz na liturgickou a pastorační činnost. Slouk je dnes deanem Brna a farářem fary u kostela sv. Jiljí v Brně-Komárově, kde působí jako kněz a pastor. V rámci Diecéze Brno zastává roli prezidenta Diecézní charity Brno a je proboštem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně. Jeho úloha je propojením duchovní a sociální péče o potřebné, stejně jako vedením církevní správy a liturgických služeb.
Po stránce osobní i duchovní Slouk sdílí pohled na to, jak klíčovou roli hraje komunita v životě věřících. Zdůrazňuje, že společenství učedníků Ježíše Krista je zdrojem síly a že lidé jsou vyzýváni k úzkému vztahu s Bohem. «Jsme pozváni do úzkého vztahu s naším Bohem» a „dětmi“ tohoto vztahu se stáváme skrze křest a víru. Jeho promluvy často vyzývají k odvaze být dospělými křesťany a k ochotě vzít na sebe odpovědnost za potřeby farnosti a širší komunity.
Mezi hlavní motivy jeho pastorace patří obnova kostelů, sbírky na opravy a povzbuzení věřících k aktivní účasti na poutích a liturgii. Z jednotlivých témat vyplývá, že primiční mše svatá a poutě jsou důležité ceremonie v jeho službě, stejně jako vybudování stabilních komunitních struktur a dobrovolnické podpory. Z textů vyplývá i pozornost k postní době, velikonoční tématice, a připomínkám k významu víry v každodenním životě.
V kontextu historického období a osobních zkušeností vytváří Václav Slouk obraz kněze, který v období totality čelil tlakům a omezením, ale udržel víru a sloužil lidem. Jeho vyprávění zahrnuje i momenty, kdy mu byl připomínán význam studia latinštiny a duchovní formace, a kdy snaha o karieru byla konkurována hlubší motivací k vedení lidí k víře a službě komunitě.
V současnosti se Václav Slouk zaměřuje na duchovní doprovázení, pastorační činnost a organizaci charitativních i liturgických aktivit v Brně a okolí. Jeho kariéra ukazuje, že kněžská služba není jen otázkou duchovní praxe, ale i odpovědnosti vůči společenským potřebám, vedení farnosti a zodpovědnosti za duchovní a sociální rozvoj Diecéze Brno.
