První adventní neděle, označovanou jako železnou, zapalujeme první svíčku na adventním věnci. Má fialovou barvu a nazývá se svíce proroků. V liturgii odkazuje na proroky, kteří předpověděli narození Krista. Tradice adventního věnce vznikla v Hamburku, kde se v roce 1838 objevil první adventní věnec, vyřezaný ze dřeva. Dnes se tradiční adventní věnce vyrábějí ze stálezeleného chvojí a zdobí je čtyři svíčky symbolizující čtyři adventní neděle. Podle křesťanské liturgie jsou tři svíčky fialové a jedna růžová - tu zapalujeme třetí neděli. Kruhový tvar věnce vystihuje jednotu, vzkříšení a věčný život. První nedělí adventní začíná i církevní rok. V tomto týdnu začínají hospodyně péct cukroví. Podle tradice by ho mělo být dvanáct druhů - za každý měsíc v roce jeden. Cukroví se dříve zavěšovalo na dveře, okna nebo do chlévů jako ochrana před zlými silami. Od 19. století cukroví se mělo péct výhradně z mouky z vlastní úrody pro zajištění hojnosti v příštím roce. Oblíbené byly karamelky, medáky, zázvorky, anýzové preclíčky a marcipánky.
Ježíšovo slovo z evangelia podle Matouše: „Ježíš řekl svým učedníkům: Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově ... Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ Tímto podobenstvím přináší liturgie adventu výzvu ke bdělosti a připravenosti. Ve druhé části textu se objevuje motiv bdění v době, kdy hospodář věděl, kdy přijde zloděj, a proto by byl vzhůru; i my máme být připraveni. Text nabízí úvahy nad časem příchodu Páně a nad tím, jaké postoje jsou potřebné, aby se člověk neztratil v každodenním shonu a starostech.
Kázání a úvahy pro první adventní neděli
1. Předkládáme vám text k následující neděli od našeho dopisovatele. Ty, Hospodine, jsi náš otec, „náš Vykupitel“ je tvoje dávné jméno. Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil, aby se hory před tebou rozplynuly! Sestoupil jsi, hory se před tebou rozplynuly. Ucho neslyšelo, oko nevidělo, že by nějaký bůh, krom tebe, tak jednal s těmi, kdo doufají v něho. Zastáváš se těch, kdo jednají spravedlivě, kdo pamatují na tvé cesty. Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas. A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme - ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!
2. Bratři! Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!
Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte.
Liturgické období adventu nepostrádá nádech komičnosti. Soudce přijde podle Bible jen jednou a nečekaně, zatímco advent máme podle církve každý rok a zcela programově. Výrobci a konzumenti jsou čilejší než děti světla. Připravují se na vánoční tanec plných tašek a prázdných peněženek alespoň v půlročním předstihu. Věřící si zatím spokojeně pochrupují v církevním mezidobí, které spadne do každoročního horečného očekávání konce světa. Proč ne, konec roku přece není konec světa. Dnešní podobenství z Markova evangelia popírá ideologii vzrušeného očekávání, kterou se snaží vyvolat pilní adventní kazatelé. Hospodář, který vyrazil na cesty a dal každému jeho úkol, výslovně nařídil pouze vrátnému, aby bděl (Mk 13,34). Každý normální věřící se samozřejmě zahrne do zaměstnané domácí obsluhy, která si tu a tam schrupne i přes den. Trvale má bdít pouze správce, a tím je jistě někdo shora pověřený.
Únavnému kolovrátku však není nutno přikládat příliš víry. Opakuje se každý rok stále znova, pod vlivem liturgického kalendáře a pracovní smlouvy s Pánem. Konec světa nenastal a tomuto nekýženému vývoji nic zvláštního nenasvědčuje. A pokud má někdo bdít, pak duchovní osoby všeho druhu. Jejich existence beztak nemá jiné ospravedlnění, vždyť neprovozují nic normálního nebo užitečného. První čtení dramaticky mění idylickou situaci bdění spravovaného církví a každodenností. Představme si neduchovního smrtelníka. Přijde se svým tělem z hospody domů a na záchodě objeví vychladlou mrtvolu. Jeho hlášení policii bude vynikat stejnou přerývaností jako dnešní prostříhaná perikopa.
Prorok Izaiáš vidí, že skrytost Boha se ukazuje ve zcela jiném světle než v předchozí idyle. Po načasovaném odchodu šéfa vládne v evangeliu harmonická pohoda jednoho bdícího a mnoha spících. Přichází však výzva k probuzení a k pozornému očekávání, protože Pán má přijít. V dnešním textu se objevuje třetí generace proroků, Trito-Izaiáš, a adventní doba je spojena s nadějí i s realitou společenských změn. Adventní doba vyžaduje spojení citů, rozumu a ctnosti, aby se člověk dokázal připravit na Pánův příchod.
Bonus: praktické uváhání a Katecheze pro děti
Promluva: Jak posílit svaly - posílení srdce. Apoštol Pavel přeje svým bratřím svatost a doporučuje, aby proto posilovali svá srdce. Rozdávat radost je cesta, jak posilovat srdce a žít s radostí. Dětský list pro katechezi nabízí další podněty k adventu a příběh Jana Křtitele. Ilustrační foto a další materiály mohou dětem pomoci pochopit, co znamená mít zatížené srdce a být připraven na ženicha, který přijde.
Textové myšlenky dále propojují citlivé reflexe nad tím, jak skutečně žít víru v kontextu moderní společnosti: bdění a očekávání nejsou výhradou „klérů“ či institucionálních představitelů, ale výzvou pro každého věřícího, kdo hledá smysl a zřetelnost ve světě plném změn. Adventní doba tak nabízí prostor pro integraci duchovního života, poznání a ctností do každodenního života rodin, společenství a církve.
