Nával poutníků v Betlémě opadl. Po narození Ježíše našel Josef důstojnější místo, kde mohl ubytovat Svatou rodinu. Po osmi dnech byl Ježíš obřadně obřezán, aby byl jako muž připojen k izraelskému lidu. Dítě dostalo úředně jméno Ježíš, jak bylo nazváno andělem ještě před početím v mateřském lůně (Lk 2,21). Po čtyřiceti dnech, když nadešel čas jejich očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Maria a Josef dítě do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně. Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata (Lk 2,22-25).
Ani Ježíš ani Maria neměli povinnost se řídit těmito předpisy. Maria nebyla podle zákona ničím poskvrněna, neboť počala a porodila jako panna. Také Ježíš musel být podle zákona jako prvorozený vykoupen. Beránek Boží, který přišel sejmout hříchy světa. Třikrát je přesto krátce zdůrazněno, že všechno bylo uskutečněno podle Božího Zákona. Církev v tomto vypravování vidí tu nejhlubší pravdu.
Splnění proroctví a Kristovo poslání
V prvé řadě je to splnění Malachiášova proroctví: I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte (Ml 3,1). Kromě toho Maria pochopila, že Ježíš musí být přinesen do chrámu, ale ne aby byl vykoupen jako ostatní prvorození, ale byl nabídnut Bohu ve skutečné oběti. Tak to vyjadřuje list Židům: A tak když Kristus přicházel na svět, řekl: „Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu.“ Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.“ (Žid 10,5-7)
U uvedení Páně do chrámu se lze porovnat s kalvarskou obětí, kterou každá mše zpřítomňuje. V přípravě na tuto oběť a také při jejím uskutečnění na hoře Golgota bylo vyhrazeno zvláštní místo Ježíšově matce. Už od prvních okamžiků jejího pozemského života připojuje Ježíš Marii k vykupitelské oběti, kterou přišel naplnit.
Účast na tajemství vykoupení byla Panně Marii odhalována postupně. Když jí anděl zvěstoval, neřekl jí nic o tomto úmyslu. Nyní jí ale bude řečeno ústy Simeona, muže spravedlivého a bohabojného, kterému to bylo zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše (Lk 2,26).
Setkání v chrámu a Simeonovo proroctví
K setkání mezi Pannou Marií a Simeonem muselo dojít před bránou do chrámu, kterou se vstupovalo na nádvoří izraelitů. Na tomto místě stál jeden z kněží, kteří měli na starosti ženy, jež nabízely oběť za sebe a své syny. Maria se zařadila spolu s Josefem do fronty. Zatímco čekala, než dojde na řadu, došlo k události, která udivila všechny přítomné. K frontě se přiblížil důstojný stařec. Jeho tvář zářila radostí. Když přinesli rodiče dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle zákona, vzal Ježíše do rukou a takto chválil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ (Lk 2,29-32)
Nyní Simeonova proroctví uvádí, že Mesiáš bude naplňovat Boží vůli skrze utrpení. A matka je tajemně spojena s bolestí svého Syna. Simeonovi Bůh prozradil, že jeho světlo bude vyvolávat odpor a že její duše pronikne meč. A tak Marie pochopí, že Ježíš je skutečný Beránek, jenž vykoupí lidstvo z hříchů, a že bude s ním i ona, i když to zůstane tajemstvím jejího srdce (Lk 2,34-35).
Anna, už pokročilého věku, přišla také v tu chvíli a připojila se k Simeonovu proroctví. Velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma (Lk 2,38).
Živá víra Marie a vztah k oběti
Z evangelia svatého Lukáše vyplývá, že Panna Maria představila Ježíše až poté, co si vyslechla proroctví. Jako oběť podala pár hrdliček nebo dvě holoubata, oběť, kterou podávali chudí místo beránka předepsaného Mojžíšským Zákonem. Nicméně ve světle Simeonových slov pochopila - v hloubce svého srdce -, že Ježíš je skutečný Beránek, který vykoupí lidstvo z jeho hříchů. A že ona, jako Matka, i když to úplně nechápala, bude úzce spojena s osudem svého Syna.
Další poznámky dokládají pozdější liturgické souvislosti, které doplňují vyprávění do kontextu přípravy na velikonoční svátky a jejich slavení. Texty v Caeremoniale episcoporum a Přípravě na velikonoční svátky a jejich slavení nabízejí rámec liturgických postupů a zpěvů, které provázejí zvláštní chvíle Umučení Páně.
V souvislosti s pašijemi se zmiňuje, že Slyšeli jsme slovo Boží, ale políbení knihy se vynechává. Pašijové čtení by mělo být slavnostní a zpívané tradičním způsobem, jak doporučuje Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 66).
Pašije vypráví o Ježíšově zatčení, soudu a ukřižování, a ukazují, jak se zrodí oběť, která má být připomínána při liturgii. V závěrečných částech se zmiňuje příběh ukřižování, nebyla-li žádná škrovová ztráta, a o tom, jak se Ježíšova oběť stává středem křesťanské víry.
Tableaux a liturgické doplnění
Na vybraných místech byly doplněny zpřesnění z Caeremoniale episcoporum, z dokumentu Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení a z Missale Romanum. Význam dnešního dne shrnuje Caeremoniale episcoporum: „Toto dílo vykoupení lidstva a dokonalé oslavy Boha, jehož předehrou byly velké Boží skutky na lidu Starého zákona naplnil Kristus Pán, a to především velikonočním tajemstvím svého požehnaného utrpení, zmrtvýchvstání a slavného nanebevstoupení.“
- Uvedení Páně do chrámu a jeho naplnění obětního významu v kontextu velikonoc.
- Simeonovo proroctví a Maria jako matka spojena s utrpením Syna.
- Pašijové texty a jejich liturgické zpracování v průběhu slavnosti.