Melodii koledy „Tichá noc, svatá noc“, složil odpoledne 24. prosince ve svém skromném učitelském bytě v Arnsdorfu Franz Xaver Gruber pocházející původně z hornorakouského Innviertelu. Báseň s prosbou o zhudebnění mu předal jeho přítel, pomocný kněz ze sousedního Oberndorfu, Joseph Mohr. Ještě tentýž večer po půlnoční mši oba muži představili skladbu veřejnosti. Na kytaru ji doprovázel Mohr. Na rozdíl od něho však Franz Xaver Gruber mohl zažít počátky popularity své vánoční melodie.
Conrad Xaver Gruber se narodil 25. listopadu 1787 do chudých poměrů. Jak bylo tehdy běžné, dostal jméno po svém kmotrovi, Franzi. V Gruberově rodném domě v ulici Unterweizburg 9 v Hochburg-Ach v Innviertelu žili kromě rodičů Josefa a Anny ještě čtyři děti. Malý Conrad byl pátým a šesté mělo přijít na svět. Region byl v důsledku bavorského války o dědictví v roce 1779 prohlášen za „zemi nad Ennsem“ a proto připadl Rakousku. Hospodářské poměry v zemi byly špatné a malí živnostníci si vydělávali na živobytí jako tkalci.
Franz Xaver Gruber se musel nejprve naučit řemeslo svého otce. Gruberův učitel na základní škole Andreas Peterlechner podporoval chlapcovo nadání a zdarma mu poskytoval hudební výuku, což se ovšem Gruberův otec snažil se vší přísností potlačit. Po několika letech učení na varhany dostal Franz v jedenácti letech konečně vlastní hudební nástroj. Od roku 1805 mohl také zahájit vytoužené učitelské vzdělání. Poté zdokonaloval mladý muž svůj hudební um u varhaníka Georga Hartdoblera v městském farním kostele v Burghausenu. Nacházel se na druhé straně Salzachu - na bavorské půdě, tedy v jiné zemi. Roky Gruberova dětství a mládí byly zastíněny francouzskými válkami. Byla to nebezpečná doba.
Gruber ukončil své vzdělání jako učitel na základní škole ve městě Ried im Innkreis, kde složil závěrečné zkoušky roku 1806. V roce 1807 nastoupil tehdy dvacetiletý Franz Xaver Gruber na své první místo jako učitel a varhaník v Arnsdorfu. Ovšem teprve až poté, co ještě jednou složil v Salcburku všechny zkoušky. Platila tady totiž jiná pravidla. Ještě téhož roku se oženil s o 13 let starší vdovou svého předchůdce, Marií Elisabeth Engelsberger. Byla to podmínka obce a v této době něco naprosto běžného, aby mohl získat bydlení v domě určeném pro farářova asistenta. Se svou ženou měl Gruber dvě děti. Obě však brzy zemřely. Aby mladý kantor zlepšil svou finanční situaci a s nadějí, že později získá v Oberndorfu učitelské místo, ujal se ještě dodatečně v roce 1816 práce učitele na varhany ve čtyři kilometry vzdáleném kostele Sv. Franz Xaver.
Gruber byl považován za dobrého učitele. Jeho velká vášeň byla hudba, která mu v průběhu jeho života poskytovala útěchu i v těžkých chvílích. Z Gruberova dvanácti vlastních dětí se dožily dospělosti pouze čtyři z nich. Dvě manželky musel pohřbít. Hudba ho spojila v roce 1817 s novým oberndorfským pomocným knězem Josephem Mohrem, nadaným zpěvákem a kytaristou. O Vánocích 1818 zhudebnil Franz Xaver Gruber báseň o šesti slokách „Tichá noc, svatá noc“. Tu mu poskytl Mohr. Kněz a učitel ji zpívali společně po půlnoční mši v kostele Sv. Mikuláše v Oberndorfu a Mohr se ujal hudebního doprovodu na kytaru. Po tomto prvním vystoupení napsal Franz Xaver Gruber ještě jednu skladbu pro varhany. Písni ale jinak nepřikládal žádný zvláštní význam.
Vrcholem Gruberova úsilí v Arnsdorfu bylo 300leté výročí poutního kostela „Maria im Mösl“ v roce 1820. Slavnost trvala pět dní a navštívilo ji 20 000 lidí. Koncerty orchestru pod vedením Grubera vyslechli vysoce postavení hosté jako abatyše kláštera Michaelbeuern nebo duchovní ze salcburského kláštera Sv. František.Po smrti své první ženy v roce 1825 se oženil Gruber se svou někdejší žačkou, Marií Breitfuß. Z manželství vzešlo deset dětí, ale jen čtyři se dožily dospělosti. Franz Xaver, Elisabeth, Amalie a Felix. Gruberovi se nepodařilo přeložení do Oberndorfu, jak si tolik přál. Došlo také k neshodám s nadřízeným. Gruberovo největší přání, více se věnovat hudbě, došlo k naplnění v roce 1835, kdy byl jmenován vedoucím sboru a varhaníkem ve farním kostele v Halleinu. Plný elánu se Gruber věnoval vzdělávání zpěváků a hudebníků pro církevní sbory. Skládal a působil v mnoha hudebních spolcích také mimo Hallein.
V roce 1841 zemřela Gruberova druhá žena. Své třetí manželství uzavřel Gruber o rok později s přítelkyní své druhé ženy, vdovou po obuvníkovi Katharinou Rieser z Böcksteinu. Gruberovi synové z druhého manželství se vydali v hudebních šlépějích svého otce. Starší z nich, Franz Xaver (1826-1871) založil v roce 1847 pěvecký spolek a 1849 dodnes existující Halleiner Liedertafel. Druhorozený Felix (1840-1884) pokračoval po svém otci jako vedoucí sboru v Halleinu. Po společně strávených letech v Oberndorfu zůstali básník a skladatel „Tiché noci, svaté noci“ spjati přátelstvím na celý život. Joseph Mohr svého přítele Grubera z Wagrainu několikrát navštívil v Halleinu. Na rozdíl od Mohra, který zemřel již v roce 1848, mohl Gruber zaznamenat první úspěchy písně v Německu. V roce 1854 uvedl na pravou míru v textu s názvem „Authentische Veranlassung“ několik omylů.
Kniha Bratra Martina a odkazy na keltské kořeny, duchovní odkaz a texty, které Martin Gruber publikoval v posledních letech života, vycházejí prostřednictvím Institutu Plzeňské diecéze CČSH. Od ledna 2025 bude kniha k dostání v distribuční síti Kosmas a také v husitském knihkupectví Blahoslav. Kniha je součástí snahy šířit duchovní odkaz Martina Grubera a jeho myšlenek. Promluvami bratra Martina prosvítá osobitý humor, důkladná znalost keltské mytologie i spirituality a nadčasovost poselství evangelia.
Gedeonova venkovská výzva a význam znamení rosa: Příběhy a paralely od Božího posla až po požehnání. Gedeonova odvaha se rodí ze spojení víry, důvěry a ochoty přijmout Boží vedení. Klíčovým tématem je hledání Boží vůle, vytrvalost, a důraz na to, že Bůh může skrze pokorné a nejisté lidi konat zázraky. Gedeon své rozhodnutí potvrzuje znameními a řešeními, které ukazují cestu k osvobození Izraele a oslovení Božího díla skrze běžné lidi v různých epochách.
