Po osmi letech je v pražské Národní knihovně opět k vidění výstava Biblické příběhy na renesančních iluminacích, prvně zpřístupněná na přelomu let 2015-2016. V nynější minimalistické instalaci už sice chybí originální tisky, takže návštěvník musí vzít zavděk reproducemi na stojanech. O přímý kontakt s originály budete sice ochuzeni. Iluminace (zdobné ilustrace doprovázející text), představené na jednotlivých výstavních panelech, vyprávějí biblické příběhy. Tu a tam se do nich zároveň prolínají i legendy, které si vytvořila mimobiblická církevní tradice.
Laicky a zjednodušeně řečeno jde vlastně o obrázky z dobových zpěvníků duchovních písní, které byly hned po Bibli tou nejbližší spojnicí mezi věřícím, církví a jeho osobním náboženským prožitkem. Z kancionálů a graduálů se zpívalo na kostelních kůrech a při rozmanitých bohoslužebných příležitostech. Movití měšťané a šlechta (někdy také řemeslnické cechy), kteří byli nejčastějšími objednavateli jejich výroby, si tyto zpěvníky nechávali bohatě zdobit. Ručně psané a bohatě zdobené zpěvníky reprezentovaly společenský status svých majitelů. Iluminace však měly i svůj edukativní charakter, protože snadno přibližovaly biblické události člověku 16. století.
V souvislosti s rukopisným charakterem zpěvníků je však nutno připomenout ještě jednu věc. Od poloviny 15. století, kdy Johannes Gutenberg uvedl do provozu svou tiskárnu, se Evropou začal šířit knihtisk. Nicméně mnohé, na výstavě prezentované rukopisné kancionály a graduály, jsou o sto let mladší. Třeba Kancionál (respektive Graduál) řezníků Novoměstských pochází z let 1567-1574. Křižovnický graduál z let 1559-1592. A tak bychom mohli pokračovat.
Kristus s jedenácti apoštoly právě zavádí Pánovu večeři. Zcela vlevo odchází Jidáš s plánem Ježíše zradit. Vousy i dlouhé vlasy všech zúčastněných mají samozřejmě plně renesanční charakter. Také Kristus má zcela evropské vzezření. Žádní lidé židovského vzhledu tu vlastně vyobrazeni nejsou. Naivně expresivní miniaturní jehněčí pečínka na cínovém talíři samozřejmě pobaví. Zajímavé je zobrazení renesanční číše s kolujícím vínem. Nuže, byl to jakýsi záměrný návrat do minulosti, kterým se movité vrstvy chtěly vymezit vůči masové výrobě tištěných tiskovin. Dávali tím najevo, že oni si mohou dovolit vysoce zdobnou, ale drahou ruční práci. Byl to dobový ekvivalent k tomu, co dnes můžeme vnímat třeba u oděvů. Většina z nás se obléká do továrně vyráběné konfekce. Dostatečné finanční ale i časové zdroje, nutné k tomu, abychom si na sebe nechávali šít ruční oděvy, má jen málokdo.
Odkud brali autoři iluminací podklady a inspiraci pro jednotlivá vyobrazení? Při srovnávání jednotlivých zpěvníků je evidentní, že mnohdy vycházeli ze stejných podkladů. Jednotlivé ilustrace jsou zároveň zajímavé i tím, že biblické události vykreslují uměleckou tvorbou 16. století, protože jiné poznatky o starověké módě či architektuře renesanční iluminátoři neměli. Kdo zná Bibli, najde ve vystavených iluminacích zajímavé detaily biblických příběhů. Kdo Bibli nezná, může možná výstavu chápat jako první seznámení s „knihou knih“. Pak ovšem nutno dodat, že tu a tam to bude seznámení trochu neotesané, které si návštěvník bude muset profiltrovat. Jak totiž bylo vzpomenuto, renesanční ilustrace jsou odrazem své doby. Vedle toho vystavované obrázky samozřejmě odrážejí i mimobiblickou teologii.
Sestup Krista do předpeklí: význam a teologie
Zajímavým je v tomto směru třeba výjev Sestup Krista do předpeklí. Napadá vás, co by tak asi Kristus dělal v předpeklí? Kristus nahlíží do předpeklí. Mnohé starší biblické překlady ve zprávě ze Skutků 2/31 dokonce uvádějí, že Kristus se po své mučednické smrti sám přímo v pekle ocitl. Až teprve s pozdějšími generacemi biblistů vyšlo najevo, že představy o pekelném ohni jsou sice součástí církevního folklóru, nikoli však biblické reality. Prohlížení renesančních obrázků s biblickými motivy se tak stává lekcí kritického myšlení a mediální gramotnosti. Vše, co je zobrazeno, je záznamem skutečných biblických událostí. Zároveň je ale mnohé z toho zobrazeno tak trochu jinak. Z memorování starých iluminací se tím ovšem stává dobrodružné odhalování omylů i záměrných manipulací. I zde jsou chyby ukryty v detailech. Misinformace - nepravdivá informace, která není šířena záměrně, za účelem oklamání lidí. Je to prostě omyl, chybná zkratka, anachronismus nebo lajdáctví. Dezinformace - záměrně šířená nepravdivá informace.
Základní znalost biblických reálií se na výstavě samozřejmě hodí. Bible je konec konců základnou naší civilizace. Kdo znalost těchto souvislostí postrádá nebo si nepotrpí na trénink kritického myšlení, může na výstavě alespoň obdivovat bezpochyby nádherné renesanční ilustrace. Klasická ukázka fake news? Jak psát správně slovo Bible?
Rešerše: Opravdu čs. ministerstvo propagovalo kouření těhotných žen? Milujte se! Mnoho věřících má problémy pochopit, co znamenají slova o Ježíši Kristu „sestoupil do pekel“ v tzv. Apoštolském vyznání víry i jinde. Kristus, který sestoupil do předpeklí, aby tam starozákonním spravedlivým zvěstoval vykoupení, byl od nich uznán za Vykupitele a oslavován. 1. Duše Kristova se ihned po smrti odebrala svou podstatou tam, kde duše spravedlivých toužebně očekávaly, až jim bude uvolněna cesta do nebe.
Historie a kontext iluminací
Odkud brali iluminátoři podklady pro vyobrazení? Při srovnávání zpěvníků je evidentní, že vycházeli ze stejných podkladů. Iluminovaný rukopis měl edukativní i reprezentativní funkci; sloužil jako zpěvník pro měšťany a cechy, často bohaté a vzdělané stavy. Iluminace v jednotlivých dílech vznikaly v dílnách pražských mistrů a jejich spolupracovníků, například v dílnách Jana Táborského z Klokotské Hory a Jana Kantora Starého. Iluminátoři často pracovali podle uměleckých předloh - grafik Albrechta Dürera nebo Bernarda Salamona. Iluminované rukopisy 16. století zůstávaly dlouho ve stínu, dnes jsou důležitým pramenem knižní malby. Výstava probíhá v Galerii Clementinum v areálu Národní knihovny do 3. [poznámka: uvedené datum doplňte dle programu].
Vedle iluminací se výstava zaměřuje na to, jak byly scény znázorňovány, jejich typy a předlohy. K těm významným patřili Fabián Puléř, Matouš Omys z Lindperka nebo Matyáš Hutský z Křivoklátu. Iluminátoři realizovali díla podle předloh a motivů z Nového i Starého zákona; Křest Krista v Jordáně, Navštívení Panny Marie a Ukřižování patří mezi klíčové scény. Z počátku tištěné Bible Jiřího z Aventina a její obrazové zobrazení Jesseho stvořily kontext pro chronologické vyprávění životů Krista v iluminacích.
V závěru lze říci, že iluminace 16. století v Praze představují důležitý průřez tehdejší knižní malbou a výtvarnou tradicí. Výstava připomíná, že renesanční ilustrace byly výsledkem spolupráce dílen a učenců, a že jejich obrazy odrážejí tehdejší teologii i kulturu. Kristus sestoupil do předpeklí, aby otevřel cestu k vykoupení pro spravedlivé z dávné minulosti až po jeho vzkříšení, a zároveň ukazují, že plná pravda o těchto tajemstvích vyžaduje kritické čtení a historické zkoumání.
Sestup Krista do pekel ✝️ Trýznění pekel 📜 Evangelium podle Nikodéma 12 - 21
Podrobný popis výstavy a souvislosti lze nalézt v popisech rukopisů a v literatuře k tématu Sestupu Krista do předpeklí, včetně historických názorů církevních otců a teologických debat o významu tohoto aktu v různých epochách západní i východní tradice.