Cesta, která trvá mnoho dní, je považována za dlouhou. Jdu spolu s myšlenkou mariánského sloupu od roku 1997 do dnešního dne v roce 2006, je to krásná pouť. Mnoho přátel jde spolu s myšlenkou obnovit tento rozbitý sloup - překrásnou sochu barokního sochaře Jana Jiřího Bendla. Mnoho lidí, se kterými se setkávám, se mě dnes ptá : „Co Mariánský sloup?“ Vyprávím o tomto kamenném, znovu se rodícím sloupu z pohledu osobního příběhu. Nemohu jinak. Možná i proto mě tenkráte před šesti lety napadla myšlenka, že příběh Mariánského sloupu je větší, než se zdá. Navrhoval jsem zobrazit tuto tuto vizi materiálově. Určitou stupňovitost vyjádřit pomocí použitých pískovců. Základ by tvořil kámen náš - český, střed kámen evropský a nad tím sloup z kamene světového. Socha stojící na vrcholu by byla znovu z kamene , kde je sloup doma. Tato myšlenka se podařila do jisté míry naplnit a na další část čeká. Spodní část - schodiště, balustrády je již hotova. Spolu s kameníky Hynkem Schejbalem, Petrem Benešem, mým bratrem Tomášem a Petrem Pikarzem jsme tyto díly vysekali z českého materiálu - božanovského pískovce. Vrchní díl, vlastní sloup, jsme vytesali z pískovce světového. Po hledání v Africe a Austrálii jsme kámen našli v Indii. Dnes je dřík sloupu hotový a na hlavici a patce z tohoto materiálu v současnosti pracujeme. Sochu Panny Marie jsem dokončil v roce 2001. Je vytesána z českého pískovce. Zbývá se vydat do Evropy a přivést bloky na střední sokl a sokly andělů. Je důležité, aby šlo o pískovec střednězrnný, okrové barvy, křemičítý, velikosti 2m3. Kraj, kde se člověk narodil, je mu blízký také tím, že zná kámen, po kterém chodil. Pokud lidé ve stavbě příběhu mariánského sloupu najdou svůj kámen, část, něčeho, co je jim blízké, bude jim tento příběh bližší, osobnější. Myslím, že je možné, aby Mariánský sloup nebyl tím, který rozděluje, ale naopak se může stát spojujícím kamenným příběhem, lidí, kteří do jeho obnovení dali sílu, čas a energii pro jeho postavení. Jednoduše řečeno, chtěli obnovit něco, co bylo rozbité a to je spojilo. Protože jde o stavbu kamennou, bude možné si jejich skutek prohlédnout po dlouhou dobu. Historický prostor Staroměstského náměstí v Praze tak získá zpět vyvážení, pocit porušené rovnováhy. Horizontála Husova pomníku bude znovu doplněna o vertikálu Mariánského sloupu.
Historie a současnost brušperského kostela a místa Mariánského sloupu
8. Sochy před kostelem. Socha na ul. Kostelní. Socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí (kopie 1994), originál z roku 1736 byl po obnově umístěn v atriu MěÚ. Socha Boha Otce sv. v roce 2008 byla socha restaurovaná ak. sochařem Gajdou. Socha sv. Floriána (2. pol. 18. stol.) na ul. sv. Floriána. Pomník "Lidé bděte" na ul. dr. Martínka.
DOSTUPNOST Brušperk leží 14 km jižně od Ostravy. Vlakem: nejbližší trať Frýdek-Místek - Ostrava, autobusové spojení s železniční stanicí v Lískovci nebo v Paskově, Frýdek-Místek. Autobusem: spoj do Ostravy, do Frýdku-Místku, Paskova, Lískovce. Pěšky: městem žádná značkovaná turistická trasa. Na kole: cyklotrasa 6006, 6135. Autem: silnice II/486 vedoucí městem, napojuje na silnici č. …
Farní kostel se nachází východně od náměstí. Je to stavba velmi stará, proto je kulturní památkou II. kategorie. Podle Dr. Bohumila Zlámala, profesora církevních dějin, biskup Bruno ze Schauenburgu často sídlil na Hukvaldách a ve všech městech, která založil, začal vždy se stavbou kostela dva roky před výstavbou města. Z toho plyne, že základy brušperského kostela byly položeny v roce 1267. Jisté však je, že kostel stál již v roce 1305, kdy byl ustanoven farář Hartmann. Kostel je budova rozsáhlá, mnohokrát přestavovaná. Sloh nynější stavby je neurčitý, s mnoha barokními znaky. Hlavní portál je kamenný - gotický. Po obou stranách kostela byly přistaveny v letech 1744-1774 kaple rotundového typu. V kostele je dlažba z umělého kamene, černo-bílá kvadratura. Nad hlavním vchodem je věž, zakončená bání barokního typu se dvěma lucernami. Poněvadž věž sloužila jako obecní hláska, zůstala obci povinnost ji opravovat a udržovat. Ve věži jsou tři větší zvony, mláti a bývalý sanktusový zvonek z roku 1687 s nápisem "Gott allein Die Ehre" - tón D3. První zvon byl bronzový, z roku 1789, s nápisem: ... Zní tónem Es2. Druhý zvon z litiny v roce 1918. Třetí zvon litinový, roku 1991, s tónem G2. V kostele je sedm oltářů a obětní stůl, oltář tváří k lidu. Hlavní oltář - dřevěný domácí řezbářské práce. Nad oltářem je dřevěná socha sv. Jiří (novější práce) a obraz Sedmibolestné Panny Marie. Oltář sv. Kříže, oltář Zvěstování Panně Marii, oltář sv. Františka Serafinského, oltář sv. Jana Nepomuckého, oltář sv. Vavřince, oltář sv. Blažeje. Vedle hlavního oltáře sakristie, nad ní oratoř. Kazatelna jednoduchá, dřevěná. Křtitelnice pískovcová s měděným poklopem. Nad ní socha z kararského mramoru od akad. sochaře K. Vávry. Ve výkrencích kaplí seriové sochy sv. Cyrila a Metoděje. Nad chrámovou lodí kůr s varhanami firmy Rieger-Krnov.
Historie a současnost Brušperska obsahují také další kapličky a sochy na náměstí: Kaple sv. Marka, kaple sv. Drobná stavba, Kaplička Sv. Marek a další. Kostel a okolní kaple tvoří významné kulturní dědictví s četnými detaily tvrdě zpracovanými řemeslníky. Náměstí Brušperské s barokními domy, radnice a kostelem Sv. Jiří představují unikátní architektonický celek, který je od roku 1992 vyhlášen Městskou památkovou zónou. Kromě architektury patří k památkám i Smírčí kříž, Boží muka na kopci sv. Marka, Kaple U sv. vody, kaple sv. Antonína a Kaple U sv. vody. Městské kulturní a informační zařízení zahrnují Galerie Výtvarného centra Chagall Brušperk a památník Vojtěcha Martínek.
Kostel sv. Jiří a sousední památky potvrzují dlouhou historii osídlení a zbožnosti v Brušperku. Příběh Mariánského sloupu tak v sobě spojuje osobní poutní motivy s historickým a sakrálním dědictvím města, které se vyznačuje i významnou tradicí kamenické a sochařské práce napříč stoletími. Kapličky a sochy na náměstí připomínají důležitost mariánské úcty a regionální kultury, která se stal součástí identity Brušperka.
Další součásti a propojení sloupu s místní kulturou
Skulptura svatého Jana Nepomuckého a socha Nejsvětější Trojice na náměstí J. Á. Komenského, spolu s kopíemi a restauracemi, tvoří součást veřejného prostoru, který je často ozvěnou historických náboženských a uměleckých tradic. Původní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1736 byla v roce 1901 přesunuta, a v Brušperku nadále zůstává její kopie z roku 1994. Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1736 byla financována místními fary a děkanem a dnes stojí jako součást městského kamenného dědictví.
