Dnešní den připomíná více Kristýn i Kristinek a v martyrologiu se uvádí několik světců se stejným jménem. Jméno Kristýna čili Kristina má v ČR velkou tradici a ukazuje, že měkké i stejně jako tvrdé pravopisné variace mohou odkazovat na tutéž patronku. Kristiny a Kristiny se objevují v různých kalendářích i v únoru, březnu, listopadu a prosinci.
Kristina z Bolseny (Kristina z Tuscia): život a legenda
Kristina z Tuscia bývá spojována s Bolsenskou oblastí, dříve označovanou jako Tuskie či Bolsena. V martyrologiu římskokatolické církve je stručný zápis o ní; životopisy z IX. století a pozdějších období bývají bohaté na legendární prvky, které se mísí s jinými světicemi. Kristina z Tyru (někdy považovaná za řeckého původu) bývá někdy uváděna v souvislosti s bolsenským příběhem, což ukazuje na možnou výměnu legend.
Kristina z Bolseny byla dle tradice dcerou významného pohanského soudce Urbana. Poté, co poznala Krista a jeho učení, zasvěcovala svůj život milosrdenství: používala kov pohanských sošek, které rozbila a rozdala chudým. Pro chrabrost a víru čelila mučení, ač se zaslíbený otec snažil ji přinutit k odpadnutí od křesťanství. Rozbité modly a vydané výnosy kovu byly součástí její pomoci chudým a pronásledovaným.
V legendě Kristiny se objevují zkoušky - kov pohanských sošek, bití, mučení a nakonec její uvedení do čedičové desky a utopení do jezera u Bolseny. Zachránila ji zázračně plávající kámen, který se nepodlomil jeho potopení. Otec zemřel z hrůzy z jejích mučivých zkoušek; po dalších mukách byla učiněna snaha ukládat její ostatky do různých chrámů. Ostatky byly později uloženy do sarkofágu v kryptě kostela v Bolseně, a část zůstala v chrámu sv. Spasitele v Palermu.
Oltář v bolsenském kostele svaté Kristiny se stal v roce 1263 místem zázraku, který vedl k zavedení svátku Těla a Krve Páně. Předpoklad vyprávěný v kronikách říká, že český kněz Petr, jenž pochyboval o skutečné přítomnosti Těla a Krve v Eucharistii, sloužil v Bolseně mši a při proměňování hostie krví potřísnil korporál a purifikatorium, která pak byla uložena papeži Urbanovi IV. do Orviety.
V Boslenu se dodnes konají slavnosti Svaté Kristiny; večer bývá jezero zbarveno do krvavo-červena, a průvody s ohňovým kolem, kotlem se smůlou a hady symbolicky připomínají její zázračné zkoušky. Kristýna je mezi lidmi vnímána také jako patronka proti hadímu jedu. Mnohé prameny spojují její život s rytmickým rytmem města Bolsena a s světci z 4. století, kteří předznamenávají její kult, jenž se rozšířil do Sepina a dalšího Italského území.
Historie relikvií a kult Kristiny v Itálii
Relikvie Kristiny byly nalezeny v 1880 v katakombách pod bazilikou sv. Juraje a Kristíny, a část jejich ostatků se ztratila, když je v roce 1098 odnesli poutníci do Sepina. Tamní kult Kristiny je spojen s kostelem zasvěceným této světici; relikvie, které se zachovaly v Sepině, se považují za počátek úcty k světici v regionu.
Ostatky dalších relikvií byly do roku 1166 odvezeny do Palerma, kde si Kristina získala titul nebeské patronky. Její svátek bývá uváděn 24. července a dříve i 7. května; v 17. století však byly objeveny relikvie svaté Rozálie, která pak převzala jejich prvenství v některých lokalitách. Oltář vytesaný ze skály, na níž byla Kristína popravena, se nachází ve basilice v Bolsena a na něm se podle tradice odehrál zázrak, který vedl k slavení Sviatku Těla a Krve Páně.
Vzniká tak silný propojený obraz Kristiny: světice, která svým příkladem a zázraky inspirovala věřící k víře, k proměně srdce a k větší ochotě pomáhat druhým. V různých verzích legendy se uvádí, že Kristina byla uvolněná otrokyně, která se vyprošťovala z otroctví mimo jiné skrze modlitbu a působení dobra; její příběh se stal symbolem evangelizační síly a odvahy k následování Krista.
Další světcové připomínaní spolu s Kristinou
Ve stejný den se připomíná i další muž, svatý Šarbel Makhlúf (nar. 8. května 1828), který byl známý svým životem v modlitbě a odříkání a jehož úcta se rozšířila i mezi muslimy v okolí. Svatá Kristina je v některých textech uváděna jako apoštolka Gruzie, která zvedla víru a evangelizaci v Hibérii, a její jméno bývá spojováno s historií gruzínského krále Miriana, jenž skrze její přímluvu objevil cestu ke Kristu a k výstavbě kostela.
Legenda o Kristiině tak propojuje motivy křesťanské statečnosti, milosrdenství a odvahy vzdorovat pohanským božstvům s místním kultem a historickým vývojem církevního kalendáře. Kristina symbolem víry, která i proti velkému tlaku a utrpení vytrvala v lásce k Ježíši.
V chápání jmen a jejich původu se uvádí, že Kristýna má odvození od Christiana, tedy „křesťan/ka“, a proto se jméno vykládá jako revoluční symbol křesťanské identity, kterou Kristina reprezentuje. Dopisy a kroniky rozvíjejí tyto motivy a ukazují, že jméno může odkazovat na různé inkarnace světice v různých dobách a regionech.
Sluzobnicka Bozia 1
V současné době se ve slovenské a české literatuře zdůrazňuje, že její kult je živý v Itálii i v dalších částech Evropy, a že její příběh má mnoho variant, které se liší podle regionálního zpracování a dochovaných pramenů. Kristina jako patronka ochrany proti hadímu jedu a jako žena, která se postavila tyranii pohanských božstev, zůstává příkladem pro věřící i pro historiky, kteří sledují šíření křesťanství v době antiky a raného středověku.